Josef Gabriel

* 2. 6. 1902, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 16. 9. 1970, Praha, Česká republika (Czech Republic)
malíř, grafik, scénograf

 

národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01032234
VIAF: 83714546

poznámka:
podnikl studijní cesty na Balkán, do Řecka a Itálie; 1940-42 vězněn nacisty

Josef Gabriel

Pocházel z rodiny zahradníka. 1924–27 studoval na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze u S. A. Maka. Poté absolvoval studijní cesty po Balkáně, Řecku, Itálii. Stal se členem uměleckého spolku Skythové, který Mako založil 1929. 1930–31 byl výtvarníkem Intimního divadla v Praze, 1931–40 šéfem výpravy Českého divadla v Olomouci. Na přelomu 1935 a 1936 podnikl s režisérem O. Stiborem cestu do SSSR. 1935 se stal členem Skupiny výtvarných umělců v Brně. Byl navázán na Skupinu olomouckých výtvarníků (1937–46), v soupisu jejích členů však jeho jméno chybí. Měl vážný vztah s baletkou Českého divadla v Olomouci R. Mertensovou (1913–1944), jež byla židovského původu. Sňatek odložili v souvislosti s vypuknutím 2. světové války a se záměrem Mertensové emigrovat do Palestiny. Narodil se jim ale syn Vincenc (* 1941), kterého se G. snažil uchránit od transportu do koncentračního tábora ukrýváním u známých. 1942 však byli matka se synem deportováni do Terezína a zahynuli v říjnu 1944 v Osvětimi. G. byl 1940–42 vězněn nacisty za svou odbojovou činnost, vyvíjenou v rámci skupiny, vedené B. Václavkem. Většina jeho prací byla v této době zničena. 1942–45 působil jako šéf výpravy v pražském Divadle Uranie. Za války též navrhl několik výprav pro Městské divadlo v Plzni, s nímž spolupracoval i po 1945. Jako levicově zaměřený tvůrce byl po 2. světové válce jedním z iniciátorů vzniku Odborové rady divadelníků, která se stala koordinátorem zásadní proměny českého profesionálního divadelnictví, spočívající ve snaze zrušit systém koncesí a vytvořit soustavu centrálně řízených, státem provozovaných divadel. 1945–48 byl výtvarníkem v Divadle 5. května, 1946–48 šéfem výpravy Činohry 5. května, přičemž vytvářel scénické návrhy i pro Velkou operu 5. května. 1948–50 byl v úvazku jako výtvarník Čs. státního filmu, s nímž ale fakticky spolupracoval déle (1947–58). Od 1950 až do odchodu do důchodu 1963 působil jako šéf výpravy vinohradského divadla (tč. Divadlo čs. armády, Ústřední divadlo čs. armády). Mezitím pracoval 1952–55 pro Armádní operu, která patřila jako zájezdové divadlo k Armádnímu uměleckému souboru, či pro Hudební divadlo v Karlíně (od konce 40. do počátku 60. let) a pro řadu dalších českých a moravských divadel divadel (Plzeň, Olomouc, Ostrava, Brno ad.). V 50. a 60. letech spolupracoval se slovenskými divadly (Slovenské národné divadlo Bratislava, Krajské divadlo Nitra) a režiséry (O. Haas, I. Lichard). 1962 vytvořil scénu pro inscenaci hry T. di Molina Don Gill v režii O. Langa v Deutsches National Theater Weimar.

Je autorem opony ke Dvořákovým Slovanským tancům (asi 1947, Městské divadlo v Ostravě).

Jeho scénické a kostýmní návrhy byly vystaveny na Světové výstavě v Paříži a na Triennale v Miláně (obojí 1937), na obou získal ocenění; 1959 byly zařazeny do přehlídky československé scénografie 1914–1959 na Biennale v brazilském São Paulu (Večer tříkrálový, 1936, Čepurin – Stalingradci, 1953, Cyrano z Bergeracu, 1956). Tato expozice poté putovala po dalších státech Latinské Ameriky (Uruguay, Argentina, Mexiko, Venezuela).

Pro film pracoval jako kostýmní poradce (Siréna, 1947), pod výtvarnou spoluprací je podepsán u filmu Kariéra (1948), jako architekt u filmů Železný dědek (1948), Soudný den, Žízeň (oba 1949), návrhy kostýmů vytvořil k filmům Temno (1950), Strakonický dudák (1955), Dobrý voják Švejk (1956), Poslušně hlásím (1958).

I ve svých malířských pracích G. vedle krajiny a zátiší tematizoval divadelní prostředí (Baletky, Před oponou, Zpěvačky); vytvořil také portrét R. Mertensové (1939). Temperamentní malířský rukopis uplatňoval i ve scénických návrzích. Měl smysl pro rytmus, který se projevoval ve střídání výrazných barev s tlumenějšími tóny, ale také v citu pro kompozici. S tím souvisel i jeho talent pro uspořádání scénického prostoru, který pojímal jako živý, dynamický organismus, plný kontrastů. Jevištní prostor pojímal ve scénických návrzích ryze malířskými výtvarnými prostředky, s důrazem na plasticitu tvarů (jako např. J. Sládek). Tím se lišil od svých vzorů – F. Tröstra či A. Heythuma, kteří přistupovali ke koncipování jevištního prostoru jako bytostní architekti. Následné realizace G. návrhů však prozrazují architektonické cítění dramatického prostoru, tíhnutí ke konstruktivismu a expresionismu i vliv kubismu.

Po krátké epizodě ve smíchovském Intimním divadle nastoupil do Českého divadla v Olomouci, kde v tvůrčím tandemu s režisérem O. Stiborem vytvořil na tři sta výprav, z nichž mnohé vycházely z konstruktivismu sovětské avantgardy (Vachtangov, Mejerchold, Tairov, Ochlopkov) či německého a tuzemského expresionismu (Piscator, Gropius, Hilarovy režie). Současně reflektoval obecný ústup od absolutní nepředmětnosti, který lze sledovat v 30. letech. Vrcholem G. tvorby v Olomouci se stala monumentálně pojatá výprava k Višněvského hře Optimistická tragédie (1935). Vycházela z přísně stylizovaného tvaru bitevní lodi, podané linií dramatických šikem, schodů a mostů, vytvořených z divadelních praktikáblů. Také v Shakespearově Mnoho povyku pro nic (1937) členil podlahu hracího prostoru do několika úrovní pomocí schůdků, praktikáblů, zvýšené podlahy. Architektonické segmenty evokovaly ve zjednodušující zkratce renesanční sloh, stejně jako tvarově čisté, funkční, noblesně působící kostýmy. Pro scénu k Shakespearově komedii Večer tříkrálový (1939) byla charakteristická schodiště, stylizovaná do siluety zubatých oblouků. Veselá barevnost dekorace i kostýmů měnila základní strohou stavbu scény v jakýsi ornament. Zejména kostýmy odkazovaly ke commedii dell'arte i k poetice cirkusu. Lze v nich spatřit i reminiscenci na inscenaci téže hry v Uměleckém studiu v režii a výpravě V. Gamzy (1927). Pro některé své olomoucké výpravy (Píseň Asie, Máj či Dáma s kaméliemi) G. využil projekce fotomontáží K. Kašpaříka, jehož fotografie prosluly nezvyklými pohledy a svébytným zachycením reality. Dosáhl tak prohloubení, zniternění a větší dynamiky scénografické složky (podobně v téže době E. E. Burian v D34 využíval projekce fotografií M. Háka).

G. přínos pro olomoucké divadlo byl zásadní; profiloval také výtvarný charakter válečné éry divadla Uranie a po 2. světové válce Divadla 5. května. Jeho realizace z tohoto období počítaly stále markantněji s reálnou předmětností, ovšem přetvářely ji v jakousi osobitou konstruktivistickou variaci. G. rozvíjel své postupy ze 30. let, jako např. v Antigoně J. Anouilha (Činohra 5. května, 1946), v níž navíc poprvé výrazněji využil drapérii a do popředí vysunutou kruhovou předscénu, evokující antický divadelní prostor. V kontrastu s tím oblékl herce do salónních fraků a večerních toalet, aby tak spolu s režisérem A. Kuršem podpořil aktuální vyznění inscenace. V Divadle 5. května spolupracoval s režiséry A. Radokem, F. Salzerem, V. Vejražkou, J. Škodou ad.; jeho výpravy ještě zachovávaly konzistenci a vytříbenou stylizaci.

Na přelomu 40. a 50. let pak G. tvorba upouštěla od dynamicky komponovaných, konstruktivisticky pojatých scén ve prospěch realistických forem. Scénografův svébytný styl se stále výrazněji proměňoval v závislosti na typu režiséra i na tématu ztvárňované látky; ztrácel svou osobitost, sklouzával ke konvenci. Markantně se to projevilo v Ústředním divadle československé armády, resp. v Divadle čs. armády (od 1966 Divadlo na Vinohradech), kde se stal 1950 šéfem výpravy a v intencích socialistického realismu poslušně napomáhal plnit požadavky, jež byly na armádní instituci kladeny. Nedokázal se vzepřít tendencím ke krotké popisnosti a nadřazování didaktického účinku nad uměleckou kvalitu. Až do poloviny 50. let je G. styl poznamenán nevyrovnaností a nejistotou, někde i návratem k mnohem starším vzorům (scéna k Radúzovi a Mahuleně v pražském Národním divadle z 1955, silně inspirovaná dekoracemi K. Štapfera). Ve 2. polovině 50. let – možná i pod vlivem mladší generace scénografů (Z. Kolář, V. Nývlt) – nastal u G. odklon od popisnosti a didaktičnosti a návrat ke stylu předválečných progresivních, antiiluzivních scénografií.

Svobodněji a jako lyrik se projevil např. ve scéně k Rostandově hře Cyrano z Bergeracu (Ústřední divadlo československé armády Praha, 1956), pohrávající si s křehce vyhlížejícími objekty na scéně a měkkými obrysy rozložitého stromu, vrhajícího stíny, jež „bezděčně“ vytvářely jakousi soustavu oblouků. Osvobození od pout socialisticko-realistické doktríny se pak plně projevuje ve scéně k Piscatorově dramatizaci Tolstého románu Vojna a mír (1958), v níž si G. ověřil možnosti členitého vrstvení hrací plochy, umožňující paralelní hru fragmentů složitého děje, či ve scéně k Sofoklově Elektře (1956), evokující antikizující scény V. Hofmana z 20. let, a ve stylově čisté výpravě k Shakespearově Coriolanovi (1959), čerpající z harmonie klasického antického tvarosloví (sloup, seskupení nízkých schodišť). Tyto scény symbolizují v návratu ke stylizaci a antiiluzivnosti poctu meziválečné avantgardě, ale i počátkům moderní scénografie: jak ve Vojně a míru, tak ve scéně k Shakespearově Othellovi (Divadlo S. K. Neumanna, 1959) lze nalézt i otisky stylu A. Appii.

Kostýmní tvorba J. Gabriela se vždy důsledně podřizovala stylu scény. I zde je charakteristická výrazná stylizace a tendence ke zjednodušování tvarů, neulpívání na detailech a robustní rukopis. K nejvýraznějším patří v tomto smyslu soubor nerealizovaných kostýmních návrhů k Hamletovi či kostýmy k Anouilhově Antigoně (obojí Činohra 5. května, 1946): masivní černé linie rozdělují barevnou plochu na geometrizované tvary lidské postavy. Dochoval se také nedatovaný soubor G. kostýmních studií inspirovaných postavami dramatické literatury (zejména Shakespearovy), které nebyly vytvořeny pro konkrétní inscenaci a jež G. maloval povětšině po svém odchodu do důchodu. G. kostýmní návrhy jsou typické svou monumentalitou, zkratkou, uplatňováním kubizujících tvarů a svědčí o dokonalém zvládnutí figurální kompozice i kresby. Vyjadřují jasný záměr a hlubokou znalost jednotlivých postav daného textu. Pokud si k inscenacím nevytvořil kostýmní návrhy sám, spolupracoval nejčastěji s A. Švecovou, J. Skalickým, J. Kropáčkem a J. Konečnou.

Hlavní přínos G. tvorby tkví v progresivní snaze prosadit už od 30. let 20. století ve scénografii komplexní, divadelní přístup. Přestože zůstával ve stínu slavnějších současníků, jeho dílo značně posílilo novátorský proud, v jehož čele stál F. Tröster a z jehož zdrojů čerpaly další generace scénických výtvarníků.
zdroj: Česká divadelní encyklopedie - http://encyklopedie.idu.cz/

Josef Gabriel

rok od - do   škola, obec, fakulta, zaměření, profesor
???? - 1927   Ukrajinská akademie, Praha, Mako Sergej, *1885

Josef Gabriel

rok od - do   instituce, obec, poznámka
???? - ????   Divadlo 5. května, Praha, scénograf
???? - ????   Intimní divadlo, Praha, výtvarník
???? - ????   Olomouc (Olomouc), Olomouc (Olomouc), České divadlo
1931 - 1940   České divadlo v Olomouci, Olomouc (Olomouc), šéf výpravy
1947 - 1952   Československý státní film, Praha, výtvarník
1950 - 1964   Divadlo na Vinohradech, Praha, Náměstí Míru 7, šéf výpravy

Josef Gabriel

rok od - do   skupina, *vznikla, poznámka
???? - ????   Sdružení výtvarníků v Praze, *1930
???? - ????   Skupina výtvarných umělců v Brně, *1922
???? - ????   Spolek olomouckých výtvarníků (SOV), *1991
???? - ????   Umělecká beseda, *1863
1947 - ????   Sdružení výtvarníků Purkyně, *

Josef Gabriel

autorská
termín   název výstavy, místo konání
1943/10/04 - 1943/10/24   Josef Gabriel: Zátiší / Stilleben, Výstavní síň Skupiny olomouckých výtvarníků (SOV), Praha
1962/04 - 1962/05   Josef Gabriel: Divadlo, scéna, kostým, Galerie Václava Špály, Praha
neuvedeno   Josef Gabriel, České divadlo v Olomouci, Olomouc (Olomouc)
kolektivní
termín   název výstavy, místo konání
1931/01 - 1931/02   Členská výstava Umělecké besedy, Obecní dům, Praha
1932/12/04 - 1932/12/20   Katalog umělecké výstavy výtvarných umělců olomouckých, Klub přátel umění v Olomouci, Olomouc (Olomouc)
1935/09/01 - 1935/09/22   Skupina výtvarných umělců v Brně, Dům umění města Brna, Brno (Brno-město)
1936/03   54. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze, Obecní dům, Praha
1936/04/26 - 1936/08/31   I. jarní Zlínský salon, Zlín (Zlín), Zlín (Zlín)
1937/03   LIX. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze, Obecní dům, Praha
1937/03/17 - 1937/03/31   Výstava Skupiny olomouckých výtvarníků a hostů, Klub přátel umění v Olomouci, Olomouc (Olomouc)
1937/04   60. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze, Olomouc (Olomouc), Olomouc (Olomouc)
1937/04/18 - 1937/08/31   II. Zlínský salon, Studijní ústav, Zlín (Zlín)
1937/12/05 - 1937/12/26   Vánoční výstava výtvarníků KPU, Klub přátel umění v Olomouci, Olomouc (Olomouc)
1938/03/26 - 1938/04/10   Členská výstava skupiny Olomouckých výtvarníků, Klub přátel umění v Olomouci, Olomouc (Olomouc)
1938/04/24 - 1938/08/31   III. Zlínský salon, Studijní ústav, Zlín (Zlín)
1939   Výstava Sdružení výtvarníků v Praze, kresby a akvarely, Galerie Sdružení výtvarníků v Praze, Praha
1939/12/03 - 1939/12/31   Národ svým výtvarným umělcům, Gremiální nemocenská pojišťovna, Olomouc (Olomouc)
1940   Národ svým výtvarným umělcům, Klub přátel umění v Olomouci, Olomouc (Olomouc)
1941/08 - 1941/09   100. jubilejní členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze, Galerie Sdružení výtvarníků v Praze, Praha
1943/02/07 - 1943/02/28   Umlěci národu, Klub přátel umění v Olomouci, Olomouc (Olomouc)
1943/08/10 - 1943/08/31   Výstava letního souboru několika členů SOV / Sommerausstellung von einigen Mitgliedern von SOV, Výstavní síň Skupiny olomouckých výtvarníků (SOV), Praha
1948/06/26 - 1948/08/26   100 let výtvarné Moravy, Dům umění, Olomouc (Olomouc)
1950/02 - 1950/03/26   Výtvarníci Smetanových oper, Galerie Československý spisovatel (bývalá Galerie ELK), Praha
1951/02/28 - 1951/03/26   Cestou k socialistickému realismu, Síň Sdružení výtvarníků Purkyně, Praha
1952/11/07 - 1952/12/12   Československo-sovětské přátelství ve výtvarném umění, Slovanský ostrov, Praha
1952/11/28 - 1952/12/21   Členská výstava 1952, Obecní dům, Praha
1960/10/31 - 1960/12/04   Jevištní výtvarnictví 1945-1960, Dům umění města Brna, Brno (Brno-město)
1961/03/25 - 1961/04/23   Přehlídka jevištního výtvarnictví, Mánes, Praha
1977/01/28 - 1977/02/27   Revoluční plakát 1920 - 1938, Malinův dům, Havlíčkův Brod (Havlíčkův Brod)
1977/06   Das tschechische Kulturplakat 1890-1976, Dresdner Schloß, Drážďany (Dresden)
1977/07 - 1977/08   Das tschechische Kulturplakat 1890-1976, Ausstellungshallen Suhl, Suhl
1995/04/06 - 2003/08/03   Sto let výtvarné kultury Olomoucka 1889 - 1989
1999/05/13 - 1999/08/01   ... a co sbírky. Přírůstky Muzea umění Olomouc za léta 1985-1998, Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění, Olomouc (Olomouc)
dražba/aukce/bazar
termín   název výstavy, místo konání
2000/10/14   Výtvarné umění, Hotel Renaissance, Praha
2003/10/04   Výtvarné umění, Hotel Renaissance, Praha
2008/11/30   61. aukce Aukční galerie Kodl a 75. aukce Aukční síně Vltavín, Palác Žofín, Praha
předaukční výstava
termín   název výstavy, místo konání
2000/10/06 - 2000/10/13   Výtvarné umění - výstava exponátů, Dorotheum, Praha 1
2003/09/26 - 2003/10/04   Výtvarné umění, Dorotheum, Praha 1

Josef Gabriel

katalog autorský
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1943   Josef Gabriel: Zátiší / Stilleben
  1962   Josef Gabriel: Divadlo, scéna, kostým, Český fond výtvarných umění, Praha
  nedatováno   Josef Gabriel
katalog kolektivní
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1931   Členská výstava umělecké besedy (221.), Výtvarný odbor Umělecké besedy, Praha
  1932   Katalog umělecké výstavy výtvarných umělců olomouckých, Klub přátel výtvarného umění (KPVU), Olomouc (Olomouc)
  1936   54. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze, Sdružení výtvarníků v Praze, Praha
  1936   I. jarní Zlínský salon (Katalog vystavených uměleckých děl)
  1937   60. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze
  1937   II. Zlínský salon (Seznam vystavených děl), Studijní ústav, Zlín (Zlín)
  1937   LIX. členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze
  1937   Vánoční výstava výtvarníků KPU, Klub přátel výtvarného umění (KPVU), Olomouc (Olomouc)
  1937   Výstava Skupiny olomouckých výtvarníků a hostů, Klub přátel výtvarného umění (KPVU), Olomouc (Olomouc)
  1938   Členská výstava skupiny Olomouckých výtvarníků
  1938   III. Zlínský salon, Studijní ústav, Zlín (Zlín)
  1940   Národ svým výtvarným umělcům, Klub přátel výtvarného umění (KPVU), Olomouc (Olomouc)
  1941   100. jubilejní členská výstava Sdružení výtvarníků v Praze (100.výstava jubilejní členská), Sdružení výtvarníků v Praze, Praha
  1943   Katalog výstavy letního souboru několika členů SOV / Katalog Sommerausstellung von einigen Mitgliedern von SOV
  1943   Umělci národu (Olomouc) (Výstavy soudobého umění pod záštitou pana ministra lidové osvěty Emanuela Moravce), Klub přátel výtvarného umění (KPVU), Olomouc (Olomouc)
  1950   Výtvarníci Smetanových oper, Československý spisovatel, Praha
  1951   Cestou k socialistickému realismu (233. výstava krajského střediska Purkyně SČSVU), Svaz československých výtvarných umělců, V. krajské středisko, Purkyně, _
  1952   Československo-sovětské přátelství ve výtvarném umění, Svaz československých výtvarných umělců, Praha
  1952   Členská výstava 1952, Svaz československých výtvarných umělců, V. krajské středisko, Purkyně, _
  1960   Jevištní výtvarnictví 1945-1960, Svaz československých divadelních umělců, Praha
  1977   Das tschechische Kulturplakat 1890-1976 (aus den Sammlungen des Kunstgewerbemuseums in Prag), Zentrum für Kunstausstellungen der DDR, Lipsko (Leipzig)
  1977   Revoluční plakát 1920–1938 ze sbírek Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Galerie výtvarného umění, Havlíčkův Brod (Havlíčkův Brod)
  1995   100 let výtvarné kultury v Olomouci 1889 - 1989, Muzeum umění Olomouc, Olomouc (Olomouc)
  1999   …a co sbírky (Přírůstky Muzea umění Olomouc za léta 1985 - 1998), Muzeum umění Olomouc, Olomouc (Olomouc)
  2010   Figurální tvorba umělců olomouckého kraje / Figurative Works by Artists of the Olomouc Region / Figuratives Schaffen von Künstlern aus der Olmützer Region (Malba, kresba, grafika/1900-2010 / Paintings, Drawings and Graphics/1900-2010 / Malerei, Zeichnungen und Graphik/1900-2010), Agentura Galia, Olomouc (Olomouc)
kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1982   Česká scénografie XX. století, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
  1982   Současná scénografie, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha
antologie/sborník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1970   Kdy zemřeli…? (Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1967 - 1970, 1935 - 1936 a dodatek do ´Kdy zemřeli 1937 - 1966´), Národní knihovna České republiky, Praha
encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1955   Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p. (SNKLHU), Praha
  1993   Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)
  1995   Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)
  1998   Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1998 (II. D – G), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)
  2006   Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
podřazený dokument
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1935   Členská výstava Skupiny V.U. Brněnské výstavy. (Akord 1935/5), Umění, 76-78
  1956   Jmenný seznam základního kádru členů Svazu, Výtvarná práce, 2-2
  1961   Přehlídka jevištního výtvarnictví, Výtvarné umění, 193-202
  1961   Únor a březen v pražských divadlech, Výtvarná práce, 10
  1962   Dílo J. Gabriela, Výtvarná práce, 8
adresář
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1937   Adresář výtvarných umělců československých, Syndikát výtvarných umělců československých, _
archivní fond
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2017   Sbírka úmrtních oznámení (Inventář), Národní galerie v Praze, Praha
aukční katalog
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2000   Výtvarné umění, Dorotheum, Praha 1
  2003   Dorotheum: Výtvarné umění / Fine Art (4. října 2003 / 4 October 2003), Dorotheum, Praha 1
  2008   61. aukce Aukční galerie Kodl a 75. aukce Aukční síně Vltavín, Galerie Vltavín, Masarykovo nábřeží, Praha
seznam vystavených prací
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1948   100 let výtvarné Moravy (Seznam vystavených prací), Dům umění, Olomouc (Olomouc)
  1960   Jevištní výtvarnictví 1945-1960, Dům umění města Brna, Brno (Brno-město)
  1961   Přehlídka jevištního výtvarnictví
text
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  okolo 1939   Sdružení výtvarníků v Praze rozšířilo tentokrát svou členskou výstavu

Josef Gabriel

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1959   Setkání v Karlových Varech, Československý spisovatel, Praha

Josef Gabriel

kniha
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1959   Setkání v Karlových Varech, Československý spisovatel, Praha

Josef Gabriel

kolektivní
termín   název výstavy, místo konání
1932/12/04 - 1932/12/20   Katalog umělecké výstavy výtvarných umělců olomouckých, Klub přátel umění v Olomouci, Olomouc (Olomouc)

Josef Gabriel

instituce, obec  
Galerie hlavního města Prahy, Praha
Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem (Litoměřice)
Muzeum města Brna, Brno (Brno-město)
Muzeum umění Olomouc, Olomouc (Olomouc)
Národní muzeum, Praha