národnost: česká
pohlaví: muž

poznámka:
NK ne - 2022/08

Božetěch Dubový

Letecký Ing. Božetěch Dubový se narodil 19.10.1919 v rodině zubního lékaře v Příkazech u Olomouce. Po okupaci naší republiky nacistickým Německem odešel jako mnoho našich mužů dobrovolně bojovat na západ se zbraní v ruce proti okupantům. V Paříži byl 2.3.1940 odveden jako vojín a zařazen 6.3. do čs. branné moci k 6. baterii 1. dělostřeleckého pluku. Jeho účast ve francouzské válce nebyla potvrzena, ale oba dva naše pěší pluky se zúčastnily v červnu 1940 ústupových bojů v posledních dnech války, čestně obstály při hájení přechodu na Loire a Mamě, kde často ustupovaly naše jednotky jako poslední. Ve dnech 19.-23.6. ustoupily 300 km až na pobřeží Středozemního moře do přístavu Sete a Port Vendres. Po kapitulaci Francie se kolem 4000 našich vojáků evakuovalo do Velké Británie, aby zde pokračovalo v boji proti hitlerovskému Německu, které obsadilo většinu Evropy.
B. Dubový připlul do Anglie 7.7.1940 na lodi Viceroy of India a byl přiřazen k 1. čs. smíšené brigádě (1. dělostřelecký oddíl, 2. baterie), která zde byla postavena ze zbytků čs. divize z Francie, a připravovali se k obraně Anglie, která se ubránila v legendární letecké bitvě, kde se významně podíleli naši piloti u 310. a 312. čs. stíhacích perutí RAF-Královského letectva.
B. Dubový byl v roce 1943 už v hodnosti rotného. Absolvoval tankový kurz ve Fainbrough a důstojnickou školu dělostřelectva v záloze v Moreton Hall a také parakurz ve Skotsku, protože stát se parašutistou bylo tehdy otázkou cti! 1.9.1943 vznikla čs. samostatná obrněná brigáda pod velením generála Aloise Lišky (1895-1977). Součástí brigády se stala naše legendární jednotka-čs. pěší prapor 11., který první bojoval s nacisty a fašisty na středním východě hlavně v severoafrickém Tobruku (Tobrucké krysy) s velitelem, plukovníkem Karlem Klapálkem (1893-1984). Britské velení odmítlo pro nedostatečné zajištění doplňovacích stavů nasadit čs. brigádu do invaze v Normandii 6.6.1944. Teprve na podzim se přeplavily do Francie u Aromanches, kde jí svěřilo blokování německé posádky v severofrancouzském přístavu v Dunkerque. Němci v okolí přístavu vyhodili do vzduchu hráze a zaplavili mořskou vodou polovinu předpolí přístavu. Naši na tuto zemi „nikoho“ vnikali po hlídkách na plochých člunech. Suchý terén byl samozřejmě zaminován a zesílená obrana v betonových bunkrech. Německá posádka měla k obraně připraveno 12000 mužů, 3 ponorky, 120 děl a rakety, vše pod velením víceadmirála Friedricha Frisiuse. V naší brigádě bojovalo 6200 našich vojáků, 3200 Francouzů a 2000 Britů. K tomu měla 300 tanků typu Cromwell, Stuart, Sherman. Město se nesmělo bombardovat, protože Dunkerque byl jediný zachovalý přístav na atlantické straně a mohl se po válce ihned používat. Brigáda obléhala přístav a odrážela německé pokusy o výpad až do 9.5.1945, kdy byl přinucen fanatický německý velitel Frisiuse podepsat bezpodmínečnou kapitulaci. Z našich padlo 120 mužů, 75 bylo nezvěstných a 461 raněných. Brigáda po návratu do osvobozené vlasti se představila Pražanům 30.5.1945 na slavnostní přehlídce. Do září 1945 byla dislokována na Klatovsku v okupačním pásmu USA. B. Dubový sloužil u Dunkerque už jako poručík 1. tankového sboru 3. odd. dělostřeleckého pluku. Od 8.10.1944 do 15.3.1945 byl druhým pobočníkem velitele pluku. A od 15.3. do 8.5.1945 se stal velitelem střelecké ústředny. Za svou bojovou činnost obdržel Čs. pamětní medaili se štítky F a VB, čs. medaili za zásluhy 1. stupně. Po válce Dubový absolvoval vysokou školu a oženil se s Libuší Křížovou. Jako letecký inženýr v Letňanech nastoupil do kolektivu konstrukčního týmu vedeného Ing. K. Tomášem (?-1967), který se později podílel na vývoji prvního čs. proudového cvičného letounu L-29 Delfín.
Ministerstvo obrany vypsalo roku 1948 soutěž na konstrukci letounu na pokračovací cvik, který měl nahradit stárnoucí Arado. Do soutěže se přihlásily dva kolektivy z Ústřední letecké konstrukce. Skupina vedená Ing. Matznerem vyvíjela typ XLA-54 a kolektiv Ing. Tomáše XLE-10. Oba letouny měly podobné parametry, ale ze soutěže vyšel vítězně kolektiv Ing. Tomáše s novým českým motorem XLE-110. Při posledním zkušebním letu měl údajně letět technik Slušný, ale Ing. Dubový si chtěl údajně něco vyzkoušet, a tak letěl místo něho. A proto našel tragický konec s kolegou Vaňkem. Při poruše motoru a pokusu o nouzové přistání zachytili o borovice na kraji Malinového lesa, kde po následném pádu a požáru stroje oba zahynuli. Na místě tragedie byl původně dřevěný kříž, od konce 50. let se zde nalézá žulový pomník s plaketou padajícího Ikara s nápisem +12.11.1951 Karel Vaněk, Božetěch Dubový – letci továrny Aero n.p.
Jiří Bohata, prikazy.cz, 20.8.2022

Božetěch Dubový