národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01012940

poznámka:
JUDr., profesor UK v Praze

Albín Bráf

Jeho otec byl hospodářským úředníkem na třebíčském valdštejnském panství. Matka, rozená Trávníčkova, pocházela z měšťanské rodiny třebíčských barvířů sukna. Ve svých deseti letech byl Albín poslán do Prahy studovat akademické gymnázium, kde se tehdy teprve zaváděl český vyučovací jazyk. Po jeho úspěšném absolvování vstoupil v roce 1869 na právnickou fakultu v Praze. Rodina se v tu dobu ocitla po otcově smrti v tíživých ekonomických podmínkách. Albín byl nucen si na své studie sám vydělat, ostatně jako mnoho studentů z Třebíčska. Studoval velmi úspěšně a závěrečnou rigorózní zkoušku, jejíž hlavní obsah tvořilo národní hospodářství a finanční věda, složil roku 1874 s vyznamenáním. Oženil se s Libuší Riegerovou, dcerou Františka Ladislava Riegra. V roce 1903 si Bráfovi koupili v Roztokách u Prahy na okraji Tichého údolí novorenesanční vilu. Byla postavena roku 1874 podle návrhu Antonína Rosenberga. Měli jediné dítě – syna Václava, který zemřel předčasně roku 1908 ve věku 19 let.
Při právnickém spolku Všehrd založil Bráf 11. listopadu 1874 národohospodářský odbor, stal se jeho předsedou a začal pracovat jako praktikant u trestního soudu. Díky prof. Eberhardu Jonákovi připravoval ke zkouškám příslušníky několika hraběcích rodin, což mu finančně pomohlo. Styk s konzervativní českou aristokracií ovlivnil i jeho politické postoje. V roce 1874 se stal profesorem národní hospodářství a obchodní statistiky na Českoslovanské akademii obchodní v Praze. O tři roky později byl na základě své habilitační práce a vysoce hodnocené přednášky „O vývoji svobody hospodářské“ jmenován soukromým docentem národního hospodářství na pražské České technice. Jeho přednášky o zákonech stavebních a železničních byly již honorované. V roce 1879, po smrti prof. E. Jonáka, byl Bráf schválen suplentem národního hospodářství a statistiky na České technice, současně ale učil na obchodní akademii, která pro něho byla hlavním zdrojem příjmů. Na základě své práce „Studie o severočeských dělnických poměrech“ (1881) byl v lednu roku 1882 jmenován mimořádným profesorem národního hospodářství na právnické fakultě Univerzity Karlovy, po třech letech byl ve své funkci definitivně potvrzen a v roce 1890 byl jmenován řádným profesorem politické ekonomie. Stal se tak prvním českým profesorem ekonomie na obnovené české Karlově-Ferdinandově univerzitě v Praze a přednášel tam jako první v češtině. Podílel se významnou měrou na vytvoření českého národohospodářského názvosloví a je považován za zakladatele české národohospodářské školy. Byl prvním významným praktikem ekonomie u nás. Vytvořil program Dovršení národního obrození, který byl charakterizován jako „cesta od rovnocennosti k rovnomocnosti“, což znamenalo vyrovnání se na poli ekonomiky s úspěchy v oblasti kulturní, jazykové a politické.
Byl u založení Zemské banky, v roce 1890 České akademie věd a umění, při níž založil Národohospodářský ústav. Zasloužil se také o zřízení třebíčské obchodní akademie. V resortu školství působil od roku 1900 jako inspektor rakouského obchodního školství. V roce 1903 vypracoval učební osnovy obchodního školství, které v podstatě platily až do roku 1948.
Politicky sice zakotvil u staročechů, nebyl ale zdaleka tak konzervativní jako jeho strana. Chápal ekonomické souvislosti v celé složitosti a všímal si zároveň sociálního postavení dělnictva. Po roce 1896 přednášel v sociálně-demokratické Dělnické akademii, spolu s profesory T. G. Masarykem a Josefem Kaizlem. Postupně se stal nejvýznamnějším představitelem strany staročeské, což vedlo k tomu, že se stal předmětem četných útoků zejména ze strany mladočechů. V roce 1905 napsal významnou národohospodářskou část programu své strany. Dokázal vychovat řadu zdatných následovníků.
Byl poslancem českého sněmu (1883–1895), členem zemského výboru a roku 1905 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny, kde patřil ke konzervativní pravici. V únoru roku 1909 byl jmenován ministrem zemědělství (tehdy „orby“) Rakousko-Uherské říše v Bienerthově vládě, kde získával výhody pro české hospodářství. V listopadu téhož roku ale podal demisi na protest proti omezování českého vyučovacího jazyka v alpských zemích a vrátil se jako ministr na odpočinku a čestný profesor české univerzity k pedagogické činnosti. Pod velkým nátlakem z Vídně přijal Bráf v listopadu 1911 opět funkci ministra orby již v nové Stürkhově vládě.
Byl spoluzakladatelem družstevní záložny Důvěra, a až do své smrti působil jako její starosta. Když 1. července 1912 jednašedesátiletý Bráf v Roztokách u Prahy zemřel, jeho ekonomický národní program měl již řadu odborných nástupců. Pohřeb se konal 4. července 1912 na Vyšehradě za účasti představitelů císařského dvora a za široké účasti představitelů státního, hospodářského, vědeckého i literárního života. Je pohřben ve 14.oddělení v hrobě č. 10. Většinu svých prací publikoval Bráf v časopisech, zejména to bylo Atheneum, Českomoravský národní hospodář, Osvěta, Právník, Schiften des Vereines für Sozialpolitik, ale i ve sbornících, např. ve Sborník věd právních a státních). Jeho hlavní spisy byly vydány posmrtně v souboru „Albín Bráf. Život a dílo“ (1922–24), který obsahuje i cenné paměti. V roce 1927 byla na Bráfově rodném domě osazena pamětní deska. Dnes, po likvidaci domu, je umístěna ve vestibulu Střední ekonomické školy, bývalé Obchodní akademie JUDr. Albína Bráfa na stejnojmenné ulici. V souvislosti s odhalením desky vyšel Bráfův památník se vzpomínkami jeho významných žáků.
Bibliografie
Studien über Nordböhmische Arbeiterverhältnisse, Praha, 1881
O nápravě měny, Praha, 1892
O dělnické otázce…, Praha, 1893
Břímě, které se dá zmenšit, Praha, 1893
Finanční věda. Praha, 1900
Politické vědy v Čechách na sklonku věku osmnáctého a v první polovici devatenáctého. Nakladatelství Česká Akademie, Praha, 1906.
Samospráva (Česká politika, hlavy 2. část 4.), Praha, 1907
Spisy Dra. Albína Bráfa. Díl prvý, svazek I. Vydali Gruber, J. a Horáček C., Praha, 1913
Spisy Dra. Albína Bráfa. Díl prvý, svazek II. Vydali Gruber, J. a Horáček C., Praha, 1914
Spisy Dra. Albína Bráfa. Díl prvý, svazek III. Vydali Gruber, J. a Horáček C., Praha, 1915
Albín Bráf – Život a dílo. Díl první: Paměti. Vydal Gruber, J., Praha, 1922
Albín Bráf – Život a dílo. Díl druhý: Výbor statí z nauky národohospodářské. Vydal Gruber, J., Praha, 1923
Albín Bráf – Život a dílo. Díl třetí: Výbor statí z hosp. a soc. politiky. Vydal Gruber, J., Praha, 1923
Albín Bráf – Život a dílo. Díl čtvrtý: Rozličné stati. Vydal Gruber, J., Praha, 1923
Albín Bráf – Život a dílo. Díl pátý: Výbor statí z politiky a samosprávy. Vydal Gruber, J.,Praha, 1924
Radovan Zejda, 2015/02

Albín Bráf

Jan Vilímek: Albín Bráf

Albín Bráf

Albín Bráf

Albín Bráf

Albín Bráf

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2000	Osobnosti Třebíčska, Vydavatelství Akcent, Drahomír Rybníček, Třebíč (Třebíč)
	2004	Členové České akademie věd a umění 1890 - 1952, Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1999	Český biografický slovník XX. století (I. díl A-J), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2000	Albín Bráf, Osobnosti Třebíčska, 16-19
www
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	????	Albín Bráf (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org
průvodce
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1981	Průvodce vyšehradským hřbitovem (Soupis významných hrobů na vyšehradském hřbitově), Správa národní kulturní památky Vyšehrad, Praha