kresba - S. Bondar

Alexandr Nikolajevč Radiščev

* 20. 8. 1749, Moskva (Moscow), Rusko (Russian Fedaration)
† 12. 9. 1802, Petrohrad (Sankt Petersburg), Rusko (Russian Fedaration)
spisovatel

 

národnost: ruská
pohlaví: muž

poznámka:
odkazová forma
Радищев, Алексaндр Николaевич, 1749-1802

Alexandr Nikolajevč Radiščev

Radiščev se narodil roku 1749 v zámožné šlechtické rodině. Základní vzdělání získal v Moskvě a od roku 1762 studoval na kadetské škole v Petrohradě. Po jejím absolvování jej carevna Kateřina II. vyslala roku 1766 společně s dalšími mladíky na univerzitu do Lipska, kde se do roku 1771 věnoval studiu práva, literatury, přírodních věd, lékařství a jazyků. Jeho vzdělání bylo na tehdejší dobu skvělé, výrazně ho oslovili zejména osvícenské myšlenky francouzských filozofů 18. století (což se mu nakonec stalo osudným).
Po návratu z Lipska roku 1771 vstoupil Radiščev do státní služby, v níž vynikl svojí nestranností a mírností vůči podřízeným. Krátce sloužil ve vojsku jako vojenský prokurátor a v roce 1785 se stal ředitelem petrohradské celnice. Dobře přitom poznal nevolnické vztahy, osudy vojenských zběhů i problematiku kupectva. Brzy si uvědomil rozpor mezi carevnou hlásaným osvícenstvím a realitou ruského života, a došel k názoru, že jediným východiskem je zrušení nevolnictví. Tou dobou se také začal zabývat literaturou. Jeho prvními důležitějšími pracemi byla óda Volnost (1783, Вольност) a autobiografická próza vzpomínek na svého přítele z Lipska Život Fjodora Vasiljeviče Ušakova) (1789, Житие Фёдорa Васильевичe Ушаковa).
Na sklonku roku 1789 si Radiščev založil vlastní tiskárnu, v níž nejprve anonymně vydal svůj Dopis příteli žijícímu v Tobolsku (1790, Письмo к другу, жительствующему в Тобольске), který napsal již roku 1782 a ve kterém vyzdvihl zásluhy cara Petra I., a poté své vrcholné dílo, intelektuální cestopis Cesta z Petrohradu do Moskvy (1790 Путешествие из Петербурга в Москву), obsahující smělé úvahy o nevolnictví, samoděržaví a jiných jevech společenského i státního života tehdejšího Ruska. Kniha měla obrovský úspěch a sama Kateřina II. si knihu přečetla. Byla jí tak pobouřena, že přikázala náklad zabavit a zničit a proti Radiščevovi zahájit trestní stíhání. Radiščev byl brzy zatčen a následně odsouzen k smrti. Tento trest mu byl milostí carevny změněn na desetileté vyhnanství na Sibiři v Ilimsku, kde napsal filozofický traktát O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti (1792—1795, О человеке, о его смертности и бессмертии), který byl však také zabaven.
Krutý Radiščevův osud vzbudil všeobecnou účast, takže již roku 1796 mu nový car Pavel I. dovolil usadit se pod policejním dozorem na svém statku v kalužské gubernii. Plné svobody však Radiščev dosáhl teprve až za dalšího cara Alexandra I., který ho roku 1797 opět přijal do státní služby a roku 1801 jej jmenoval do Komise pro sestavování zákonů. Když ale Radiščev ve svých projektech právních reforem opět vystoupil proti nevolnictví, přivedla jej roku 1802 hrozba nového pronásledování k sebevraždě.
cs.wikipedia.org, 2013/06/03

Alexandr Nikolajevč Radiščev

kresba - S. Bondar
cs.wikipedia.org
 

Alexandr Nikolajevč Radiščev

antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1954   Kniha o velkých ruských spisovatelích, Svět sovětů, Praha
www
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  ????   Alexandr Nikolajevič Radiščev (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org
soubor pohlednic
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1962   Великие русские писатели

Alexandr Nikolajevč Radiščev

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1983   Čítanka ruské literatury I, Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, Praha