Luděk Šnepp
* 21. 12. 1922, Lány (Kladno), Česká republika (Czech Republic)
† 11. 4. 1999, London (Ontario), Kanada (Canada)
básník, spisovatel, scenárista
národnost: česká
pohlaví: muž
NK AUT: jk01130665
Luděk Šnepp
Spisovatel Luděk Šnepp se narodil 21. prosince 1922 v Lánech. Do jeho života nezastupitelným způsobem vstoupila skutečnost, že na nedalekém zámku často pobýval tehdejší prezident T. G. Masaryk. Později se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde začal studovat na malostranském reálném gymnáziu. Rodina žila v tísnivých sociálních poměrech, matka záhy zemřela na tuberkulózu. Také mladý Šnepp onemocněl touto nemocí, v jeho případě však léčba byla úspěšná. Pomohlo mu také to, že v onom čase byl náruživým skautem. Příchod nevlastní matky zásadním způsobem změnil jeho život. Přestal studovat a začal vydělávat. Jeho prvním zaměstnáním bylo to, že v truhlářské dílně natíral nábytek. Ještě před vypuknutím války byl pomocníkem u zedníků, pracoval v lese a na výstavbě dálnice u Říčan. Za okupace, jako ročník 1922, se nevyhnul totálnímu nasazení. Ocitl se v Berlíně, kde měl možnost seznámit se s dalšími Evropany, ale po konfliktu s ředitelem továrny uprchl domů.
Osud mu však byl milostivě nakloněn, gestapo se spokojilo s tím, že byl nasazen do kladenských dolů. Po krátké době se však opět ozvaly příznaky tuberkulózy, nakonec skončil jako natěrač v Poldovce.
Po válce se v jeho životě promítla skutečnost, že nebyl nikterak vázán pevnými rodinnými pouty. To byl jeden z důvodů, proč odešel do Křešic u Děčína, kde pracoval v továrně na výrobu margarínu a másla. Vzápětí po komunistickém puči v únoru 1948 se jako aktivní činovník skautingu dostal do konfliktu s novou mocí. Jeho názory a všudypřítomní udavači mu vynesli několik policejních zadržení. Jednou byl dokonce odveden z pracoviště v poutech. Po těchto nikterak povzbuzujících zkušenostech se rozhodl emigrovat na Západ. Na inzerát v novinách si našel místo na jednom státním statku za Aší. Po třech dnech však opět zaúřadovala policie – úmysl uprchnout za hranice se jim nepodařilo prokázat, zůstal pouze zákaz pobytu v ašském okrese, to se psal rok 1949.
Bez koruny v kapse se pěšky vydal na další pouť. K večeru dorazil do Chebu, město a hlavně náměstí mu učarovalo. Později o tom napsal: „Napadlo mě, že kde je skryta bohatá minulost, tam musí být utajovaná i štědrá budoucnost.“
Bez problémů byl přijat jako natěrač do zdejšího Okresního stavebního podniku a zároveň získal byt. Poprvé v životě si začal budovat vlastní existenci. Záhy pochopil, že jeho dosavadní život byl jakousi improvizací. Jeho zájem směřoval k psanému slovu, nejprve začal pilně studovat za vydatné pomoci manželky Libuše. Po nocích tvořil verše a povídky a později se odvážil i na psaní novel.
V liberálních šedesátých letech mu vyšly knihy Život na třetí (1960), Vás potkávám (1961), Sedmkrát na stupni (1962), Klopýtání po bouři (1963), Hvězdné signály (1963), Jitřní bouře (1964).
Stal se ředitelem KaSSu Cheb a jeho hvězdnou kariéru přerušil vpád sovětských vojsk v srpnu 1968. Ještě stačil napsat svá jedinečná Pláňata (1969). Osmnáct let v Chebu skončilo, ačkoliv to bylo jedno z nejkrásnějších a neplodnějších údobí jeho života.
Emigroval s manželkou Libuší a s pětiletou dcerou Danielou – odjeli do lágru v Zindorfu v SRN a po týdnu letěli přes oceán a přistáli v kanadském Londoně. On s malým kufříkem a psacím strojem, manželka s velkou taškou.
Šneppovy osudy v exilu nebyly nikterak jednoduché. Při odchodu mu bylo již šestačtyřicet let… V Kanadě, která se mu stala druhým domovem, postupně pracoval jako správce areálu nových domků, nemocniční zřízenec a opravář v několika výškových domech. Vrátil se tak po jakési spirále do svého mládí.
Ani v exilu však nezůstal nic dlužen své literární činnosti. Po úmorné každodenní práci usedal k psacímu stroji a dále tvořil. Jeho úvahy a povídky vycházely v českých emigračních periodikách v Kanadě, USA a v Německu. Napsal také několik novel. Jeho exilová tvorba není biograficky zpracována.
Po Sametové revoluci navštívil dvakrát Cheb, byl to pro něho čas nostalgických vzpomínek: „Doma mě odsoudili na dva roky pro opuštění republiky, manželku coby kantorku na rok a půl, jedině malou dceru ponechali bez trestu. A léta rychle ubíhala, největší zážitky ze zdejšího pobytu byly a dosud jsou dovolené, trampování po Kanadě a USA, poznali jsme spoustu krásných míst, seznámili se s mnoha lidmi. Ovšem druhý Cheb jsem zde nenašel. Ona mystická krása a přitažlivost našich starých měst se zakletou historií zde neexistuje.“
Definitivní tečku za jeho životem a dílem udělala smrt. Český spisovatel a Cheban nejen tělem, ale i duší, zemřel 11. dubna 1999 ve vzdáleném kanadské Londonu.
Na popud Mgr. Václava Jiříka, tehdy člena rady MěÚ v Chebu za ČSSD, mu byla po pěti letech od jeho úmrtí 11. dubna 2004 odhalena pamětní deska, a to přímo jeho manželkou Libuší.
Hana Jiříková
encyklopedie.cheb.cz