národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01152405

poznámka:
Pseudonym
Ostrovský, Štěpán, 1825-1875
Volný, Stanislav, 1825-1875

Václav Zelený

Opomíjeným a přitom velice významným borovským rodákem je profesor Václav Zelený. Jeho význam tak trochu zanikl vedle osobnosti Karla Havlíčka.
Rodina Zelených, která žila v Borové odedávna, vlastnila na počátku 19. století dvě velké hospodářské usedlosti nazývané „u horních a dolních Marků“. V domě čp. 26 se jako druhorozený syn obchodníka a hospodáře Františka Zeleného narodil 27. srpna 1825 Václav Zelený. Stejně jako Karel Havlíček prošel i Zelený školou Antonína Línka, studiemi na jihlavské škole a německo-brodském gymnáziu. Po studiu filosofie na Pražské universitě se stal středoškolským profesorem. Teprve pětadvacetiletý byl jmenován od školního roku 1850/51 „skutečným učitelem“ zeměpisu a dějepisu na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Počátkem roku 1851 se žení a v novém školním roce již nastupuje na Akademickém gymnáziu na Starém Městě v Praze jako nejmladší profesor ve sboru.
Václav Zelený byl jedním z našich prvních literárních historiků. Zejména jeho dílo Život Josefa Jungmanna se stalo na tehdejší dobu přímo průkopnickou prací. Přispěl rovněž k poznání osobnosti svého krajana Karla Havlíčka, i když studii nedokončil celou. Pozoruhodné životopisné statě věnoval Kollárovi, Palackému a Erbenovi. Záslužná byla i jeho editorská činnost - jako první vydal Havlíčkovy a Kollárovy spisy. Jako redaktor časopisů Obzor a Obecné listy se snažil o povznesení duchovního života v tehdejší společnosti. V časopisech vyjadřoval svoje liberálně-demokratické názory na literaturu. Překládal historické spisy z ruštiny a angličtiny.
Činnost Václava Zeleného byla přerušena roku 1856 vážnou nemocí. Byl přesvědčen, že pobytem na jihu se tuberkulózy zbaví. Vydal se tedy do Itálie. Cestovní zápisky Zeleného svědčí o jeho zájmech. Bohaté poznámky jsou cestopisem míst, která navštívil. Na jaře roku 1857 odjel do Paříže a poté se vrací zpět do Prahy. V Praze se Zelený dostává do politického dění. 18. března 1861 je zvolen poslancem Českého sněmu za okresy německo-brodský, humpolecký, polenský a přibyslavský a 18. dubna téhož roku za poslance Říšské rady.
V srpnu 1862 se účastní první Havlíčkovské slavnosti v Borové. Jako poslanec měl Zelený úkol nelehký - školství. Zasloužil se o vznik reálného gymnázia na Malé Straně, do jehož čela byl také jmenován. O prázdninách roku 1872 si Zelený plní svůj dávný sen - vydal se na cestu do Ruska. Chtěl v Moskvě sebrat materiál o Havlíčkově pobytu v Rusku.
Veškerou jeho práci ukončila nemoc. Naděje na vyléčení byly mizivé. 5. dubna 1875 Václav Zelený umírá. Tělesné ostatky „pana profesora“ odnesla z Vratislavského domu z Malé Strany na Vyšehrad studující mládež. I Borová, které Zelený prokázal mnoho služeb (mimo jiné zde založil bohatou učitelskou knihovnu), uctila jeho památku. Roku 1886 byla slavnostně zasazena pamětní deska na jeho rodný dům.
Jaroslava Hájková

Václav Zelený

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1932	Literární atlas československý, Nakladatelství J. Otto, Praha
www
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	????	Václav Zelený (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org
průvodce
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1981	Průvodce vyšehradským hřbitovem (Soupis významných hrobů na vyšehradském hřbitově), Správa národní kulturní památky Vyšehrad, Praha
soupis pnp/edice
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1974	Václav Zelený (1825-1875). Literární pozůstalost, Památník národního písemnictví, Literární archiv, Praha