pohlaví: muž

poznámka:
datum narození - 1587 (i 88 či 89)?
také Stredonius

Martin Středa

Slezsko bylo koncem 16. století silně poněmčené, Středova rodná Hlivice však zůstala převážně česká. Po otci pokřtěný Martin se narodil jako nejstarší ze tří synů v rodině městského radního. (Matka pocházela z české rodiny Polednů. Její bratr Jiří byl rektorem pražské jezuitské koleje i univerzity). Když Martin Středa vychodil základní školu v Hlivici a v Hlohovci, uměl výborně česky, polsky a obstojně německy. Roku 1604 odešel za dalším vzděláním na pražskou jezuitskou kolej. Po čtyřech letech studií přišel Martin v září 1608 poprvé do Brna aby zde absolvoval povinný dvouletý noviciát. Jezuitská kolej byla v Brně založena roku 1572. Původně sídlila ve dvou domech na Petrově, v roce 1577 bylo středisko přeneseno do bývalého herberského kláštera v Široké (dnes Jezuitské) ulici. Středa ukončil noviciát složením slibů chudoby, čistoty a poslušnosti v září roku 1610. Představení ho vyslali na další studia do Štýrského Hradce, kde se mladý jezuita zdokonaloval v němčině, latině a filozofii a rozhodl se pro aktivní působení mezi bližními. Začal jako pedagog. V roce 1615 byl povolán do Prahy. Na řádových školách vyučoval rétoriku, sám se věnoval studiu teologie. Po stavovském povstání se s dalšími jezuity uchýlil opět do Štýrského Hradce, kde byl roku 1620 vysvěcen na kněze. Do Prahy se vrátil o rok později a intenzivním studiem se připravoval na misijní činnost. Jako první byl na sloučeném Karlově a jezuitském vysokém učení jmenován doktorem filozofie, roku 1625 přidal ještě doktorát teologie. Rozsah jeho nadání a šířka zájmů jsou obdivuhodné: kromě bohosloví a jazyků se vyznal v historii, lékařství, právech, hospodářství i stavitelství. Byl vynikajícím řečníkem, psal básně. Roku 1624 složil čtvrtý slib Tovaryšstva: připravenost konat misie kdekoliv, kam bude poslán z papežova rozhodnutí. A tak v září 1625 přišel do Brna podruhé, tentokrát jako rektor brněnské koleje v době, kdy se město těžce vzpamatovávalo z ohrožení tureckými útoky, hladu a epidemií. Rektor Středa se postaral o dostavění koleje, obnovu zpustošeného jezuitského majetku, pořídil pro kolej a okolí vodovod z Řečkovic, založil tři rybníky. Zřídil také bezplatný seminář pro nemajetné studenty, věnoval se péči o chudé, nemocné a bezmocné. Sám byl neobyčejně skromný, při své výkonnosti žil v naprosté chudobě a prostotě. V té době již vyrostl ve velkou duchovní a mravní autoritu a v přední osobnost české jezuitské provincie. Byl vybrán pro úřad rektora u sv. Klimenta v Praze, kam nastoupil na podzim 1629. Čekalo ho pět těžkých let, spojených se vpádem Sasů do Čech, hladem a morem. Martin Středa organizuje studentský obranný útvar, utužuje řeholní kázeň svých podřízených. Jakoby podstupoval přípravu na pozdější události v Brně. Po saském vpádu Prahu opouští, po návratu v roce 1632 usiluje o obnovu a zdokonalení školství i poničeného majetku. V únoru 1638 nastupuje do nejvyšší řádové funkce v české provincii - stává se provinciálem. Za svého tříletého působení nezměnil svůj laskavý, ale i náročný a přísný přístup k podřízeným (bylo jich na 600), jezdil na vizitace, pomáhal organizovat sociální i zdravotní pomoc, o níž jednal i s císařem Ferdinandem III., snažil se zmírnit hrůzy zdánlivě nekonečné války. Sám se nabídl jako rukojmí, aby vysvobodil tři jezuity ze švédského zajetí, a dosáhl jejich propuštění. V březnu 1641 předal provinciát a potřetí přišel do Brna, kde nastoupil úřad rektora brněnské koleje. Čekalo ho opět několik plodných, ale strastiplných let. Již v září 1643 oblehli Švédové Brno, ale vrátili se k Olomouci. Středa přijal do koleje mnoho utečenců. Po vítězství Švédů u Jankova (6. března 1645) připravoval páter Středa své podřízené i brněnské občany na obranu města. Část bratří poslal do bezpečí, zbytek pověřil konkrétními úkoly. Zorganizoval studentskou legii a duchovně povzbuzoval i materiálně podporoval obránce Brna. Civilistů bylo dvakrát víc než vojáků. V nejtěžších chvílích hledal u P. Středy povzbuzení i velitel obrany generál de Souches. P. Středa nepodléhal panice ani strachu, neúnavně přesvědčoval o nutnosti vytrvat, vedl modlitby i bohoslužby, udržoval v obráncích města odhodlání a bojovou morálku, maximálního nasazení dosáhl zejména u svých studentů, kteří v počtu asi 70 odrazili švédské pokusy vniknout do města zazděnou tzv. Dřevěnou branou mezi kostelem sv. Tomáše a jezuitským. O statečném počínání P. Středy kolovaly legendy, které je stavěly na roveň zázraku. K tomu přispělo i neobyčejné ukončení bojů: poslední koule, vypálená z většího děla na město, skončila prý u Středových nohou a znehybněla. Stalo se údajně 15. srpna 1645, na den Nanebevzetí P. Marie, a skončilo tak švédské obléhání. Po něm P. Středa nejen konal a organizoval děkovné bohoslužby, ale zasloužil se i o odstraňování obrovských škod v Brně i na řádových statcích v okolí. Krátký oddech pro něj znamenalo převzetí úřadu spirituála u sv. Klimenta v Praze, kde se mohl věnovat duchovní činnosti a vytvořil zásady duchovního života. Na Nový rok 1648 byl však opět jmenován provinciálem, což představovalo náročné cestování po celé zemi a organizování pomoci tentokrát Praze obležené Švédy. Oslabený organismus reagoval propuknutím tuberkulózy. P. Středa si přál zemřít v Brně, kam se dal převézt z cesty po Slezsku. Byl pochován v kryptě jezuitského kostela. Expertizy jeho mumikovaných ostatků potvrdily, že Středova dobová vyobrazení odpovídají skutečnosti. P. Martin Středa si získal všeobecnou úctu a uznání, dosáhl titulu ctihodný, jeho bojující studenti byli odměněni četnými výhodami. Byl vědcem i pedagogem, zanechal množství pozoruhodných spisů i básnických textů. Je po něm pojmenována ulice v centru města. Různými akcemi si 15. srpen připomínáme jako Den Brna.

V Nezvalově ulici v Brně - Lesné bylo v říjnu 2004 otevřeno Duchovní centrum, pojmenované po P. Martinu Středovi

zdroj: www.brno.cz