Milan Knobloch
* 10. 8. 1921, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 29. 3. 2020, Česká republika (Czech Republic)
sochař, medailér
národnost: česká
pohlaví: muž
NK AUT: jn20000620163
Milan Knobloch
Mistr Milan Knobloch pochází po otci z rodu hospodářů v Rodově. Manželům Anně a Josefovi Knoblochovým se narodil 10. srpna 1921. Rodina se později přestěhovala do Prahy a otec se stal úředníkem Pražské úvěrní banky. Milan Knobloch ve svém mládí - někdy i na kole – jezdíval často z Prahy do rodného Rodova. Proto zřejmě získal kladný vztah k východočeskému regionu - i ke Smiřicím - tento vztah se odrazil i v jeho umělecké tvorbě. Prostředí rodiště ovlivnilo vnímavého chlapce a zdejší krajina se stala jeho celoživotní inspirací. Sám vyjádřil svůj vztah ke zdejšímu kraji takto: Všemu, co jsem udělal, předcházelo osobní okouzlení, životní prožitek. Nejsilnější zdroj, jímž se inspirovala moje práce, shledávám v mládí. Jako student jsem kdysi vyryl do břízy v lese za svou rodnou vsí citaci svého verše: „Vracím se v ten kraj, kde života prožil jsem máj".
Pro budoucí umělecký vývoj mladého Milana byl velmi podnětný vliv jeho rodičů, kteří jej podporovali ve vztahu k výtvarnému projevu, který se formoval už na obecné škole v Kladské ulici v Praze na Vinohradech. Zúčastňoval se žákovských soutěží ve výtvarném umění a získal prvé ceny za modelování. Během středoškolských studií na gymnáziu na Jiřího náměstí (1. - 4. třída) a na obchodní akademii, kde maturoval v roce 1941, transformoval se zájem mladého studenta na malířství. Imponovali mu velcí krajináři: Mařák, Lebeda a v neposlední řadě impresionisté (Slavíček). Tehdy vznikaly i Knoblochovy první krajinomalby.
Válka narušila, tak jako mnoha jiným z ročníku jedenadvacet, plány na vysokoškolské studium. Milan Knobloch nastoupil po maturitě jako účetní do Karlínských kovodílen. Později byl totálně nasazen v letecké továrně v Letově, hrozil mu přesun do Düsseldorfu, kterému zabránilo jeho delší onemocnění. Zůstal v Letově, byl vyškolen pomocným zámečníkem, kopal zákopy.
V roce 1945 a 1946 se pokoušel o zkoušky na Akademii výtvarných umění, obor malířství. Ve stejném roce nebyl přijat ani na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kam se rovněž hlásil - tentokrát už na sochařství k Josefu Wagnerovi. Tehdy přijal ze zájmu o malířství úpravu předloh pro výrobu gobelínů v jindřichohradecké dílně Marie Teinitzerové (Füllova Slovenská Madona, Sychrova Jízda králů aj.). Až rok 1947 přinesl úspěch - byl přijat na AVU do sochařské školy profesora Jana Laudy a později na tři roky do speciálky Otakara Španiela. Po absolutoriu získal u profesora Španiela čestný rok.
V průběhu studia tvoří Milan Knobloch první samostatné práce. Byla to plastika Kapr, odlitá pro celostátní výstavu zemědělství, závěrečná školní práce Oštěpař, odměněná za kompozici a absolventská portrétní plastika Vlasta, kterou uzavřel čestný rok u profesora Španiela v roce 1953.
Ukončením studií na Akademii nastalo období hledání uplatnění vlastní práce a její prosazení ve společnosti. Bylo to období dlouhé, téměř desetileté, kdy mladý umělec prováděl štukatérské práce, pomáhal starším kolegům (Alois Sopr) a vytvářel pro svůj umělecký názor vhodné vyjádření, realizované později především v medailérství.
Vztah, který má Milan Knobloch k ražené medaili, byl jistě ovlivněn učitelem - Otakarem Španielem, u kterého získal znalosti tvorby reliéfu a jeho zákonitostí, dokonalé zvládnutí tvarosloví portrétu, pečlivé provedení písma, vyváženou kompozici. I když se v průběhu let Knobloch vymanil z vlivu svého učitele a vytvořil si vlastní, charakteristický sochařský rukopis, mělo pro něho pedagogické působení Španielovo hluboký význam.
Prvou medailí vytvořenou na zakázku byla cena za antropologii s portrétem dr. Aleše Hrdličky, vydaná v roce 1959 městem Humpolcem. Značného ohlasu se dostalo Milanu Knoblochovi za medaili anglického dramatika Williama Shakespeara (1964). Stylizovaným portrétem vycházejícím z historických předloh na aversu a lapidárně vyjádřenou myšlenkou renesančního dramatu - dýkou a růží - na reversu, vytvořil Knobloch jednu z nejpůsobivějších našich ražených medailí, oceňovanou dodnes u nás i v cizině.
Převážná část tvorby Mistra Milana Knoblocha má celonárodní význam a za některá svá díla získal uznání i ve světě. Je to například medaile proslulého antropologa dr. Aleše Hrdličky a jeho busta v muzeu ve Washingtonu, medaile k výročí Williama Shakespeara v majetku Britského muzea a její vyobrazení je zařazeno v prestižní Encyklopedii Britannica, medaile k jubileu Mikuláše Koperníka byla vyznamenána Řádem za zásluhy o polskou kulturu, medaile Jiřího Trnky zvítězila v mezinárodní soutěži a stala se součástí sbírek Státní mincovny v Paříži. Ve švýcarském městě Vevey najdeme symbolický Památník Jana Palacha, v hamburské Státní opeře je umístěna busta a pamětní deska Gustava Mahlera, busta Johannese Brahmse je vystavena v panteonu Walhalla poblíž vesničky Donaustauf u Řezna.
Z více než 400 výtvarných děl je možno proto v první řadě uvést pamětní desku Bohuslava Martinů a hudebníka Stanislava Nováka ve Smiřicích - deska byla slavnostně odhalena 17. listopadu 1990 v Brigádnické ulici na domě čp. 237. Bohuslav Martinů má v jeho tvorbě zvlášť významné postavení. Kromě pamětní desky u nás ve Smiřicích Mistr vytvořil pro Poličku monumentální sochu tohoto skladatele v nadživotní velikosti, náhrobek a i několik medailí. Velmi zajímavé by bylo uvedení Mistrova vylíčení postupu při zhotovení posmrtné masky Bohuslava Martinů v roce 1979 (skladatelovy ostatky byly totiž 20 let po jeho smrti v cizině exhumovány a převezeny do Prahy). Z Mistrovy tvorby ve zdejším regionu je možno ještě uvést pamětní desky: Otakara Španiela na náměstí v Jaroměři, Boženy Němcové v Chlumci nad Cidlinou nebo Marie Jiráskové v Hronově na paloučku „U devíti břízek“. Z jeho tvorby medailí je možno uvést medaile Boženy Němcové, Bedřicha Smetany, Antonína hraběte Šporka, Aloise Rašína, Aloise Jiráska, K. H. Borovského a z novější doby prof. MUDr. Procházky. Vytvořil i medaile pro Nové Město nad Metují a strojírny Stavostroj.
Z dalších významných postav naší historie figurují v jeho díle Otokar Březina, Vojta Náprstek, Jindřich Honzl, Antonín Dvořák, Karel Hynek Mácha, Nikola Tesla, František Křižík, Václav Hollar, Johannes Kepler, František Palacký, Matyáš Bernard Braun, Jan Amos Komenský, Antonín Slavíček, Alfons Mucha, Marie Curie, V. V. Štěch, Christian Barnard, Adolf Born, T. G. Masaryk, Jan Masaryk, Eduard Beneš, ale i Karel Gott a další.
V řadě Knoblochových medailí se jeví několik tematických bloků, pro jeho dílo příznačných: historie, kultura, věda a medaile soukromé. Většina těchto medailí byla často hodnocena v odborných recenzích nebo katalozích výstav, jejichž součástí Knoblochovy práce byly.
Za pamětní medaili Mikuláše Koperníka a Marie Curie-Sklodowské, byl Milanu Knoblochovi udělen v roce 1964 Ministerstvem kultury a umění Polské republiky Řád za zásluhu o kulturu. V roce 1979 získal cenu Svazu českých výtvarných umělců a Českého fondu výtvarných umění, roku 1984 cenu ministerstva kultury České republiky.
V roce 1980 byl jmenován zasloužilým umělcem. Od roku 1951 je členem České numismatické společnosti, kde byl za dlouholetou práci ve výboru zvolen čestným členem.
mestosmirice.cz, 7.5.2017