pohlaví: muž

Adolf Stránský

Životní cestu Adolfa Stránského označil Karel Čapek jako „Život krásný ve své plnosti“. Narodil se v obci, ležící mezi Kolínem a Jihlavou. Na této trase provozoval jeho otec povoznictví, roku 1860 si ale najal známý hostinec U bílého koníčka v Německém Brodě a zabýval se i další obchodní činností. Vlastenecké ovzduší v rodišti K. H. Borovského na malého Adolfa Stránského nepochybně silně působilo a nasměrovalo možná jeho budoucí názory. V Německém Brodě vychodil Adolf obecnou školu, v roce 1873 maturoval na premonstrátském klášterním gymnáziu. Na Univerzitě Karlově v Praze pak studoval práva. Stejně silně jej však přitahovala politika a žurnalistika. Už jako gymnazista publikoval v Národních Listech. Značně přitom riskoval, protože středoškolákům byla tehdy účast na politickém dění zakázána. Zato na sebe upozornil vydavatele deníku a předního českého politika Julia Grégra. Mladý Stránský v Praze otevřeně sympatizoval s mladočechy, opozicí vůči dosavadní české politice ovládané staročechy. „Mladí“ v roce 1874 založili Národní stranu svobodomyslnou jako protiváhu zatím dominantní Národní strany.

Stránský v roce 1878 promoval, odbyl si jednoroční povinnou praxi a odešel do Brna zahájit svou advokátskou kariéru. Údajně na přímý popud J. Grégra měl v silně německém prostředí města (k němčině se v Brně tehdy hlásila více než polovina obyvatel) a na konzervativní Moravě šířit radikální myšlenky mladočešství. České národní hnutí se na Moravě v té době soustřeďovalo kolem moravské Národní strany v čele s Aloisem Pražákem a zastávalo spíše pasivní obranné postoje vůči německému vlivu. Adolf Stránský se záhy stal organizátorem moravského opozičního hnutí. Po příchodu do Brna se ubytoval v podnájmu u židovského obchodníka Adolfa Fröhlicha v tehdejší Rudolfské ulici (dnes Česká) a nastoupil jako samostatný advokát nejprve v německé kanceláři dr. Illka a později u českého právníka dr. Wurma. Od počátku svého brněnského působení Stránský deklaroval své opoziční smýšlení a propagoval mladočeské myšlenky. Odmítal v Brně zažitý názor, že Moravané tvoří svébytný národní celek a zavrhoval jakoukoli formu moravského separatismu. Nebál se vystupovat se svými názory veřejně a otevřeně, tím proti sobě popudil část brněnské české společnosti, zvláště opatrných kolegů advokátů. Přesto se s brněnským prostředím sžil. Založil zde rodinu, získal i řadu přátel. K nejvěrnějším z nich patřil Leoš Janáček. V dubnu 1884 se Stránským narodil syn Jaroslav. V roce 1886 si Adolf Stránský otevřel vlastní advokátní kancelář. Byl vynikající řečník, výborný právník, stal se úspěšným obhájcem v řadě procesů a jeho firma vzkvétala. Stejně dobrou pověst si vydobyl i v politice jako mluvčí pokrokové české menšiny. Zastával funkce v řadě českých spolků. Už v červnu 1884 začal s přáteli vydávat vlastní politický list, Národní noviny, které se hlásily k mladočeské Národní straně svobodomyslné, zatím bez úvah o jejím odtržení od Národní strany. Národní noviny však měly krátký život, skončily v únoru 1885. V následujících letech si Stránský vybudoval solidní společenské postavení i finanční zázemí. Jeho advokátní kancelář patřila v Brně k nejvíce vyhledávaným. Mohl tak zkusit naplnit svou touhu po vydávání nezávislého časopisu. Staly se jím Moravské listy. Začaly vycházet v druhé polovině roku 1889 zprvu dvakrát, později třikrát týdně. Jejich program se stavěl proti centralizačním snahám rakouské vlády, žádal posílení autonomie a samosprávy korunních zemí, uznání českého státního práva. V řadě konkrétních požadavků nechyběla korunovace rakouského císaře českým králem, vytvoření jednotného českého poslaneckého klubu v říšské radě ve Vídni, rovnoprávnost češtiny s němčinou, volební reforma a další. Ani nový Stránského titul se zatím nevymykal z rámce moravské Národní strany. Teprve v roce 1890 se česká pokroková společnost postavila proti takzvané punktaci, která měla urovnat politické spory mezi Čechy a Němci v českém království. Na sjezdu moravských opozičních sil v červnu 1891 v Olomouci byla ustavena Moravská strana lidová jako zemský segment mladočeské strany. V jejím čele stanul Adolf Stránský. Ve volbách do říšského sněmu o měsíc později nová strana ještě neuspěla, získávala však stoupence po celé Moravě a to i díky Stránského tiskovému orgánu. Právníka Stránského stále víc pohlcovala politika a noviny, oboje značně finančně náročné. Moravské listy se dostaly do potíží. V roce 1890 je Stránský ještě překonal, po volební porážce strany, kdy ubylo abonentů, však musel své noviny předat do rukou jiného vydavatele (Emil Čermák). Uvědomil si, že východiskem je každodenní periodicita tiskoviny a její masové rozšíření v celé zemi, jakási obdoba Národních Listů. Záměr se mu po mnoha politických i obchodních jednáních zdařil, od prosince roku 1893 začaly v Brně vycházet jako deník Lidové noviny a jejich prestiž rychle rostla. Stránský deník sám řídil, pod šifrou „sigma“ do něj přispíval. Současně si získal postavení vůdce české Moravy. Stejně úspěšně si vedl i v právnické praxi, jeho popularitu podpořila obhajoba v procesu s Omladinou. V roce 1895 byl na Novoměstsku zvolen poslancem moravského zemského sněmu, o rok později se stal poslancem vídeňské říšské rady, což se opakovalo až do konce Rakouska – Uherska. Stránský měl samozřejmě řadu odpůrců mezi Němci a staročechy, konzervativní moravské klerikální kruhy ho dokonce nazvaly „zloduchem Moravy“.

Počátkem 20. století se Stránský sblížil s Masarykovými realisty. Roku 1907 předal vedení Lidových novin svému synovi a zcela se věnoval politice. V roce 1908 založil Lidovo-pokrokovou stranu moravskou. Po vypuknutí 1. světové války, kdy se načas stáhl z politiky, a po následující krátké epizodě v Českém svazu, který sdružoval české poslance v říšské radě, navázal v roce 1917 spolupráci s Karlem Kramářem a už v únoru 1918 patřil k hlavním činitelům ustavení České státoprávní demokracie (později Čs. národní demokracie), kam přivedl členy své Lidovo-pokrokové strany. V červenci 1918 byl jmenován členem Národního výboru, řídil Moravský národní výbor. Po vzniku samostatného československého státu byl vyslán do Revolučního národního shromáždění, v první československé vládě byl jmenován ministrem obchodu. Když v roce 1919 z vlády odešel, vedl Pražskou železářskou společnost. Za Čs. národní demokracii byl ještě roku 1920 zvolen senátorem. Roku 1925 se brněnské křídlo jeho strany odtrhlo a založilo Národní stranu práce. Stránský se pak svého mandátu vzdal. Ve volbách téhož roku nová strana neuspěla a Stránský se stáhl do ústraní. Lidové noviny, které založil a jejichž štafetu převzal syn Jaroslav, výrazně ovlivnily kulturní klima první republiky a přispěly ke stabilizaci demokratických sil mladého státu. I po vzniku pražské redakce zůstalo jejich hlavním sídlem Brno. Staly se pojmem v historii české žurnalistiky. Jméno Adolfa Stránského nese ulice v Brně-Žabovřeskách.

zdroj: www.brno.cz

Adolf Stránský

Adolf Stránský

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1999	Český biografický slovník XX. století (III. díl Q-Ž), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha