Josef Voleský

* 13. 2. 1895, Litomyšl (Svitavy), Česká republika (Czech Republic)
18. 11. 1932, Litomyšl (Svitavy), Česká republika (Czech Republic)
malíř

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Voleský je známý nejvíce jako portrétista. Ke sklonku života se věnoval také tvorbě zátiší, ztvárnění sociálních témat a zejména malbě krajin. Již jako učeň portrétoval litomyšlské měšťany, aby si zajistil potřebný obnos ke studiu na AVU, kam byl přijat po předložení obrazu Portrét matky (1918), který je již plně vyzrálým dílem. Příslušnost ke škole Vratislava Nechleby nadlouho ovlivnila jeho tvorbu, přiklonil se k portrétní malbě temnosvitného ladění (Velký autoportrét, 1923, Půlakt, před 1925). Teprve ve 2. pol. 20. let se díky svým cestám do zahraničí (1925 Itálie, 1927 Paříž) začal vyrovnávat se soudobým uměním. Důležitý mezník pro malíře představoval rok 1925, kdy v důsledku otcovy smrti vytvořil dva silně expresivní obrazy naplněné munchovskou tragikou (Nemocný, U lože umírajícího). Vliv dobového umění je patrný zejména na Voleského podobiznách, procházejících ve zmiňovaných letech zřetelným vývojem. Posun již spatřujeme v podobiznách z roku 1927 (Portrét paní L. Zavřelové, Portrét MUDr. Františka Laška), které se zbavují temnosvitu a soustřeďují se na vyjádření psychiky zobrazené figury, jež je umístěna na plochém, monochromním pozadí. Jeho dvě plátna Podobizna dívky v bílém (Řina Klápšťová) a Portrét hocha (Jiří Sladkus) vytvořená následujícího roku, souznějí s vlnou postkubistického neorealismu. Vrcholnými díly jsou pak Antonín Sova (asi 1928) a Božena Němcová (1930). Tyto ideální podobizny představují syntézu prvků užitých v předchozích portrétech. Na obrazech Voleského je patrný vliv umělců z okruhu UB, jak v pojetí krajiny (Božena Němcová), tak i tematicky (Kopání brambor, asi 1929, Zátiší s chlebem, asi 1926-28, V podvečer, 1930). Roku 1929 téměř opustil dosud dominující portrétní tvorbu a začal se věnovat výhradně zátiší (Kosatce, 1930) a především krajinomalbě (Jiráskovo údolí, 1930). V roce 1930 pro sebe objevil ves Březiny u Poličky, kde vznikly silně melancholické krajiny (Drašarův hřbitůvek v Březinách, 1930, Splav, 1931). Voleského tvorba je osobitým příspěvkem k doznívajícím neorealistickým tendencím v českém umění.

TN [Terezie Nekvindová], heslo Voleský, Josef, Nová encyklopedie českého výtvarného umění - Dodatky, Praha 2006, s. 831 - 832