Václav Andres

* 17. 9. 1894, Moravská Chrastová, Brněnec (Svitavy), Česká republika (Czech Republic)
† 24. 6. 1969, Praha, Česká republika (Czech Republic)
restaurátor, malíř, sochař, řezbář

 

pohlaví: muž

NK AUT: hka0075304

Václav Andres

Malíř, řezbář a sochař Václav Andres, rodák z Moravské Chrástové (*17. 9. 1894) studoval v Praze na Akademii výtvarného umění, kde ukončil svá studia roku 1922 u známého malíře opony Národního divadla Vojtěcha Hynaise. Věnoval se malování podobizen, krajinek, zátiší a náboženské tematice i restaurování starých obrazů. Od roku 1926 pracoval pro Chrámové družstvo v Pelhřimově, kterému 1930 prodal za 12 000 Kč první betlém provedený v hruškovém dřevě i s reprodukčním právem a k němu šestičlenný tříkrálový průvod za 4 000 Kč. Reprodukční právo se vztahovalo na kopie díla provedeného ve dřevě, umělém dřevě, terakotě a vídeňské mase. Pro arcibiskupské gymnasium v Praze-Bubenči a pro kostel ve Vršovicích vytvořil sochy světců a z jeho rukou také vyšla křížová cesta pro arcibiskupský seminář v Praze. V roce 1930 ho v jeho ateliéru v Praze, Korunní třídě č. 24, navštívil katolický spisovatel dr. R. W. Hynek, který ho seznámil s popisem scény narození Krista, jak ji vylíčil v obsáhlém díle dr. Gerlich podle vidění Terezie Neumannové. Její vize byla velmi detailní a hovořila o mělké jeskyni na úpatí skály, k níž je přilepen z prken sbitý chlév o rozměrech cca 7 m délky, 4 m šířky a 2 m výšky. Střecha z hrubých prken je skloněná a částečně zavalená skalou. V přední stěně chléva jsou malé zasunovací dveře, uvnitř pak deset kůlů k uvazování dobytka a pět jeslí, necelý metr vysokých, sbitých z prken. V šestých jeslích s hlavičkou směrem ke skále odpočívá Boží dítko, vedle něho klečí s rukama přes prsa zkříženýma Jeho Matička, na pravé straně se koří prostovlasý pěstoun sv. Josef, vousatý muž středního věku v tmavožlutém šatu sahající mu až po kotníky. Do chléva přišli betlémští pastýři se svými bílými a hnědými ovečkami a dvěma pasteveckými psy, jako symboly věrnosti, oddanosti a dobra. Z osmi pastýřů jsou dva starci, čtyři prostředního věku a dva bezvousí mladíci, z nichž jeden je prostovlasý. Dva pastevci mají na hlavě plstěné klobouky a ostatní turbany. Jejich dvanáct oveček se nahrnulo k jeslím s Ježíškem, třináctá zůstala stát mezi dveřmi a obrací se zpět. Snad mělo jít o symbol dvanácti apoštolů (počítaje v to sv. Pavla) a třináctého Jidáše, jak také na toto neobvyklé uskupení upozorňuje dr. Vaclík ve své knize o chrámových betlémech.Z dalších zvířat je ve vidění popsána jen vzadu uvázaná oslice, která sem přivezla na hřbetě Marii a nyní pomáhá svým dechem zahřívat dítě. Napravo je doutnající ohniště a nad jesličkami hořící antická lampa, kterou sem zavěsil sv. Josef (v bavorských betlémech bývá často Josef spodobněn se svítící lucernou v natažené ruce). Detailně jsou popsány oděvy i gesta adorace; ne sepnuté ruce, ale roztažené v pozici „orante“. Zatímco pravá strana je více v klidu, nalevo panuje ještě čilý ruch a pohyb. Otec se synem právě dorazili k jesličkám a prohlížejí si novorozeně, osmý pastýř ještě spěchá v náručí s bílou ovečkou jako darem. Stigmatizovaná Terezie viděla i scénu zvěstování andělů pastýřům a také hold Tří králů, kterou však umisťuje do zděné budovy ve městě Betlémě. Celou scénu ještě mnohem obsáhleji popisuje dr. Hynek ve 40 stránkové brožurce, nazvané „Konnersreuthské“ jesličky, kterou vydal 1930 vlastním nákladem. Hluboce věřící tvůrce Václav Andres se ihned nadchl myšlenkou vyřezat podle popsaného vidění betlém. A také se dal okamžitě do díla, které se v některých detailech od popsané vize liší; tak musel především odstranit přední stěnu chléva, aby bylo na celou scénu vůbec vidět a dále pozměnil postoj Panny Marie, která spolu s Ježíkem je v jeho podání centrem výtvarného díla. Proto ji nechává nakloněnou nad jesličkami oběma rukama objímat své dítě. Podle popisu má mít na hlavě světlý závoj, přes ramena žlutavý šátek a být oděna v hnědočervený poutnický šat. Ten však v pozdějších verzích jesliček nahradil klasickým světle modrým pláštěm. S pomocí slečny Wildové, která modelovala ovečky, byl mistr Andres po pěti týdnech s dílem tak daleko, že mohl v říjnu 1930 odvézt hotovou Madonu a snímky rozpracovaného betléma ukázat do Konnersreuthu k posouzení stigmatizované Terezii. Bohužel, ta zrovna v té době trpěla nesmírným utrpením, zesíleným ještě důlní katastrofou v Alsdorfu, takže nemohla návštěvu vůbec přijmout. Dnešní existenci a místo umístění originálu Konnersreuthských jesliček se nám nepodařilo zjistit, ale velmi podobné betlémy byly nabízeny pelhřimovským Chrámovým družstvem jako soubor s 33 figurami 47 cm vysokými (pro kostelní potřeby ještě dořezal tříkrálový průvod) a kašírovanou jeskyní, který se stavěl na ploše 250 x 150 cm. Z dostupné literatury je známo několik kostelů, kam byly jeho betlémy zakoupeny. Autoři tohoto článku se blíže seznámili s pracemi mistra Andrese v pražských chrámech sv. Víta, Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech a sv. Františka u Křižovníků. Od téhož autora jsou jesle i v jihočeském vesnickém kostelíku v Novosedlích a Vlachově Březí, které jsou klasickou ukázkou dodávky Chrámového družstva z Pelhřimova. Jedná se o jedny z mnoha sádrových kopií, které byly vyrobeny podle návrhu mistra Andrese. Uvedenému popisu „Konnersreuthských“ jesliček se ze známých souborů nejvíce přibližovaly sádrové jesličky vystavované v chrámu sv. Víta. Celková scenerie tohoto chrámového betlému však byla kolem roku 1998 upravena známým restaurátorem Karlem Stádníkem. Dnešní podoba jeskyně z jeho dílny vychází z poznatků předních křesťanských badatelů, kteří se zajímají o historické pozadí Kristova života. Rovněž jesličky ve Velehradské bazilice, které však známe jen z pohlednice, velmi připomínají výše popisované Andresovo dílo (slon z tříkrálového průvodu zde byl před několika roky ukraden). V kostele Nejsvětějšího srdce Páně, postaveného podle návrhu slovinského architekta Josipa Plečnika, připomíná střed betléma svým dynamickým uspořádáním byť jen sedmi oveček (osmá pak stojí venku) zmíněné jesličky, ale scéna je umístěna v jeskyni, nad kterou se ve velkém oblaku se zlatými paprsky vznáší 14 andělů. Celý betlém má dvě varianty, pastýřskou a tříkrálovou, 70 figur a byl vysvěcen po válce v roce 1946. Zcela jiný je betlém z roku 1937 vystavovaný v barokním chrámu sv. Františka, přináležejícího ke klášteru Křížovníků s červenou hvězdou, pro který mistr dělal i četné restaurátorské práce. Sv. rodina s oslem i volem je umístěna v chýši, před kterou leží dvě ovečky a zbytek (18 ovcí) je rozeset po hornaté krajině, která končí siluetami arabského města. Vedle osmi pastevců nechybí ani dva sluhové a Tři králové, z nichž při pohledu na prostředního vás napadá, zda pro něj nestál modelem Jan Werich. Celá řezba je velmi zdařilá a spolu s citlivě provedenou polychromií působí nejen na zrak diváka, ale spolu s prostředím kostela i na jeho duchovní rozpoložení. Ze všech betlémů Václava Andrese se jedná patrně o jeho nejpůvabnější dílo. Jednou z jeho posledních prací je betlém vyřezaný v „konnersreuthském duchu“ v letech 1963 až 1968, který o rok později instaloval Karel Stádník v kostele sv. Petra a Pavla v Unhošti u Kladna. Mistra Václava Andrese, který zemřel někdy okolo roku 1980 (přesné datum a místo úmrtí se nepodařilo nám zjistit), můžeme bez rozpaků zařadit mezi významné tvůrce 20. století, kteří velkou část své tvorby zasvětili sakrálnímu umění. Jeho nový pohled na výtvarné zpodobnění narození Krista je jeho trvalým památníkem a Andresovou zásluhou se i do malých farností dostaly, byť jen v kopiích, jesle dobré výtvarné hodnoty.



převzato podle čl. Václav Andres a Konnersreuthské jesličky od: Jan Roda a Milan Zábranský, in: Betlemář, 4

Václav Andres

rok od - do   škola, obec, fakulta, zaměření, profesor
1911 - 1912   Uměleckoprůmyslová škola (1885 - 1945), Praha, Dítě Emanuel, *1862
1911 - 1912   Uměleckoprůmyslová škola (1885 - 1945), Praha, Špillar Jaroslav, *1869
1913 - 1915   Akademie výtvarných umění, Praha, Bukovac Vlaho, *1855
1919 - 1922   Akademie výtvarných umění, Praha, Hynais Vojtěch, *1854

Václav Andres

kolektivní
termín   název výstavy, místo konání
1997   Ars Longa Vita Brevis, Palác Kinských, Praha

Václav Andres

katalog kolektivní
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1997   Ars Longa Vita Brevis (Umění ze sbírky České pojišťovny ve výstavách ke 170. výročí jejího vzniku), Česká pojišťovna, Praha
encyklopedie/slovník
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  1993   Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)
  1998   Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997 (I. A – Č), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)
  2006   Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha

Václav Andres

katalog autorský
  rok vydání   název (podnázev), vydavatel, obec
  2013   Václav Boštík (1913-2005) (K stému výročí malířova narození), Regionální muzeum v Litomyšli, Litomyšl (Svitavy)

Václav Andres

instituce, obec  
Česká pojišťovna, Praha