Jiří Křenek

* 2. 6. 1933, Velké Karlovice (Vsetín), Česká republika (Czech Republic)
4. 12. 2008, Veverská Bítýška (Brno-venkov), Česká republika (Czech Republic)
dramatik, scenárista, spisovatel

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Jiří Křenek se narodil ve Velkých Karlovicích v rodině valašského bezzemka, strojníka a opraváře na pile. Jedním z jeho bratrů byl rovněž spisovatel Petr Křenek (1943-1983). V letech 1939-48 navštěvoval tamní a obecnou a měšťanskou školu, poté nastoupil do učení v Elektrotechnických závodech v Mohelnici na Moravě (1948-50) a rok navštěvoval místní střední průmyslovou školu. Odtud pak přešel na vojenskou Školu důstojnického dorostu v Pardubicích, kde r. 1953 maturoval. Následně v letech 1953-57 studoval na Vojenské technické akademii Antonína Zápotockého v Brně, obor elektrotechnika se specializací na radarovou techniku.
Do r. 1965 působil jako důstojník Čs. lidové armády a elektrotechnický inženýr v útvarech protivzdušné obrany v Žatci, Brně a Josefově. Dva roky externě studoval dějiny filozofie na brněnské Filozofické fakultě UJEP (1966-67). Po odchodu z armády byl redaktorem Československého vojáka a Tvorby, od r. 1972 se věnoval pouze svobodnému povolání. Od r. 1969 žil střídavě v Brně a ve Veverské Bítýšce.
První povídky Jiří Křenek uveřejnil na počátku 60. let, dále publikoval prózy, fejetony a glosy. V próze se projevil jeho vypravěčský talent a schopnost psychologického portrétu mikrosvěta obyčejných lidí. Knižně debutoval r. 1963 románem Chlapi o partyzánském hnutí na Valašsku. Dalším námětovým okruhem jeho tvorby bylo vojenské prostředí, z něj čerpá povídková sbírka Zabitá neděle (1967) a román Modrá plachetnice (1968). Během 70. a 80. let se ústředním tématem Křenkova díla stala valašská vesnice a její válečné a poválečné osudy. K partyzánské tematice se vrátil baladickou novelou Pláňata (1972), společenské situaci regionu po r. 1945 a následující kolektivizaci zemědělství věnoval knihy Čas ozimů (1968) a Čas polomů a štěpů (1976).
Rozsáhlá rodová trilogie Valigurky z Kopečka – Vesničanka (1973), Dům mezi modříny (1974), Jahody na stéble trávy (1975) vypráví osudy čtyř žen – matky Valigurky a jejích tří dcer. Vesnickému prostředí zůstal věrný i v detektivce Smyčka (1975) a v próze Bez ženské a bez tabáku (1987), což je přepis úspěšného televizního seriálu. Postupy humoristického románu najdeme v prózách Skřivánek a sova (1981) a Chalupa na spadnutí (1981). Dva svazky nedokončené trilogie, romány Tomáš a Markéta (1984), Panenka z rákosu (1988), se pokoušejí zachytit svět nastupujícího pokolení městské technické inteligence. Jiří Křenek se ve své tvorbě věnoval také dětem, napsal pro ně knihy Dlouhé uši v trávě (1983) a autobiografickou knihu Černé ryby, siví holubi (1988).
Působil rovněž jako úspěšný televizní a filmový scénárista, napsal scénáře k filmům Zabitá neděle (1969), Kateřina a její děti (1970), Deník psaný na vodu (1975), Trnové pole (1980), Noc smaragdového měsíce (1984) ad. a byl i autorem řady rozhlasových her – Vesničanka (1973), Dědic ze zákona (1980) ad.
osobnostivalasska.cz, 29.6.2022