národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01131694
VIAF: 74963001

poznámka:
R. 1948 zvítězil v celostátní rozhlasové soutěži hrou Stanice Sousedov a stal se v ostravském rozhlase redaktorem dětského vysílání, později šéfredaktorem literární redakce.

Oldřich Šuleř

Jeho otec byl železničář, rodina se proto často stěhovala po východní Moravě a Slezsku. Studoval na reálném gymnáziu v Opavě a ve Valašském Meziříčí (mat. 1943), poté byl nasazen na šachtě v Ostravě a ve zbrojovce ve Valašském Meziříčí. Absolvoval Právnickou fakultu UK (1945–1949, JUDr. 1950). Po vítězství v celostátní rozhlasové soutěži hrou Stanice Sousedov (1948) se stal roku 1949 redaktorem dětského vysílání Čs. rozhlasu v Ostravě, od roku 1951 zde byl šéfredaktorem literárně-dramatického vysílání. V roce 1956 působil jako metodik ostravské Krajské lidové knihovny, v letech 1957–1961 jako ředitel Krajského nakladatelství v Ostravě (1959–1960 souběžně vedoucí redaktor měsíčníku Červený květ). V letech 1961–1970 byl tajemníkem SČSS, v letech 1971–1972 strojníkem v elektrárně, poté právníkem u Okresní správy silnic v Novém Jičíně. Roku 1984 odešel do důchodu. Na jaře 1990 byl zvolen předsedou ostravské pobočky Sdružení českých spisovatelů, po jejím vplynutí do Obce spisovatelů pracoval v radě Obce moravskoslezských spisovatelů (od 1995 do 2000 jako její předseda) a později i v radě Obce spisovatelů v Praze (též do 2000).
Časopisecky debutoval 1945. Postupně přispíval do periodik Nová svoboda, Červený květ (oba Ostrava), Rudé právo, Kulturní měsíčník, Květen, Plamen, Kmen, Slezský sborník (Opava), Radostná země (Opava), Za krásami domova, Umění a řemesla, Valašsko, Nové Valašsko (oba Valašské Meziříčí), Slezsko (Opava), Literární noviny (1952–1967), Literární listy, Tvorba, Kmen, Silniční obzor, Svoboda, Rovnost, Květy, Zlatý máj, Naše rodina, Vlasta, Lidové noviny, Moravskoslezský den, Moravskoslezský večerník, Nové knihy, Dokořán, Literární noviny (od r. 1990), Sezóna (Ostrava), Alternativa Nova (Opava), Zvuk (Zlín). Napsal přes 800 rozhlasových pořadů: pásem, scénářů rozhlasových suit, pohádek aj. Uvedeny byly původní rozhlasové hry Stanice Sousedov (1948), Miskova parta (1951), Mírová hranice (1952), Hodina, kdy zvoní mlékař (1956), Inkognito (1967) aj.; zdramatizoval díla Jana Misárka-Slavičínského (Vlk Krampotů, 1949) a Rustama Agiševa (Chlapec a tygr, 1951). Pro televizi napsal hry Živá šachovnice (1964, režie Zdeněk Havlíček), Ve dne v noci (1965, režie Milan Vilím) a Kruté proměny (1992, režie Zdeněk Kaloč). P– oužíval šifer oř, OŠ, Š a pseudonymů Ján Obraz, Jiří Pelíšek, Jura Machýček, Cyril Krútílek, Libuše Markovičová, J. Chabala aj.
Šuleř debutoval ve druhé polovině 50. let široce založenou románovou kronikou Letopisy v žule, věnovanou problematice vzniku a rozvoje kamenictví na severomoravském Jesenicku. Na realisticky pojatém, faktograficky i příběhově bohatém materiálu životních osudů dělníků a velkopodnikatelů vykreslil především dobové třídní a sociální zápasy. V 60. letech se k tomuto žánru vrátil prózou o partyzánském odboji (Na srnčích nohách) a v následujícím desetiletí trojdílnou rodinnou kronikou Měsíční krajina, Dlouhé stíny, Horký provoz, která časově zasahuje od počátku století až do současnosti a ze socialistické perspektivy tematizuje všechna klíčová období a historické události, od sociálních zápasů před první světovou válkou a po ní přes protinacistický odboj až po budování komunistické společnosti a vyrovnávání se s jeho důsledky. Později se prozaik k tematice Jesenicka vrátil románem Severní svahy, časově ohraničeným dobou vypjatého německého nacionalismu a komunistickou perzekucí 50. let. Retrospektivní charakter má román Hořela lípa, hořela..., sledující formou předsmrtných vzpomínek osudy dělníka v severomoravských dolech od jeho pracovních začátků až po výkon ředitelské funkce v padesátých letech. Šuleř tu navazuje na tradici románů z pracovního prostředí z přelomu čtyřicátých a padesátých let; oproti budovatelskému románu nezdůrazňuje tak silně ideologickou stránku, ovšem zachovává jeho schematické pojetí hlavního kladného hrdiny i prostředí (oddanost práci, čestnost, splývání pracovního a osobního života) a rezignuje na hlubší psychologickou charakteristiku i kritickou reflexi a analýzu dějinné situace, konfliktu jedince a politické moci.
Do druhé klíčové oblasti autorova života, na Valašsko, je situována próza Sláva a pád Valašského pánbíčka. Osu románu s mnoha místopisnými a životopisnými reáliemi utváří životní příběh historické postavy, právníka Aloise Mikulce, jeho politické a ekonomické působení, milostné vzplanutí a tragický konec. – Druhou linii Šuleřovy tvorby tvoří komornější prozaické útvary. V lyricky laděných portrétech Němci zabitých železničářů z malé stanice oslavil samozřejmé hrdinství odbojářů (Stanice Sousedov). Na motivy ze života Petra Bezruče a jeho vztahu ke třem ženám vznikla novela Inkognito. Ke společensky aktuální problematice se obrátil krátkým románem Vášnivé povahy, příběhem politického sporu promítnutého do dvou lidských osudů a nabízejícího dvojí řešení. Povídkovým souborem z konce 60. let Marné návraty prostupuje téma neoddělitelnosti přítomnosti a minulosti a jejich neustálého střetávání v jedinečném lidském životě. Román z prostředí silničářů Valentýnská zima je konfrontací lidských charakterů a profesních přístupů v kalamitní situaci.
Z převažujícího zaměření Šuleřovy dosavadní tvorby se vymyká román Úhlavní přítel, baladický příběh situovaný do blíže nekonkretizovaného rytířského dávnověku, do imaginární země jménem Kotlina. Šuleř se tu inspiroval poetikou Vančurových historizujících próz, což je zřetelné především ve snaze o květnatý a archaizovaný jazyk, v rozsáhlých popisných pasážích a romantizujícím patosu vyprávění, gradujícím do tragického konce.
Nejvýrazněji se Šuleřovi daří při psaní beletrizovaných národopisných studií a esejů o Valašsku a Slezsku. Valašskému každodennímu životu a lidové kultuře je věnována kniha Je to chůze po kotárech!; vztahem prvního českého prezidenta a Valašska se Šuleř zabývá v eseji Valašský poslanec T. G. M. Značný prostor věnuje Šuleř také výtvarným, hudebním a literárním tvůrcům valašského regionu (Paměť domova, korespondence s malířem Janem Kobzáněm, shrnutá do knihy Nech sa búček zeleňá). Cíleně připomíná zapomenuté a zapomínané autory Slezska, Valašska i Hané v cyklu knižních medailonů (Laskavé podobizny, Laskavé medailony, Laskavá setkání), v nichž píše o setkávání s jejich dílem i s nimi samotnými; každý medailon také doplňuje ukázkou z tvorby autora, kniha tak zároveň funguje jako antologie textů regionálních autorů. Poslední díl (Laskavá setkání) se neomezuje pouze na spisovatele, Šuleř zde připomíná i významné regionální umělecké osobnosti z oblasti hudby a výtvarného umění. Beletrizované ztvárnění dějin Ostravy (od počátku, tj. 13. století do konce 2. světové války) představuje kniha Bílý kůň ve znaku. Historií Ostravy jsou inspirovány také příběhy v prozaické knize Třetí strana mince.
Samostatnou kapitolou Šuleřova díla je tvorba pro děti a mládež. K nejmladší věkové kategorii se obrátil vlastními pohádkami i adaptacemi textů pocházejících především z Valašska (mj. O Janíčkovi malérečkovi na motivy životních osudů malíře Jana Kobzáně, pohádkové soubory Ovčák a drak, Poklad pod jalovcem, Nic nalhaného, máloco pravda). Z jesenických pověstí čerpá Modrá štola. Starší mládež se snaží oslovit vážnějšími příběhy především z partyzánské historie Beskyd a Valašska (Bylina od černé žluny, Cyrilek, román Ve dne v noci, vzniklý přepracováním kroniky Na srnčích nohách). Světem dětí je inspirována také próza Krásné nesmysly, stylizovaná jako dědečkovo vyprávění o jeho zážitcích s vnoučaty, hlavně při pobytu na beskydské chalupě.
Své zkušenosti z vlastního psaní i četby jiných českých i světových autorů zúročil v knize Třináctá komnata, jež představuje rekapitulaci vlastní tvorby a zároveň možnou pomůcku pro začínající autory.
Miroslav Zelinský (1998); Veronika Košnarová (2009) - www.slovnikceskeliteratury.cz, 2011/08

Oldřich Šuleř

Oldřich Šuleř

Oldřich Šuleř

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1957	Slovník českých spisovatelů beletristů 1945 - 1956, Státní pedagogické nakladatelství, n.p., Praha
	1964	Slovník českých spisovatelů, Československý spisovatel, Praha
	1998	Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (Díl 2, M-Ž), Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Praha
	2000	Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně), Nakladatelství Ostrov, Praha
	2012	Slovník autorů literatury pro děti a mládež II. (Čeští spisovatelé), Nakladatelství Libri, Praha
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1984	Oldřich Šuléř (1.6.1924 Ostrava), Kontury české literatury pro děti a mládež, 499
	2012	Šuleř Oldřich (1.6.1924 Ostrava), Slovník autorů literatury pro děti a mládež II., 413-414
www
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	????	Oldřich Šuleř (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org

Oldřich Šuleř

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1957	Letopisy v žule, Mladá fronta, nakladatelství Československého svazu mládeže (ČSM), Praha
	1960	O Janíčkovi malérečkovi, Státní nakladatelství dětské knihy, n. p., Praha

Oldřich Šuleř

Oldřich Šuleř