Alena Antonová

* 16. 12. 1930, Praha, Česká republika (Czech Republic)
30. 12. 2021,
grafička, malířka, kurátorka, publicistka, ilustrátorka, typografka

 

národnost: česká
pohlaví: žena

Alena Antonová
Zátiší se džbánem a chlebem
1951
malba
deska, olej
36,5 x 46,5 cm
Alena Antonová
Motiv z Bohnic
1957
malba
deska, olej
71 x 54 cm
Alena Antonová
Zátiší se špachtlí
1956
malba
deska, olej
41 x 29 cm
Alena Antonová
Zátiší s uzenáči
1958
malba
deska, olej
54 x 39 cm
Alena Antonová
Žena s andulkou
1960
malba
olej, plátno
88 x 61 cm
Alena Antonová
Žena s kočkou IV
1967
malba
olej, plátno
84 x 66 cm

heslo:
-
Malířka a grafička Alena Antonová se narodila 16. prosince 1930 v Praze. V Praze také absolvovala Státní keramickou školu (1945-48), Státní grafickou školu (prof. K. Tondl, 1948-49) a konečně Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (prof. E. Filla, 1949-55). Od roku 1992 je členkou sdružení Hollar, od 1983 členkou SSPE. Doma i v zahraničí se zúčastnila asi 250 společných výstav a do konce roku 2004 měla 35 výstav samostatných. Výtvarný pohled Aleny Antonové na svět utvářel od mládí již její otec, nadšený sběratel moderního umění a přítel významných umělců (např. F. Kupky, B. Vaníčka nebo E. Filly), svůj vliv zanechal jistě také její pozdější manžel sochař Petr Šturma (1930- 1995, studoval u prof. J. Laudy a O. Španiela), s nímž také několikrát společně vystavovala. Zásadní vliv na celoživotní tvorbu A. A. měl však prof. Emil Filla a jeho atelier monumentální malby, kterým prošlo na dvě stovky žáků (např. D. Hahnová-Benešová, sestry K. a J. Válovy, K. Vaca, L. Fára, J. Králík, V. Jarcovják a další). Fillův syntetický kubizmus A.A. rozpracovává vlastním vnímáním reality, pomocí rozkladu tvarů či jejich zkreslením vytváří realitu novou, kterou se dostává pod kůži zobrazovaných postav i k podstatě neživých předmětů na svých zátiších. Po celý život tak zůstává věrna nejen výrazové formě, ale i několika stálým námětům v malbě i grafice - figura ženy často doplněná kočkou či psem, zátiší, lidová píseň. Pod monumentálností jejího výrazu se nakonec dostává na povrch hlavně lidský cit, radosti i bolesti, výraz krásy, dramatu i idyly v mezilidských vztazích. Zpočátku se Alena Antonová věnovala především malbě - oleji, tempeře a akvarelu. Na jejím kontě je též několik prací v architektuře (např. pamětní desky, měděné reliéfy se smaltem pro bazény v Litvínově a v Kladně). Volná grafická tvorba, k níž se dostává pod vlivem E. Filly, F. Tichého a svých vrstevníků L. Čepeláka nebo P. Sukdoláka, potvrzuje malířské školení autorky jak ve velikosti listů tak v použití techniky a barvy. Užívá dřevořez a linoryt, často vícebarevný, z hlubotiskových technik pak zejména u menších formátů suchou jehlu, někdy též v kombinaci s barevným monotypem z desky další. Oblibu práce v cyklech dokládají grafické soubory Lidová píseň (1966-84), Žena s kočkou (1979-81), Ženy s domácími mazlíčky (1975-96), Květiny (1983-88), Žena (1985-97). Lze se zmínit i o nečetných ilustracích pro časopisy a divadelních plakátech či o grafické výzdobě bibliofi lských tisků (Piesnice piesní Šalamúnových, Sobotka 1987, A. Nevečeřal: Tíha křídel, soukromý tisk, Praha, 2002). Na volnou tvorbu navazuje pak zcela přirozeně tvorba příležitostné grafiky - exlibris a novoročenky. Knižní značce se věnuje Alena Antonová (vyjma jediné z roku 1949 a několika málo z let šedesátých) soustavně od roku 1974 a do konce roku 2004 je evidováno již 256 opusů. Uplatňuje u nich více suchou jehlu, zřídka kombinovanou s leptem, než dřevořez nebo linoryt. Exlibris často doplňuje barevným přítiskem nebo jej koloruje akvarelem. Listy tak nejen díky malému formátu vyznívají komorněji, je zde možná více znát ženská ruka a s ní i ženské srdce. Námětově se exlibris nijak neliší od grafik velkého formátu a jsou pohlazením po duši všem vnímavým na prožitek lásky, klidu a harmonie. Zajímavou skupinu mezi nimi tvoří listy s postavami světců a patronů (mnohé pro Dr. K. Samšiňáka) s citáty, nápisy nebo verši provedenými v obtížné technice dřevořezu. Velkou část svých příležitostných grafik dělá pro nesběratele a zahraniční přátele a tak kompletní soubor lze vidět snad jen v autorčině archivu. Alena Antonová svými exlibris a novoročenkami obesílá pravidelně výstavy a soutěže doma i v zahraničí (Chrudim, Sint Niklaas, Hradec Králové, přehlídky kongresů FISAE). Vše výše uvedené platí též o tvorbu novoročenek, kterých je ke konci roku 2004 přes 200. (Úplný soupis je součástí práce S. Vencla, kterou vydal v roce 2004 SSPE). Alena Antonová celým svým dílem vyjadřuje pozitivní postoj k životu, krásu zdůrazňuje prostotou a všedností vztahů k předmětům, zvířatům i lidem.
Aleš Nevečeřal, sspe.cz