pohlaví: muž

Jan Vanýsek

Jan Vanýsek navázal ve své zvolené životní dráze na rodinnou tradici: jeho otec, prof. MUDr. Rudolf Vanýsek, vystudoval medicinu v Praze, byl žákem a později asistentem slavného českého lékaře prof. Thomayera. Na jeho přání odešel do Brna, kde se roku 1907 stal prvním českým primářem. Stál u založení Masarykovy univerzity v Brně, roku 1919 byl jmenován profesorem Lékařské fakulty, dvakrát byl jejím děkanem a později i rektorem univerzity. Jediný syn Jan ctil kromě lékařských i selské kořeny své rodiny, prázdniny trávil u svého dědečka, sedláka ve Velkém Týnci na Olomoucku. Jan Vanýsek maturoval na reálném gymnáziu v Brně na Poříčí, absolvoval lékařskou fakultu MU v Brně. Zajímala ho optika, měl i výborné technické předpoklady, jeho oborem se stala oční chirurgie. V roce 1945 odešel do Hradce Králové na novou Lékařskou fakultu, kde se stal ve svých 36 letech profesorem. Na své klinice zavedl řadu nových metod: keratoplastiku, elektroretinografii (měření elektrických proudů v oku), ultrazvukovou diagnostiku, implantaci umělých čoček. Po převedení hradecké fakulty pod armádní správu se snažil odejít. To se mu podařilo v roce 1955, kdy byl jmenován přednostou oční kliniky LF brněnské univerzity. Zde pokračoval ve své vědecké práci. V 60. letech se stal členem řídících výborů světových a evropských vědeckých lékařských organizací. Zúčastnil se oftalmologických kongresů v Evropě, USA i v Asii. Americká oftalmologická společnost mu udělila titul „Pioneer of Ultrasonography in Ophtalmology“. Deset let stál jako předseda v čele Purkyňovy lékařské společnosti, která sdružovala všechny naše vědecké lékařské společnosti. Později byl i předsedou vědecké rady ministerstva zdravotnictví. Vychoval řadu význačných odborníků v oboru očního lékařství, publikoval 100 vědeckých prací (3 monografie, 2 učebnice ve třech vydáních, např. Elektroretinografie-1960, Přehled očního lékařství-1963, 1968, Ultrasonography in Ophtalmology-1968), zastával 11 mezinárodních funkcí, byl čestným i řádným členem velkého počtu vědeckých organizací doma i v zahraničí. Na brněnské Lékařské fakultě zastával postupně funkci děkana, prorektora a v roce 1969 byl zvolen rektorem univerzity. Krátce nato byl zbaven všech funkcí, dostal výpověď z kliniky a zákaz vědecky publikovat. Důvodem byl jeho podpis pod manifestem 2000 slov (který ve skutečnosti nepodepsal, odmítl však k němu uveřejnit odsuzující prohlášení). Politická klatba přervala jeho vědeckou práci, nesměl se živit ani technickými překlady. Výpověď z práce dostali i oba synové, vnučka nesměla studovat medicinu v Brně (dokončila ji v Olomouci).

Režim pronásledoval Jana Vanýska i v oblasti, která byla jeho druhou životní láskou, v letectví. Roku 1970 byl zbaven předsednictví Aeroklubu Brno, které zastával po tři funkční období. Vanýskova aktivní činnost v brněnském Aeroklubu začala hned po jeho návratu do Brna v padesátých letech. Jako sportovní pilot nalétal na jedno i dvoumotorových letadlech několik stovek hodin. Spolu s Antonínem Vyskočilem vytvořili 20. 6. 1961 na dvoumotorovém stroji Ae-45 v kategorii C-1-b dva československé rekordy na vzdálenost v přímé linii trati Karlovy Vary - Constance výkonem 1 364 km, o tři dny později na trati Bukurešť - Praha (1 225 km) přidali další československý rekord. Světová lékařská a vědecká kapacita Jan Vanýsek byl mezi piloty i parašutisty nesmírně oblíben jako kolega a kamarád, který nikdy nedával najevo odlišné společenské postavení a bral na sebe všechny běžné povinnosti řadového člena klubu. Přišli za ním oslavit i jeho 85. narozeniny. To už měl za sebou operaci obou kyčelních kloubů, více než dvacet let se pohyboval jen s pomocí berlí a na sklonku života již nevycházel z bytu. V té době se těšil vzpomínkami na dětství, které sepsal v hanáckém nářečí pod názvem Belo nebelo.

Prof. MUDr. Jan Vanýsek byl uznávaným světovým specialistou v oboru oftalmologie. Zůstalo po něm průkopnické vědecké dílo a řada pokračovatelů. Rodinnou tradici udržuje vnučka, která je v Olomouci oční lékařkou.

zdroj: www.brno.cz

Jan Vanýsek

katalog autorský
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1999	Lípa: Příroda je nějak nepřirozená