Wlastimil Hofman

* 27. 4. 1881, Praha, Česká republika (Czech Republic)
6. 3. 1970, Szklarska Poręba, Polsko (Poland)
malíř

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Wlastimil Hofman, křtěný Patricus Dominicus (27. dubna 1881 Karlín – 6. března 1970 Szklarska Poręba) byl česko-polský akademický malíř, představitel symbolismu.
Byl nejmladší ze šesti dětí Ferdinanda Hofmanna a jeho polské manželky Teofily Muzikové.
V roce 1889 se rodina přestěhovala do Krakova, kde Wlastimil navštěvoval školu sv. Barbory a gymnázium Jana III. Sobieského. V roce 1896 začal studovat na Vysoké škole výtvarných umění v Krakově pod vedením Jacka Malczewského, Leona Wyczółkowského a Jana Stanisławského.
V letech 1899-1901 studoval na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži pod vedením Jean-Léon Gérôma. Od roku 1902 začal vystavovat. Roku 1904 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes a Společnosti polských umělců „Sztuka“. V roce 1905 namaloval obraz „Vyznání“, který byl představen v roce 1906 v galerii „Zachęta“ ve Varšavě a přinesl mu slávu. V roce 1907 byl jmenován členem Sdružení výtvarných umělců „Wiener Secession“. V letech 1914-1917 žil v Praze, 1919-1920 v Paříži. Nakonec se usadil natrvalo v Krakově, odkud pravidelně cestovával do Vídně, Prahy a Paříže a také na studijní cesty do Itálie.
Po vypuknutí druhé světové války unikl s židovskou manželkou před německou armádou směrem na východ, do paláce v Pomorzanech nedaleko Lvova, který po 17. září 1939 spadal pod sovětskou okupační moc. S Legií Čechů a Slováků, do níž vstoupil, pak přes Istanbul, Haifu a Tel Aviv došel až do Jeruzaléma. V roce 1942 zde vydal sbírku bKrakova se vrátil v červnu 1946, ale v roce 1947 odešel do Sklářské Poruby, kde dožil ve skromném domku („Wlastimilówka“). Maloval náboženské, antické i folklórní motivy a ásní „Przez ciernie do Wolności“ (Přes trny ke svobodě).
a krajiny.
cs.wikipedia.org, 28.7.2017
-
Wlastimil Hofman se narodil v Praze, v česko-polské rodině. Od dětství žil s rodiči v Krakově. Otec měl v krakovské Sukenici malý krámek a prodával broušené české drahé kameny, dříve se užívalo označení polodrahokamy, z Podkrkonoší.
Vystudoval malířskou akademii v Krakově a v letech 1899-1901 se zdokonalil na pařížské Ecole des Beaux Arts pod vedením profesora J. L. Geroma (1824–1904). Za čas dosáhl mistrovství, každoročně vystavoval ve Vídni, Praze a v Polsku. Navázal přátelství s dekadentním básníkem a prozaikem Jiřím Karáskem ze Lvovic (1871-1951). Do Krakova se vrátil v roce 1920.
Wlastimil Hofman svůj vztah k rodné zemi plně obnovil v roce 1939. Československý konzulát a dům manželů Hofmanových v Krakově se staly opěrnými body československé emigrace v Polsku. V Krakově se začala formovat československá vojenská skupina. Konzul Vladimír Znojemský a jeho zástupce dr. Vladimír Henzl neuposlechli výzvy ministra Chvalkovského, odmítli kapitulovat a dali konzulát k dispozici odboji. Vedení vojenské skupiny převzal v červnu 1939 podplukovník Ludvík Svoboda. Manželé Hofmanovi poskytli československému odboji velkou materiální i duchovní podporu. Ve prospěch Čechoslováků intervenovali u polských vojenských i vládních činitelů, protože vztahy mezi Československem a Polskem nebyly před 2. světovou válkou na dobré úrovni. Tehdy již osmapadesátiletý W. Hofman se také přihlásil do vojenské skupiny.
Ve své knize Cestami života Ludvík Svoboda na manžele Hofmanovy, „vzácně obětavé lidi“, vřele vzpomíná. Když se legion loučil s Polskem a ustupoval na východ, Wlastimil Hofman vyslovil neochvějnou naději v lepší budoucnost Slovanů a víru, že dojde k novému Grunwaldu a Hitlerovo Německo bude poraženo.
Manželé Hofmanovi prožili spolu se skupinou československých běženců všechny trampoty. V různých táborech Hofman portrétoval vojáky. Ludvík Svoboda si svůj obrázek od Mistra Hofmana umístil na první stranu válečného deníku. Některé portréty vojáků dokonce nahrazují fotografie, které se nedochovaly. Dlouho W. Hofman odolával, když se měl od jednotky odloučit. Manželé odmítali i velkorysé nabídky sovětské vlády. Teprve v polovině roku 1940 emigrovali přes Moskvu a Istanbul do Palestiny. Vezli s sebou i poselství Ludvíka Svobody pro jeho přítele Karla Klapálka.
Z doby Mistrovi emigrace se zachovalo i množství pláten a básnická sbírka. V roce 1946 se manželé Hofmanovi vrátili zpět do Polska a nový domov našli na severní straně Krkonoš ve Sklářské Porembě. Bohužel, poslední Mistrova výstava malířských děl v Praze se konala na jaře 1947.
Manželé Hofmanovi i po válce navštěvovali Československo, léčili se v Mariánských Lázních a udržovali vztahy s rodinou Ludvíka Svobody. Mistr portrétoval řadu československých osobností. Vedle Františka Halase i Marii Pujmanovou, F. X. Šaldu, Karla Čapka a mnoho dalších.
V roce 1957 navštívil Mistra Hofmana ředitel vrchlabského muzea Vladimír Flégl. Z vily manželů Hofmanových byl krásný výhled na severní hradbu Krkonoš. Mistr prý řekl: „Tam po hřebenech vede polsko-československá hranice. Hranice, která nás nedělí - ale spojuje!“
Za zásluhy o rozvoj československo-polského přátelství a o československý protifašistický odboj udělila vláda Československé republiky Wlastimilu Hofmanovi v roce 1948 Řád Bílého lva a v roce 1969 řád Rudé hvězdy.
Wlastimil Hofman zemřel v roce 1970 ve věku 89 let. Jeho umělecký odkaz patří oběma zemím, Polsku i Československu. Pokud opět bude vydán slovník výtvarných umělců, nebude od věci slovníkové heslo W. Hofmana doplnit: „V roce 1939 měl velké zásluhy o vznik československé vojenské skupiny v Polsku a byl nositelem vysokých vojenských řádů.“
Jaroslav Štrait

poznámka:
Odkaz. forma
Hofman, Vlastimil, 1881-1970
Hofmann, Wlastimil, 1881-1970