František Gross

* 19. 4. 1909, Nová Paka (Jičín), Česká republika (Czech Republic)
27. 7. 1985, Praha, Česká republika (Czech Republic)
malíř, kreslíř, grafik

 

národnost: česká
pohlaví: muž

František Gross
Poutníci
1985
malba
olej, sololit
400 x 300
František Gross
Stavba
1979
malba
olej, sololit
960 x 1220
František Gross
Z pracovny sochaře Zívra
1983
malba
olej, sololit
1690 x 1330
František Gross
Krajina u Ždírce
1972
kombinovaná technika
akvarel, papír, tužka
235 x 315
František Gross
Zívrův ateliér
1965
kombinovaná technika
lepenka
240 x 310
František Gross
Dürer
1971
malba
olej, sololit
500 x 430

heslo:
www.gvuo.cz/archiv/2011/vystavy_expozice_zastaveni.html

*19. 4. 1909 Nová Paka - †27. 7. 1985 Praha.
Malíř a grafik. V roce 1927 maturoval na gymnáziu v Nové Pace. Potom studoval na ČVUT v Praze u profesora O. Blažíčka a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Františka Kysely (1928 - 1931). Poprvé vystavoval v roce 1931 v Nové Pace spolu se sochařem Ladislavem Zívrem a Františkem Hudečkem. V letech 1941 - 1952 byl František Gross členem Umělecké besedy v Praze. Jeho nejvýraznější umělecké angažmá se ale váže k legendární Skupině 42, jejímž členem byl do roku 1948, spolu se svými uměleckými kolegy z Nové Paky – sochařem Ladislavem Zívrem a fotografem Miroslavem Hákem. Skupina 42, sdružující autory z Prahy, Brna i jiných míst republiky, spojovala umělce, kteří učinili z obhroublosti a strohosti města poetickou kvalitu, snažili se vystihnout poezii technické civilizace. „Jeho tvorba vychází s podnětů kubismu, které zpracovával v konstruktivním smyslu a spojoval s imaginativní obsahovostí. Na program Skupiny 42 a její obdiv k technice a světu civilizace navázala skupina Radar, jejímž členem se Gross stal v roce 1961. Z doby o něco pozdější pochází i varianta obrazu Jídelna v Elektrických podnicích, který Gross namaloval původně jako menší obraz pod názvem Strojky v Elektrických podnicích (dnes v NG Praha). Nová funkcionalistická budova centrály EP vyvolala svého času v Praze senzaci. Byla polyfunkčním palácem s úřady, obchody, kavárnami, kulturním centrem a také první pražskou velkokapacitní jídelnou amerického typu se supermoderní jídelnou a kuchyní, vybavenou roboty z USA na zpracování jídla. Technické vybavení malíře fascinovalo. Celé jeho dílo osciluje mezi konstrukcí a hrou. V konstruktivním smyslu zpracovával podněty kubismu, v polovině 30. let tvořil imaginativní koláže, frotáže a stříhané rébusy, které vyústily v obrazy - objekty. „Organizovanou chaotičnost“ a pitoresknost podivných strojků učinil hlavním zdrojem své imaginace. V roce 1937 namaloval oponu pro matiné Jaroslava Seiferta v D 38, zúčastňoval se výstav, které v „Déčku“ E. F. Burian pořádal. Pro jeho vrcholnou tvorbu byly určující znaky civilizace. Periferie podnítila jeho úsilí o městskou krajinu, v níž akcentoval aspekty podivnosti, metafyziky, jak dokládá i vystavený obraz „Košíře“. V poválečném období spojil linii se sytě barevnou plochou v monumentálně pojatých obrazech („Elektrárna Kunčice“). Zhruba od 40. letech zaujímá v jeho tvorbě významné místo grafika. V roce 1945 se Gross stal členem spolku Hollar, jehož výstavy pravidelně obesílal. Vznikají jeho známé kompozice postavy - stroje. Ještě v 70. letech maloval krajiny z okolí Nové Paky a vytvořil i řadu grafických listů.
V roce 1962 obdržel vyznamenání Za vynikající práci a o dva roky později byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce l979 byl jmenován Čestným občanem města Nové Paky.
Grossova díla jsou zastoupena v řadě českých veřejných sbírek (GHMP, MG Brno, MU Olomouc, GVU Litoměřice, GVU Ostrava, GMU Hradec Králové), v Národní galerii v Praze, v soukromých sbírkách, ale i v několika sbírkách v zahraničí. Samostatnou monografii věnoval dílu a životu Františka Grosse Jiří Kotalík (Nakladatelství ČSVU, Praha, 1963). Nejnovější monografii z pera Evy Petrové vydalo v roce 2005 nakladatelství Vltavín.
Petr Beránek