Josef Hlávka

* 15. 2. 1831, Přeštice (Plzeň-jih), Česká republika (Czech Republic)
11. 3. 1908, Praha, Česká republika (Czech Republic)
stavitel, architekt, podnikatel, mecenáš

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Josef Hlávka (1831 Přeštice – 1908 Praha) Architekt a stavitel Josef Hlávka studoval v letech 1847 až 1851 na Českém stavovském polytechnickém ústavu v Praze. Byl významným mecenášem věd, umění a studentů vysokých škol. Roku 1883 věnoval 25000 zlatých České vysoké škole technické v Praze k založení „Českého technického nadání Josefa a Marie Hlávkových“. Nadace sloužila absolventům k hrazení stipendií pro jejich jednoleté zahraniční cesty. Svým peněžním darem umožnil roku 1902 výstavbu kolejí pro studenty (dnešní Hlávkova kolej).
26.1.1854 státní cena
v polovině 40. let 19.století chodil v Kolíně do školy
V letech 1867-1875 postavil neogotickou budovu Zemské porodnice u Apolináře.

***

Český architekt, stavitel a mecenáš. Studoval na gymnáziu v Klatovech a Českém stavovském polytechnickém ústavu v Praze. Poté byl přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde roku 1854 získal státní cenu za svou závěrečnou práci. Praxi vykonával u stavitele Fr. Šebka. V letech 1856-58 podnikl, díky státnímu stipendiu, studijní cestu po zemích západní a jižní Evropy. Od roku 1860 pobýval ve Vídni, kde zpočátku zastupoval profesora architektury E. van der Nülla na Vídeňské Akademii. Do této doby spadají jeho první známější stavby ve Vídni (kostel lazaristů, budova Opery a Akademické gymnázium), avšak proslavil se teprve projektem církevního komplexu v Černovicích na Bukovině (Ukrajina), za který roku 1867 získal II. cenu na Světové výstavě v Paříži. Díky svým úspěchům se stal oblíbeným vídeňským architektem a značně zbohatl. V období šedesátých let vyprojektoval a vystavěl 142 budov převážně v duchu neogotiky (např. palác arciknížete Viléma z Parkingu, chrám sv. Ottmara ve Vídni aj.). Byl jmenován c.k. stavebním radou a roku 1895 vrchním stavebním radou. Již roku 1869 však musel kvůli nemoci a vyčerpání vzdát veškeré stavební činnosti ve Vídni a postupně začal přesidlovat zpět do Čech. V Praze se definitivně usadil až po smrti své ženy Marie roku 1882. Ve stejném roce založil České universitní nadání Josefa a Marie Hlávkových, o rok později České technické nadání, které sloužilo k financování zahraničních pobytů studentů. Jeho mecenášská aktivita se neomezovala jen na rozvoj a zkvalitnění studia a pomoc chudým studentům, zřízením Hlávkových kolejí v Praze II., ale i na podporu vědy, literatury a výtvarného umění. Účastnil se také, jakožto oblíbená a vyhledávaná osoba, mnoha poradních sborů a veřejných komisí. Veškerý svůj majetek po smrti odkázal Nadaci
Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových.
Na jeho podnět vydávány Soupisy památek.
PePřík

Lit.: A.V. Velflík: Život a působení prvního presidenta a zakladatele České Akademie PhDr. a Dr. techn. J. H., Praha 1908; Roubík: K 20-ti letému výročí Hlávkových studií, Praha 1924; Msarykův slovník III, s. 206n.; A. Londr: J.H. Český stavitel, architekt a mecenáš. Praha 1968; P. Ries: Největší český mecenáš, Praha 1991.