Otakar T. Kunstovný
* 13. 7. 1884, Jindřichův Hradec (Jindřichův Hradec), Česká republika (Czech Republic)
† 9. 5. 1945, Praha, Česká republika (Czech Republic)
překladatel, fonetik, pedagog, filolog
národnost: česká
pohlaví: muž
NK AUT: jk01070918
poznámka:
Pseudonym
Hradecký, Otakar Jindřich, 1884-1945
odkazová forma
Hradecký, O. J., 1884-1945
-
Šetřením, provedeným na příkaz kraj. soudu v Praze Tk-XXVII-1479/46, bylo zjištěno: Otakar Kunstovný bydlel v Praze-Košířích, Schodová 309/10. Dne 9.5.1945 byl zajištěn na chodbě magistrátní úřadovny v Košířích a odtud převáděn strážným Josefem Chaloupkou, zaměstnancem EP hl. m. Prahy na stanici SNB. Cestou podle tvrzení strážného byl dr. Kunstovný napaden davem, ubit a zastřelen.
www.vets.cz, 16.2.2018
-
Sestra Vlasta nar. : 21.9.1885 v Jindřichově Hradci, zemřela 4.2.1963 v Praze; bratr Jaroslav nar. : 6.8.1888 v Jindřichově Hradci, zemřel 18.12.1963 v Praze; bratr Vilém.
Otakar T. Kunstovný
Byl přední postavou českého volnomyšlenkářského hnutí, autorem několika propagačních a popularizačních knížek. Uvažoval o „novém náboženství“, v němž by měly místo tradičních náboženských metafyzických představ převládnout etické city. Chtěl, aby se nové náboženství inspirovalo východními náboženskými soustavami (buddhismem) a doporučoval převzít do něho kázání, svátky, písmo, tisk i novější umění – film. V r. 1925 byla Volná myšlenka na vrcholu svého růstu (údajně měla okolo 25.000 členů). Od tohoto roku ale dochází k rapidnímu úbytku jejího členstva. Část (levice) přechází do Svazu proletářských bezvěrců, část dále kotví v pozitivismu (F. Krejčí a někteří jeho žáci), část usiluje o volné sdružení s propagací laické morálky bez světového názoru. V této poslední skupině působily mnohé výrazné osobnosti, které svými myšlenkami a svou aktivitou odváděly hnutí od „pravd vědecky dokázaných“, od pozitivistické filosofie, z níž vzešlo. K. (podobně jako E. Svoboda) se snažil vybudovat mravní normy hnutí na náboženském základě (chtěl z něho vytvořit „laickou organizaci náboženskou s vlastními obřady“, společnost po způsobu unitářské církve); R. Máša v té souvislosti propagoval buddhismus. Po odchodu levice (T. Bartošek, L. Grünwald, Z. Lahulek-Faltys, M. Matoušek ad.) se Volná myšlenka navracela ke svému původnímu, předválečnému programu a odkazu F. Krejčího. Okupace Československa v r. 1939 znamenala přerušení činnosti Volné myšlenky, po 2. světové válce se pak bezvěrecké organizace sdružily ve Svaz občanů bez vyznání. K pokusům o oživení její činnosti dochází po listopadu 1989.
Bibliografie:
◦ Co jsme a co chceme? 1920;
◦ Úvod do filosofie, 21922;
◦ O Elberfeldských koních, 1923;
◦ Náboženství dnešního člověka, 1924;
◦ Na cestu životem, 1925.
Časopisecké příspěvky:
◦ Mravní výchova, Vyučování mravouce, Volná myšlenka (VM) 1919–20;
◦ Nástin mravouky založené na štěstí, VM 1921;
◦ Nervové záření, Občanská nauka a výchova, VM 1923.
hp, www.phil.muni.cz, 16.2.2018