Luboš Fišer

* 30. 9. 1935, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 23. 6. 1999, Praha, Česká republika (Czech Republic)
hudební skladatel, dirigování

 

národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jn19981001173

poznámka:
Záhlaví LinkFišer, Luboš, 1935-1999
Viz též Quattro (umělecká skupina)

Související země Česko
Biogr./Hist. údaje Narozen 30.9.1935 v Praze, zemřel 23.6.1999 v Praze.Hudební skladatel a dirigent, autor scénické a filmové hudby, člen skladatelské skupiny Quattro.

Luboš Fišer

Vyrůstal v rodinné vilce na Spořilově. Vystudoval skladbu na konzervatoři pod vedením skladatele Emila Hlobila (1952–1956), kde své první skladby ještě komponoval pod vlivem svého učitele v neoklasicistním duchu meziválečné hudební avantgardy (např. 1. klavírní sonáta z roku 1955 nebo 1. symfonie s kterou absolvoval konzervatoř v roce 1956). Pod vedením Emila Hlobila si pak vzdělání doplnil studiem na hudební fakultě AMU (1956–1960), kde absolvoval svou 2. symfonií. V jeho skladatelském životě sehrála důležitou roli také Zuzana Růžičková, která ho rovněž učila. Po celý svůj život pak o ní mluvil vždy s obrovskou něhou a respektem. Již rok po dokončení studií se na veřejnosti úspěšně uvedl svou operní jednoaktovkou Lancelot.
Luboš Fišer napsal během svého tvůrčího životního období řadu mimořádných orchestrálních skladeb rozličného charakteru, věnoval se také vokální tvorbě a komorním skladbám. Častým inspiračním zdrojem se pro Luboše Fišera staly kulturní památky dávné minulosti – sumerské či chetitské texty (Nářek nad zkázou města Ur, Istanu). Fascinovala ho také středověká rytířská kultura (Lancelot, Písně pro slepého krále Jana Lucemburského), renesance (Róže, Per Vittoria Colonna), výtvarná díla významných malířů minulosti (např. Dürer, Goya, Leonardo da Vinci) a také oslava rozumu, kdy se mu inspirací stávají velcí myslitelé a dva póly lidské mysli – rozum a vášeň (Galileo Galilei, Albert Einstein). Pohled do minulosti byl pro Luboše Fišera konfrontací se stále aktuálními životními otázkami, které zůstávají neměnné po celou historii lidstva. Mimořádná působivost historií inspirovaných skladeb pak často plyne nejen z oslavně pojatého charakteru skladby, ale především z varovného vyznění díla, čímž je jeho tvorba stále aktuální. Luboš Fišer byl hudebně perfektně vzdělaný autor a cítil obrovský respekt ke starým hudebním mistrům. Úzký vztah měl ale také k hudbě novější a především k tvorbě Alexandra Skrjabina. Zásadním přelomem ve vývoji jeho tvorby jsou šedesátá léta, kdy se podobně jako řada jiných skladatelů seznamuje s kompozičními postupy tzv. Nové hudby a do svého hudebního jazyka integruje prvky aleatoriky a sonoristické možnosti témbrové hudby. K Fišerovým nejvýznamnějším skladbám, které byly Novou hudbou inspirovány, patří Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy (1965), která získala první cenu na Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v Paříži. K dalším význačným dílům pak patří Symfonická freska (1962–1963), Reliéf pro varhany (1964) nebo Caprichos pro komorní a smíšený sbor (1966). Pro Fišerovu hudbu je charakteristická výrazná kontrastnost dílčích úseků skladeb a tíhnutí k co nejstručnějšímu způsobu vyjádření. Typickým příkladem jsou jeho jednověté klavírní sonáty. Z dalších skladeb vyniká Double pro komorní orchestr (1969), Crux pro housle, tympány a zvony (1970), Dialog pro trubku a varhany (1996) nebo vokálně-instrumentální skladby Vánoční (1969), Nářek nad zkázou města Ur pro soprán a baryton sólo (1970), Ave imperator, morituri te salutant pro mužský sbor, violoncello, čtyři trombóny a bicí (1977). V 80. letech pak např. melodram Istanu, skladba Oslovení hudby, Sbohem, lásko (1988) a mnohé další. Pro hudební Salcburský festival napsal orchestrální serenádu a pro podobně laděné skladby byl často oslovován také z Německa. Řada jeho děl měla své premiéry právě v zahraničí – kromě již zmíněné orchestrální Serenády pro Salzburg to byla třeba skladba pro orchestr Labyrint, uvedená v Mnichově (1978) nebo melodram Istanu uvedený v New Yorku. Těchto zahraničních premiér se ale Luboš Fišer nemohl zúčastnit, jelikož měl ztíženou možnost vycestovat z tehdejšího komunistického Československa. Vždy se snažil svou soudobou vážnou tvorbou dosáhnout kontaktu s širším okruhem posluchačů, a to i navzdory modernosti a výrazové oproštěnosti své hudby. On sám vnímal hudbu jako „ekologii duše sui generis", a tak také k hudbě po celý život přistupoval. V rámci jeho hudební generace je pozice Luboše Fišera některými muzikology (např. Jaroslav Smolka) vnímána tak, že je nejstředovější mezi novátory, ale nejblíž za dělící čarou, která jeho tvorbu odlišuje od tradicionalistů. V 90. letech založil spolu s duchovně spřízněnými autory Sylvií Bodorovou, Otmarem Máchou a Zdeňkem Lukášem skladatelskou skupinu Quattro.
cs.wikipedia.org, 27.4.2018

Luboš Fišer

 

Luboš Fišer

rok od - do   škola, obec, fakulta, zaměření, profesor
1952 - 1956   Státní konzervatoř, Praha
1956 - 1960   Akademie múzických umění, Praha, Hlobil Emil, *1901
1956 - 1960   Akademie múzických umění, Praha, Bořkovec Pavel, *1894

Luboš Fišer

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Praha, Praha, studium
???? - ????   Spořilov, Praha (Hlavní město Praha), Spořilov, Praha (Hlavní město Praha)
1967 - ????   Espace Eiffel Branly, Paříž (Paris), 1. místo v mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO

Luboš Fišer

rok od - do   skupina, *vznikla, poznámka
???? - ????   osobnosti (Praha 4), *
???? - ????   Quattro, *2000

Luboš Fišer

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2017   Spořilov (Komunita a její osobnosti), Prostor - architektura, interiér, design, Praha
encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1985   Čeští skladatelé současnosti, Panton, vydavatelství Českého hudebního fondu, Praha 1
www
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  ????   Luboš Fišer (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org

Luboš Fišer

antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1963   Hovory s veverkou, Československý spisovatel, Praha