Leoš Mlčák

* 15. 9. 1948, Velké Losiny (Šumperk), Česká republika (Czech Republic)
historik umění, památkář

 

šifra: LM
národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:











PhDr. Leoš Mlčák (*15. září 1948 Velké Losiny), historik umění a památkář

s neobyčejně širokým odborným záběrem a příznačně zodpovědným historicko-

kritickým přístupem. V letech 1969–1974 studoval na Filozofické fakultě

Univerzity Palackého v Olomouci teorii a dějiny umění, mimo jiné u Václava

Zykmunda, Ivo Hlobila a Františka Dvořáka. Jeho diplomová práce, věnovaná

baroknímu malířství v Olomouci, ale i navazující disertace o rokokovém malíři

směřování. Vedle toho ovšem ještě studoval dějiny architektury na

Fakultě architektury ČVUT (1976–1978). Právě toto komplexní vzdělání jej patřičně

vybavilo pro terénní památkářskou práci, které se od sedmdesátých až do

devadesátých let věnoval na památkových ústavech v Ostravě a Olomouci, kde

se specializoval na evidenci a dokumentaci památek. Detailní znalost uměleckohistorické

a zvláště stavebně-historické materie se projevila v jeho specializaci

na stavebně-historické průzkumy, kterým se po roce 1992 věnoval i ve vlastním

olomouckém Ateliéru pro průzkumy, dokumentace, rekonstrukce a restaurování

památek. Od roku 2002 působí jako historik umění a kurátor v Muzeu umění

Olomouc, nejprve v Arcidiecézním muzeu Olomouc, kde vykonával památkový

dozor při rekonstrukčních pracích, a od roku 2007 na pracovišti Arcidiecézní

muzeum Kroměříž. Zde naposledy připravil monografickou výstavu o Františku

kardinálovi z Dietrichsteina (2008).

Odborná činnost Leoše Mlčáka je neodmyslitelně spojena s moravským barokním

uměním a uměleckým řemeslem. V tomto ohledu mu lze připsat rehabilitaci

a důkladné poznání nejednoho „pozapomenutého“ díla i uměleckohistorického

fenoménu; zmiňme přinejmenším jeho obsáhlá a bezkonkurenční kampanologická

studia. Počet a spektrum jeho publikovaných textů je téměř bezbřehé a stěží

postižitelné. Od analýzy jednotlivin – četných objevených či nově interpretovaných

malířských, sochařských i uměleckořemeslných děl, při kterých dokazuje svou skvělou

„památkářskou orientaci“, ale i solidní zázemí archivního výzkumu – bychom

se mohli dostat až k ikonografickým studiím či zpracování komplexní problematiky

barokního mecenátu moravských klášterů, zejména premonstrátského v Olomouci-

Hradisku a augustiniánského ve Šternberku. Tím ovšem výčet zdaleka nekončí.

Jednoduše řečeno každý, kdo se bude zabývat problematikou umění a kultury

moravského baroka, nevyhnutelně narazí na studie Leoše Mlčáka, s nimiž se bude

muset vyrovnávat. Lze jen přát, ať jich ještě mnoho přibude.

Ondřej Jakubec


(Bulletin 2/2008, UměleckoHistorická Společnost v českých zemích, s. 27, id: C45942)



 

poznámka:
PhDr.