Max Švabinský: Gustav Adolf Lindner, 1898, kresba perem

Gustav Adolf Lindner

* 11. 3. 1828, Rožďalovice (Nymburk), Česká republika (Czech Republic)
† 16. 10. 1887, Praha, Česká republika (Czech Republic)
pedagog, filozof, psycholog

 

národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01072137

poznámka:
PhDr.
zakladatel revue Pedagogium

Gustav Adolf Lindner

Gustav Adolf Lindner, rodák z Rožďalovic nedaleko Jičína, je obecně považován za největšího českého pedagoga 19. století. Po studiích na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze nastoupil do bohosloveckého semináře v Litoměřicích. Po dvou letech, pod hrozbou vyloučení pro své svobodomyslné názory, však ze semináře odešel. Později na něj vzpomínal jako na "káznici a štěpnici nejorganizovanějšího systému na potlačování ducha".
Po studiích na pražské filozofické fakultě (filozofie, matematika, fyzika, dějepis) vyučoval na řadě gymnázií. Krátce v Praze, pak v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1853 v Jičíně, kde získal profesorskou definitivu. Jako přesvědčený vlastenec vyučoval, na základě zvláštního povolení, některé předměty česky. Z Jičína byl v roce 1855 nuceně přeložen (opět pro nepokryté hlásání svobodomyslných názorů a na podkladě udání gymnazijního katechety) do vzdálené slovinské Celje, kde strávil celých 16 roků.
Pro Lindnera samotného však pobyt v provinční Celji rozhodně nebyl promarněným časem, neboť tehdy započal s vlastní vědeckou prací a publikační činností. Jeho vědecké práce z tohoto období, publikované v němčině, byly překládány do řady evropských jazyků a Lindner se jimi záhy stal nejen obecně známým, ale významně pronikl i na evropské vědecké pole.
Na gymnáziu v Celji zastával Lindner i funkci okresního školního inspektora. Z této funkce se zasazoval o prosazování a respektování národních jazyků ve školní výuce, prosazoval povinnou výuku tělocviku i zákaz veškerých tělesných trestů. Pobyt v Celji významně poznamenal i Lindnerův osobní život - oženil se zde a narodilo se mu zde sedm z celkem osmi dětí.
Přes poměrně významné postavení a vážnost, kterou v Celji získal, usiloval Lindner po řadu let o své přeložení. Jeho žádosti však byly soustavně zamítány. Teprve v roce 1871 byl jmenován ředitelem německého gymnázia v Prachaticích. V této funkci se aktivně zapojil do diskusí o maturitní zkoušce, když požadoval, aby examinátory u zkoušky nebyli ti profesoři, kteří žáky přímo vyučovali.
Po ročním působení na prachatickém gymnáziu byl jmenován ředitelem českého učitelského ústavu v Kutné Hoře. Jeho kutnohorské působení patřilo z hlediska dějin české pedagogiky a českého školství k nejvýraznějším. V celostátní anketě k novému návrhu statutu učitelských ústavů byl jeho návrh prohlášen za vynikající a Lindner za jeho vypracování obdržel roční příplatek ke svému platu. V činnosti kutnohorského ústavu pak myšlenky oceněného materiálu důsledně uplatňoval.
V době svého kutnohorského působení samozřejmě pokračoval ve své úspěšné a oceňované vědecké práci. Své názory na budoucí přípravu učitelů zveřejnil v práci Die Pädagogische Hochschule (1874), pro české učitelské ústavy vydal učebnice Všeobecné vychovatelství (1877) a Všeobecné vyučovatelství (1978). V roce 1879 založil a po tři roky také vedl odborný a výrazně prestižní časopis Paedagogium, kolem kterého dokázal shromáždit řadu významných osobností a představitelů učitelských spolků. Mimořádně zajímavé přitom bylo, že ve své tvůrčí práci věnoval pozornost i počátečnímu vyučování na obecných školách. V roce 1875 zpracoval a vydal (v němčině i v češtině) názorné obrazy k početnímu vyučování pod názvem Počítání v obrazích a v roce 1876, v bezprostřední návaznosti na zavádění nových měrných jednotek (kilogram, metr, litr) sepsal i veršovanou skladbu o celkem 300 verších s názvem Píseň o metru, kterou chtěl žákům přispět "ke zlahodnění učiva početního". V posledním roce svého ředitelování na učitelském ústavu vydal slabikář s názvem Kniha maličkých, který doplnil i metodickým návodem Slovo o užívání Knihy maličkých. Tento slabikář vzbudil vášnivou polemiku proto, že hojně využíval cizích vzorů. V českém pedagogickém prostředí, které se teprve konstituovalo a vymezovalo i ve vztahu k cizině, Lindner důsledně prosazoval myšlenku, že každá dobrá věc (byť i přejatá ze zahraničí) je škole vždy ku prospěchu.
Lindner byl ve svých názorech především propagátorem širokého a vědeckého vzdělání učitelů. Učitelský ústav v Kutné Hoře se pod jeho vedením stal vyhlášeným a výrazně prestižním ústavem, na němž byla realizována řada tehdy pedagogických novinek. Při ústavu byla zřízena knihařská a lepenkářská dílna, na školní zahradě se chovanci ústavu věnovali štěpařství a pěstování bource morušového, pro seznámení s polním hospodářstvím bylo při učitelském ústavu zřízeno i cvičné pole. Značný důraz byl ve výuce kladen na názornost, nejrůznější reálie a na praktickou výuku. Při ústavu byla proto zřízena i cvičná škola, kde studenti učitelství konali praktické výstupy. Lindner pak zavedl pravidelné společné rozpravy (konference) o každém výstupu za účasti učitelů i chovanců ústavu.
Lindner také vždy důsledně zdůrazňoval, že škola může být pouze taková, jaký je učitel. Z toho dovozoval, že jaké jsou učitelské ústavy, takové je i učitelstvo jako celek. Od učitelů pak požadoval, aby každý z nich byl naplněn vlasteneckým duchem a vedle širokého všeobecného vzdělání byl na své povolání připraven také metodicky. Tedy aby měl i potřebné a nezbytné vědomosti z teorie vyučování.
Za mimořádně důležité považoval pevné zdraví učitelů - nemocný učitel toho mnoho nenaučí. Učitel má podle něj mít pevný charakter a lásku k dětem. Při výuce má být trpělivý, v hodnocení žáků spravedlivý a nestranný, ve vlastní práci i ve vyžadování povinností od žáků svědomitý a důsledný. Za neméně důležité považoval, aby každý učitel byl pokrokového smýšlení a miloval svoji vlast i rodný jazyk. Základním Lindnerovým požadavkem na učitele také bylo, aby se učitelé i po ukončení studia na učitelském ústavu dále soustavně vzdělávali. Měli proto navštěvovat nejrůznější pokračovací vzdělávací kursy, studovat novu literaturu a odebírat odborné časopisy. Poměrně zajímavé bylo, že i přes své nepříliš dobré osobní zkušenosti z pobytu v bohosloveckém semináři a s představiteli církve požadoval u každého učitele zbožnost.
Zajímavé byly i Lindnerovy názory na vzdělávání dívek. Byl pro to, aby ve vztahu k dívkám byly používány mírnější vychovatelské prostředky a zdůrazňoval potřebnost školního tělocviku pro dívky. Zavrhoval ale výchovu dívek v klášterních školách, v níž viděl nebezpečnou cestu probouzející u dívek přílišnou zádumčivost a vedoucí k jejich nemístné snivosti a odtrženosti od životní reality.
V roce 1882 opustil Lindner ředitelské místo v Kutné Hoře, protože byl jmenován prvním profesorem pedagogiky a psychologie na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (na její české části). V roce 1883 se pak stal i zástupcem učitelů v české Zemské školní radě.
Vlastní pedagogickou činností na gymnáziích, vedením kutnohorského učitelského ústavu i svými přednáškami na univerzitě a také sepsáním řady učebnic, publikováním četných vědeckých prací, účastí ve školských odděleních na světových výstavách a aktivním zapojením do spolkového života učitelů ovlivnil G. A. Lindner několik generací českých učitelů. Byl mezi učiteli oblíben a vážen nejen jako významný odborník, ale především jako osobnost s vysokým morálním kreditem. Nebylo proto nijak náhodné, že byl jmenován čestným členem řady učitelských jednot. Obecně byla oceňována jeho píle a aktivita, vědecká rigoroznost i skromnost a jistá noblesnost v chování a vyjadřování. Z dochovaných Lindnerových deníků můžeme usuzovat i na jeho výraznou citovost.
Významné a učiteli v tehdejší době mimořádně ceněné bylo i to, že Lindner na podkladě řady osobních zkušeností považoval za výrazně pedagogický problém i sociální otázku. Soustavně a přesvědčivě totiž poukazoval na těsnou spojitost bídy s nedostatkem vzdělání.
Gustava Adolfa Lindnera bychom však mohli charakterizovat i jako největšího pokračovatele myšlenek J. A. Komenského mezi českými učiteli. K myšlenkám Komenského se aktivně hlásil například i tím, že přeložil a v rámci edice Paedagogische Klassiker vydal Komenského Velkou didaktiku s obšírnějším vylíčením života a působení Komenského.
Na školní rok 1887/1888 ohlásil G. A .Lindner na pražské filozofické fakultě přednášky pod výrazně nadčasovým (!) názvem "O základech mravovědy a nesnázích charakteru za nynější doby prospěchářské". Ty však pro špatný zdravotní stav a následné úmrtí již nemohl přednést.
František Morkes
zdroj – http://new.rvp.cz

Gustav Adolf Lindner

Max Švabinský: Gustav Adolf Lindner, 1898, kresba perem
hrob na Slavíně, foto - Jiří Hůla 2009
 

Gustav Adolf Lindner

rok od - do   škola, obec, fakulta, zaměření, profesor
???? - ????   Biskupský seminář, Litoměřice (Litoměřice)
???? - ????   Česká univerzita Karlo-Ferdinandova, Praha, Filosofie, Zimmermann Robert von, *1824
???? - ????   Gymnázium, Mladá Boleslav (Mladá Boleslav)

Gustav Adolf Lindner

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Celja, celja, 15 let
???? - ????   Dům č.p. 168, Prachatice (Prachatice), Zahradní 168
???? - 1882   Kutná Hora (Kutná Hora), Kutná Hora (Kutná Hora)
???? - ????   Město Jičín, Jičín (Jičín), profesor
???? - ????   Rychnov nad Kněžnou (Rychnov nad Kněžnou), Rychnov nad Kněžnou (Rychnov nad Kněžnou), profesor
???? - ????   Vyšehradský hřbitov, Praha, pohřben
1871 - ????   Gymnázium, Prachatice (Prachatice), ředitel
1882 - ????   Univerzita Karlova, Praha, řádný profesor filozofie a pedagogiky
1887 - ????   Vyšehradský hřbitov, Praha, pohřben

Gustav Adolf Lindner

rok od - do   student, škola, obec
???? - ????   Hůla Josef, *1863, Učitelský ústav, Kutná Hora (Kutná Hora)
???? - ????   Tůma Josef, *1865, Učitelský ústav, Kutná Hora (Kutná Hora)

Gustav Adolf Lindner

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1984   Průvodce dějinami výchovy, Panorama, nakladatelství a vydavatelství, Praha
  2007   Prachatice, domy a lidé / Prachatice, Houses and People / Prachatice, Häuser und Leute, Město Prachatice, Prachatice (Prachatice)
encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1932   Literární atlas československý, Nakladatelství J. Otto, Praha
průvodce
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1981   Průvodce vyšehradským hřbitovem (Soupis významných hrobů na vyšehradském hřbitově), Správa národní kulturní památky Vyšehrad, Praha

Gustav Adolf Lindner

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1897   O pravdě, O kráse, Schiller aesthetikem (Studie G. A. Lindnera), Dědictví Komenského, literární sdružení učítelské, Praha