pohlaví: muž

NK AUT: jk01052905
WIKIDATA: Q78926
VIAF: 32791414

poznámka:
vynálezce Kaplanovy turbíny

Viktor Kaplan

Celoživotní zájem o zvládnutí a využití síly vodního toku je možná symbolicky spojen s Kaplanovým rodištěm, v jehož blízkosti protéká horská říčka Würz. Narodil se v rodině nádražního úředníka. Obecnou školu vychodil v Neubergu, střední ve Vídni. Na vídeňské Vysoké škole technické studoval stavbu strojů a Dieselových motorů (1895 - 1900). Po absolutoriu byl povolán k jednoroční vojenské službě do Puly, tehdejšího rakouského vojenského přístavu. Své první zaměstnání nastoupil ing. Kaplan ve strojírně Genz and Co. v Leobersdorfu u Vídně, kde pracoval na výbušných motorech. Jeho celoživotním zájmem však byly turbíny a energetické využití vodních toků. Roku 1903 jej na Německou vysokou školu technickou v Brně přivedl prof. Musil jako konstruktéra ústavu nauky o strojích, kinematiky a strojnictví. S Brnem pak Kaplan spojil 3 desítky let svého života a prakticky všechny své vynálezy. Habilitoval v roce 1909, roku 1913 se stal vedoucím katedry teorie a stavby vodních motorů, roku 1918 byl jmenován řádným profesorem. V červnu 1909 se Viktor Kaplan oženil s vídeňskou rodačkou Margaretou Strasserovou, s níž měl dcery Gertrudu a Margaretu. Převratný vynález vodní turbíny s nastavitelnými oběžnými lopatkami, určené pro velké výkony a malé a střední spády, se datuje do roku 1912. Kaplan na něm pracoval od roku 1910, kdy pro jeho výzkum zřídil Heinrich Storek, tehdejší šéf slévárny a strojírny Ignáce Storka (třetí největší strojírenský závod v Brně, založen 1861) skromnou laboratoř v suterénu techniky. Objev světového významu vznikal za minimálního zájmu a finanční podpory rakouského ministerstva školství. V letech 1912 - 13 přihlásil Kaplan postupně k patentování čtyři své hlavní vynálezy (radiální rozváděcí kolo turbíny s převážně axiálním oběžným kolem, natáčecí provedení oběžných lopatek, uspořádání rozsáhlého bezlopatkového prostoru mezi rozváděcím a oběžným kolem, bezkomůrkové vytvoření oběžných lopatek. Později k nim přibyl vynález Kaplanovy sací roury). Představil je zástupcům světových turbinářských firem, roku 1917 i veřejnosti na přednášce v Rakouském spolku inženýrů a architektů. Realizaci výsledků jeho intenzivní experimentální činnosti bránilo tvrdé konkurenční prostředí a odpor zejména německých a švédských firem, které svůj výrobní program stavěly na Francisových turbínách. Oddalovaly ji i patentové spory, které vynálezce velmi vysilovaly. Do byrokratických průtahů navíc zasáhla první světová válka. Kaplanova turbína se tak přiznání patentu dočkala až v roce 1920. V brněnském Storkově závodě však byla vyrobena již v roce 1918 a uvedena do provozu o rok později v přádelnách ve Velmu (Dolní Rakousko). Pracovala tam až do roku 1952 a osvědčila, že má skvělé vlastnosti nejen v laboratoři, ale i v praktickém provozu. V českých zemích použila jako první Kaplanovu turbínu elektrárna v Poděbradech (1921). Vodních děl s Kaplanovými turbínami u nás i ve světě rychle přibývalo (hydrocentrály v Loučné, Rapotíně a Kroměříži, italské Gorizii, v Mori na řece Adiži, obří turbína pro vodní dílo Lilla Edet ve Švýcarsku). V současné době jich pracují ve světě tisíce, dvě dosud na Brněnské přehradě. Model Kaplanovy pokusné turbíny v chodu, její hlavní součásti, nákresy a fotodokumentace byly součástí expozice, kterou se na výstavě Soudobé kultury v Brně roku 1928 prezentoval Ústav stavby strojů Německé vysoké školy technické v Brně. Prof. dr. ing. Viktor Kaplan byl jeho přednostou. To už byl dva roky nositelem čestného doktorátu, který mu udělila pražská Vysoká škola technická. Čestný doktorát technických věd udělila Kaplanovi i brněnská technika, Kaplan se však již slavnostního jmenování nedožil. Vyčerpaný usilovnou výzkumnou prací a zápasem o uznání jejích výsledků požádal roku 1931 o uvolnění z vysokoškolské činnosti. Odstěhoval se do Rochuspointu v Rakousku. Ani zde nezahálel, postavil malou elektrárnu, vybudoval dílny. Po náhlém záchvatu mrtvice zemřel. I závěr Kaplanova života je symbolicky spojen s vodním živlem, nádhernou přírodní scenérií jezera Attersee. Kaplanův pohřeb v Unterachu se stal událostí pro širokou veřejnost, vědce i průmyslníky. Roku 1935 byly jeho ostatky uloženy do hrobky v Rochuspointu. Profesor Kaplan přinesl dokonalé řešení nového typu vodní turbíny jako vysoce výkonného energetického zařízení. Zlepšil metodiku zkušebnictví modelových turbín, přispěl k rozvoji řady vědních disciplín ve strojírenství, metalurgii apod. Napsal řadu teoretických prací, celkem podal na své vynálezy více než 280 patentových přihlášek ve 27 zemích. Výročí jeho narození bylo v roce 1976 z podnětu UNESCO zařazeno mezi světová kulturní jubilea. V Brně byla na památku Viktora Kaplana v roce 1959 odhalena busta před budovou techniky na Údolní ulici od Sylvi Lacinové - Jílkové, na bývalé Storkově továrně (později Šmeralovy závody) je umístěna pamětní deska, je po něm pojmenována ulice v Masarykově čtvrti.

zdroj: www.brno.cz

Viktor Kaplan

Viktor Kaplan

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1994	Průkopníci vědy a techniky v českých zemích, Fragment, Havlíčkův Brod (Havlíčkův Brod)
encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1977	Žili a pracovali v Brně, Rapid a.s. - československá reklamní agentura, Praha
	1999	Český biografický slovník XX. století (II. díl K-P), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha