Bohumil Konečný

* 19. 4. 1918, Plzeň (Plzeň-město), Česká republika (Czech Republic)
14. 1. 1990, Kožlany (Plzeň-sever), Česká republika (Czech Republic)
malíř, ilustrátor

 

národnost: česká
pohlaví: muž
web: www.bimba.cz

heslo:
V roce 1935 poprvé upozornil na svůj talent, když nakreslil velkou karikaturu profesorského sboru své školy (II. státní čs. reálka v Plzni - dnešní Gymnázium na Mikulášském nám.) - tzv. Kulometnou rotu. Jeho velkým vzorem byl Zdeněk Burian, který byl touto kresbou nadšen. Po ukončení reálky Konečný studoval v Praze na Akademii výtvarných umění u prof. Jakuba Obrovského. Brzy však německá okupace a uzavření vysokých škol jeho studia ukončila.
Konečný je známý zejména spoluprací se svým přítelem Jaroslavem Foglarem (setkali se poprvé v roce 1939 v redakci Mladého hlasatele). V roce 1942 ilustroval Foglarovu knihu Přístav volá, ve spolupráci pokračovali v 60. letech kdy Konečný společně s Gustavem Krumem ilustrovali další Foglarovy knihy (Pod junáckou vlajkou, Dobrodružství v Zemi nikoho, Stínadla se bouří). Na konci 60. let také Konečný dostal od Jaroslava Foglara nabídku, aby navázal v ilustrování Rychlých šípů na zemřelého Jana Fischera, na spolupráci se však nedohodli. Seriál Rychlé šípy nakonec ilustroval Marko Čermák.
V období předválečném a válečném byl Konečný autorem mnoha ilustrací pro časopisy Ahoj, Humoristické listy, Rozruch i Foglarova Mladého hlasatele. V Mladém hlasateli i v poválečném časopise Vpřed ilustroval Konečný hlavně dobrodružné povídky Otakara Batličky.
Konečný často kreslil časopisecké obálky, z nichž asi nejznámější je obálka s Rychlými šípy z časopisu Vpřed. Věnoval se rovněž reklamním ilustracím, například pro firmy Baťa, Prazdroj, Petrof, Jablonex a Okula Nýrsko. Jeho oblíbeným tématem byly také ženy - Konečný kreslil tzv. pin-up girls, sexbomby často propagující určitý výrobek.
Po zestátnění československého průmyslu po roce 1948 se počet těchto reklamních zakázek postupně minimalizoval. S úbytkem tuzemské reklamy jako takové, bylo v prostředí socialistického realismu stále Konečný méně uplatnitelný i pro své zaškatulkování mezi „západácké kreslíře“. Situace se zlepšila během šedesátých let, kdy v Československu došlo k určitému celospolečenskému uvolnění. Aby se Konečný vůbec uživil jako malíř a kreslíř, nemohl si Konečný jednotlivé zakázky pochopitelně nijak moc vybírat. Někdy byl rád, že vůbec může ilustrovat alespoň něco. Jeho kresby proto nalezneme v sovětských dobrodružných románech, knížkách Otakara Batličky a Jaroslava Foglara nebo třeba na propagačních obálkách satirického Dikobrazu
Smutnou kapitolou umělecké kariéry Bohumila Konečného je spolupráce s Petrem Sadeckým. Na jeho popud spolupracoval Bimba se Zdeňkem Burianem na komiksu o bojovnici Amazoně. Sadecký ovšem na konci šedesátých let emigroval a kresby s Amazonou vzal s sebou. Na západě pak této bojovnici přimaloval rudou hvězdu na čelo a stala se z ní Octobriana, žena říjnové revoluce a údajná hrdinka undergroundového komiksu vzniklého v SSSR. Kromě toho Sadecký vyvezl do nakladatelství Karla Maye kolem 60 hotových obálek Konečného ke knihám Karla Maye, které zde prodal jako svoje vlastní.
V roce 1971 vydal Sadecký v Londýně Octobrianu knižně jako údajný výtvor sovětského undergroundu. To vše samozřejmě opět bez jakéhokoli povolení od Buriana a Konečného. Skuteční autoři byli v komunistickém Československu pochopitelně odhaleni krátce na to podle svého nezaměnitelného uměleckého rukopisu. Zatímco Zdeněk Burian byl v tehdejším Československu malíř mimořádného významu, a stačilo, aby celou záležitost veřejně odsoudil (což samozřejmě rád učinil), Bohumil Konečný měl pak naopak dlouhodobé problémy získat pracovní zakázky. Navíc na něj dolehla psychická tíseň ze Sadeckého zrady, se kterou se až do smrti nevyrovnal.
Postava Octobriany se sice proslavila a ovlivnila například pop-punkového zpěváka Billyho Idola, který si ji nechal vytetovat na paži, nebo Davida Bowieho, pro Konečného ale tato aféra nic dobrého neznamenala. Režim mu znemožňoval publikovat, což znamenalo v podstatě konec jeho kariéry.
Zájem o pozapomenutou tvorbu znovuobnovila výstava v Mladé Boleslavi v roce 1994 (kurátor František Ulč) a zejména dvojice velkých výstav v Západočeském muzeu v Plzni v roce 2007 a v Obecním domě v Praze v roce 2008 (kurátoři Jan Hosnedl a František Ulč). V rámci výstav vznikla i monografie Tomáše Pospiszyla "Bohumil Konečný" a dokumentární film Ladislava Moulise "Bimba - příběh zapomenutého malíře".
cs.wikipedia.org, 2013/03/01

poznámka:
Odkaz. forma
Konečný, Bimba, 1918-1990