pohlaví: muž

NK AUT: mzk2003207195

poznámka:
osobní myslivec knížete Karla z Lichtenštejna
první český lesnický spisovatel

Václav Eliáš Lenhart

Od roku 1790 spravoval lesy na panstvích Kostelec nad Černými lesy, Rataje nad Sázavou, Radim, Kounice, Škvorec, Uhříněves, Roztoky u Prahy, Rumburk. V roce 1793 vydal v Krameriově obrozenecké expedici první českou lesnickou knihu – Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův, ku kterémuž ještě jiná velmi užitečná naučení o povinnostech myslivce lesův dle zkušenosti dokonale hledícího přidána jsou.
- Zaváděl rychle rostoucí dřeviny jako topoly, vrby a olše. V roce 1794 zavedl pěstování slezského modřínu, v zalesnění zvětšoval podíl dubu. Lesnictví chápal jako hospodářské odvětví, které při správném pojetí může mít i velký ekonomický význam. Vytvořil základy lesnické vědy. Podlehl epidemii skvrnitého tyfu, pohřben byl na (dnes zrušeném) hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele.
Při příležitosti sjezdu československých lesníků v roce 1958 byl Václavu Eliášovi Lenhartovi vztyčen ve voděradských lesích pamětní kámen.
jih
-
Od r. 1764 osobní myslivec knížete Emanuela Josefa Jana Lichtensteina a jeho syna Františka Josefa na panství Moravský Krumlov. V r. 1775 přeložen do Čech na panství Rumburk, kde působil 12 let. V r. 1788 jmenován přednostou lesního úřadu, inspekčním úředníkem a později lesmistrem v Kostelci nad Černými lesy. - Vytvořil základy lesnické vědy. Spoluautor lesních instrukcí pro liechtensteinské lesy, vydaných v r. 1802 ve Vídni. Autor první české odborné lesnické knihy, vydané vlastním nákladem v r. 1793 pod názvem Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův, ku kterémuž ještě jiná velmi užitečná naučení o povinnostech myslivce lesův dle zkušenosti dokonale hledícího přidána jsou.
zdroj - www.svkkl.cz
-
České lesy byly ve druhé polovině 18. století ve velmi neutěšeném stavu: charakterizovaly je rozsáhlé holiny, značné plochy ředin a velký nedostatek dřeva. Velký úkol českých lesníků, dát rozvrácené lesní hospodářství do pořádku tak, aby dosáhlo co největší produkce dřeva, vyžadoval značných a důkladných odborných znalostí. V té době bylo však odborně vzdělaných lesníků velmi málo. Příčinou bylo především to, že čeští lesníci, pokud neovládali němčinu, se neměli z čeho vzdělávat a seznamovat s prvními poznatky rodící se lesnické vědy, a ovšem také to, že nebyli valně placeni a namnoze žili ve velmi stísněných poměrech.
Lenhartova kniha pro lesníky
Nedostatku odborného vzdělání lesníků si byl dobře vědom inspektor tehdejších liechtensteinských lesů v Čechách, černokostelecký lesmistr Václav Eliáš Lenhart, který roku 1793 vydal v Praze vlastním nákladem německo-českou knihu „Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův, ku kterémuž ještě jiná velmi užitečná naučení o povinnostech myslivce lesův dle zkušenosti dokonale hledícího přidána jsou“.
Knížka, která má osmerkový formát, je tištěna švabachem a má 260 stránek, z nichž německá část zaujímá str. 1 – 132, česká 133 – 260; obsah obou částí je shodný. Knížku autor dedikoval těm, kdož se chtějí vyučit lesnictví, neboť – jak plyne z předmluvy – v důkladném odborném vzdělání především mladých lesníků viděl záruku zlepšení stavu lesů. Proto je také psána formou otázek a odpovědí.
Kniha je rozdělena do čtyř částí. První a nejobsáhlejší z nich pojednává o 16 nejdůležitějších dřevinách; otázky a odpovědi jsou v ní seřazeny podle stejného pořadí, takže čtenář mohl srovnávat vlastnosti dřevin. Druhá část doplňuje a někdy i opakuje poznatky a zásady, uvedené v části první. V poměrně stručné části třetí vysvětluje Lenhart druhování dříví a odhad krychlového obsahu a na příkladech uvádí výpočet ceny. Kniha je uzavřena kalendářním přehledem lesníkovy práce v jednotlivých měsících, který tvoří čtvrtou část knihy.
I když zatím nebyla Lenhartova kniha podrobena modernímu rozboru po stránce odborné a i když dosud neznáme podrobněji prameny, ze kterých Lenhart čerpal, přece je dobře povšimnout si aspoň dvou věcí: především toho, že neustále nabádal ke sběru vlastního domácího osiva („Vždy užitečnější jest semena lesní domácně shromažďovat, a to sice z té příčiny, poněvadž ubezpečeni býti můžeme, že doma sklízené semeno spravedlivé a že žádnými fortely připraveno není.“) a dále jeho tvrzení, že všechny věci, o kterých se v knize zmiňuje, vyzkoušel v praxi. Znamená to, že již tehdy pracoval pokusnicky.
O autorovi této první české lesnické knihy jsme donedávna nevěděli víc než to, co bylo uvedeno na titulním listě jeho knihy. Podrobným studiem materiálů černokosteleckého archivu, které jsou uloženy v okresním archivu v Českém Brodě, se ukázalo, že Lenhart, stejně jako mnoho dalších význačných lesníků, je Moravan.
Václav Eliáš Liborius Lenhart se narodil 20. července 1744 v Bošovicích (okres Slavkov) jako syn tamějšího liechtensteinského myslivce Josefa Lenharta a jeho manželky Justiny. Protože se nezachoval starý archiv panství Ždánic, kam Bošovice patřily, nevíme nic o činnosti Lenhartova otce ani o jeho rodinných poměrech.
Prozatím také nevíme, kdo byl Lenhartovi učebním pánem, kdy byl pasován na myslivce ani kde byl na zkušené. Konduitní listina z roku 1790 prozrazuje, že Lenhart působil v letech 1762 – 1764 jako myslivecký mládenec v Dyjákovicích na liechtensteinském panství moravskokrumlovském, od roku 1764 byl osobním myslivcem knížete Emanuela Josefa Jana Liechtensteina a po jeho smrti roku 1771 přešel ve stejné funkci do služeb jeho syna Františka Josefa. Setrval v nich až do roku 1775, kdy byl přeložen do Čech na panství rumburské jako nadlesní ve Studánce, kde působil 12 let.
Působení v Kostelci nad Černými lesy
Při reorganizaci lesní služby byl Lenhart roku 1788 jako nadlesní jmenován přednostou lesního úřadu a inspekčním úředníkem s určením pracoviště v Kostelci nad Černými lesy; v roce 1790 byl jmenován lesmistrem. Jeho odbornému dozoru podléhaly lesy na panstvích Kostelec n. Č. l., Rataje n. Sázavou, Radim, Kounice, Škvorec, Uhříněves, Roztoky a Rumburk.
Ve své funkci byl pověřen mnoha konkrétními úkoly, jejichž cílem bylo zlepšit stav tehdy velmi vykácených a proředěných lesů. Aby mohl svěřené úkoly dobře zvládnout, provedl postupně personální změny a některé lesníky si přivedl i z Rumburka; snížil počet hajných a nahradil je mysliveckými mládenci.
Velikou pozornost věnoval Lenhart obnově lesů, jejich ochraně a stanovení přiměřených těžeb, omezil lesnímu personálu chov ovcí, koz a skotu, zavedl prodej otýpek a snažil se všemožně čelit lesním krádežím. Na svou dobu velmi smělé Lenhartovy plány a značně vysoké zalesňovací náklady vzbudily pozornost ústřední kanceláře, která doporučovala rozvrhnout zalesnění na více let.
Protože ani po několikaleté intenzivní Lenhartově činnosti neměly černokostelecké lesy dostatek dříví, zaváděl rychle rostoucí dřeviny, olše, vrby a topoly, a zároveň dal zpracovávat a prodávat vršky stromů i větve.
Lenhart je také spoluautorem liechtensteinské lesní intrukce z roku 1802, která je vlastně vrcholem liechtensteinských hospodářských instrukcí. Po schválení a vydání instrukce se začalo s hospodářskou úpravou lesů. Lenhart upravil ve svém služebním obvodu lesy rumburské a začal s úpravou lesů černokosteleckých, kterou však již nedokončil. Dne 1. května 1806 podlehl v Kostelci n. Č. l. epidemii.
Překvapivé je, že Lenhart, nesporně jeden z velkých českých lesníků, nebyl členem Vlastenecké hospodářské společnosti, a že ho nenajdeme ani v seznamu hospodářského úřednictva, který tato společnost vedla. Když byla hospodářská společnost roku 1798 dvorním dekretem pověřena vydáním lesnické učebnice, požádala význačné lesníky o návrh. Uvažovalo se především o novém vydání Lenhartovy knihy, která měla mezi lesníky velký ohlas právě proto, že byla také česky. Přestože tento návrh podporoval i Ehrenwerth, z nového vydání sešlo, neboť Dr. Třebický dokazoval, že Lenhartova kniha má nějaké odborné nedostatky. Lenhart, autor prvního českého lesnického spisu a uskutečňovatel pokrokových snah v lesnictví, šířil populárním způsobem základní lesnické vědomosti v době pro naše lesy nejtěžší. Jeho pokrokové snahy nám budou vzpruhou a příkladem i v dnešní době.
web.archive.org, 3.3.2021

Václav Eliáš Lenhart

Václav Eliáš Lenhart

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1998	Osobnosti Znojemska (Místopis)
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1958	Václav Eliáš Lenhart, Průvodce ke sjezdu československých lesníků 1958, 86-90
	1958	Václav Eliáš Lenhart, první český lesnický spisovatel, Sjezd Československých lesníků 1958, 100-114
	2003	Václav Eliáš Lenhart a jeho kniha, Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův, ku kterémuž ještě jiná velmi užitečná naučení o povinnostech myslivce lesův dle zkušenosti dokonále hledícího přidána jsou, 123-126
	2009	Významné osobnosti (Václav Eliáš Lenhart (1744 - 1806)), Černokostelecký zpravodaj, 19-19
	nedat	Galerie Černokostelečanů (Tvůrce Zlaté knihy, První český lesnický spisovatel, Potomek aztéckého císaře Montezumy?, Zapadlý vlastenec, Malířka dětí a bílých madon, Marie Strettiová, Smetanovský pěvec, Paní Tonča Josefina, Spisovatel humorista, Sportovec světového jména), Povídky a obrázky z dějin Kostelce nad Černými lesy, 169-179
	nedat	První český lesnický spisovatel (1744-1806), Povídky a obrázky z dějin Kostelce nad Černými lesy, 171-171
průvodce
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Domy a lidé (Lidé přicházejí a odcházejí, město zůstává), Archiv výtvarného umění, z.s., Kostelec nad Černými lesy (Praha-východ)
rukopis
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Významné osobnosti Kostelce nad Černými lesy

Václav Eliáš Lenhart

Václav Eliáš Lenhart