Jenny Hladíková

* 9. 6. 1930, Kolín (Kolín), Česká republika (Czech Republic)
malířka, textilní výtvarnice, publicistka

 

národnost: česká
pohlaví: žena

Jenny Hladíková
Místo střetu
1978
autorská tkaná tapiserie

270 x 172 cm
Jenny Hladíková
Lesy
1982
autorská tapiserie
bavlna, vlna
114 x 200 cn
Jenny Hladíková
Prostoupení
1974
autorská tkaná tapiserie
bavlna, vlna
194 x 430 cm
Jenny Hladíková
Skála a úběžník
2003-2004
autorská tkaná tapiserie
bavlna, papír, vlna
200 x 150 cm

heslo:
zakládající členka Asociace Pierre Pauli v Lausanne v roce 1979
žena výtvarníka Jana Hladíka (1927), rozená Jenny Hršelová
K samostatnému výtvarnému projevu jsem dospěla v průběhu let šedesátých. Byla to doba nástupu a rozvoje autorsky tkané tapiserie. Škola mě částečně připravila na autorské tkaní, ale v období hledání sama sebe, které následovalo po studiích, jsem se věnovala spíše malbě a grafice. Mé tapiserie ze šedesátých let také souvisí s grafikou. První byly otisky malých desek, na které jsem lepila šňůrky a textilní vlákna v jejich přirozeném pohybu. Hledala jsem v pohybu hmoty její organický život. To, co vzniklo na desce jakoby náhodou, nabývalo tvaru také mým zásahem a ve snaze o souznění s tím, co odpovídalo mému subjektivnímu cítění i vnímání přírodního dění. Strukturální tapiserie té doby byly tvořeny na podobném principu. Tapiserie jsem tkala gobelinovou technikou s reliéfem, tvořeným při tkaní, obtáčením osnovních nití hrubou, nepravidelně spředenou vlnou. Jejich předností oproti grafice je monumentální formát, využití barevné textilní hmoty s jejím drsným povrchem. Kompozice těchto prací byla často neukončená, otevřená do všech stran, jakoby děje pokračovaly za hranicí formátu.
Konce let sedmdesátých vstupuje do mé práce jiný pohled. Pokusila jsem se o vtělení optické přírodní skutečnosti i s jejím iluzivním prostorem do tapiserie. Gobelinová technika je schopna vyjádřit velice jemné nuance ve valéru i kresbě. Zároveň ale svou pravoúhlostí a rastrem tkaniny poskytuje nezvratný řád. Jako autor, který sám tká své dílo, se pohybuji na hraně mezi respektem k tomuto řádu a vůlí jej překonat pod tlakem mé představy. Jde stále o přírodní dění. Před tím jsem je cítila spíše zevnitř. Nyní jde také o pohled na skutečnost z vnějšku, třeba tak, jak ji odráží fotografie.
Jenny Hladíková