Karel Plicka

* 14. 10. 1894, Vídeň (Wien), Rakousko (Austria)
6. 5. 1987, Praha, Česká republika (Czech Republic)
pedagog, kameraman, muzikolog, etnograf, fotograf

 

národnost: česká
pohlaví: muž

Karel Plicka
Hrad Devín, jižní strana
50. léta
fotografie

Karel Plicka
Celkový pohled na Bratislavu
50. léta
fotografie

Karel Plicka
Bratislava, fontána (1572) a radniční věž
50. léta
fotografie

Karel Plicka
Ze staré Bratislavy
50. léta
fotografie

Karel Plicka
Žena z Viničného
50. léta
fotografie

Karel Plicka
Trnava, farský kostel
50. léta
fotografie

heslo:
Pocházel z rodiny zámečníka z Čech, který měl ve Vídni prosperující firmu. V roce 1900 se početná rodina přestěhovala do České Třebové. 1904 začal fotografovat, 1906 pořídil první soubor snímků z vlastivědné cesty. 1909-1913 studia na učitelském ústavu v Hradci Králové a poté působil jako učitel v Úpici. Válku prožil vzhledem ke svému hudebnímu nadání u vojenské hudby ve Vídni. 1918 začal učit v Novém Městě nad Metují, kde založil a řídil komorní a recitační soubory.Podílel se na založení pěveckého sboru České filharmonie. Od 1923 (do 1937) ve službách Matice slovenské dokumentovat lidovou kulturu a sbíral lidové písně. 1924 až 1928 studia v Bratislavě jako mimořádný posluchač národopisu a hudební vědy. Svůj národopisný výzkum doprovázel osobitými snímky, jejichž dokumentaristickou hodnotu povyšoval ve směru lyrické stylizace a poetizace obrazu. Některé z fotografií vyšly jako Pokladnice Národopisného odboru Matice slovenskej v návaznosti na starší projekt fotografa P. Socháně. Komplexnější možnosti pro národopisnou dokumentaci přinášel film, jímž se Plicka začal zabývat od jara 1926. Jeho první filmové poetické dokumenty (1928 Za slovenským l´udom; 1930 Po horách po dolách} získaly četná domácí i zahraniční ocenění. Během natáčení filmu Zem spieva (premiéra 1933) také fotografoval, proto některé filmové a fotografické obrazy z knihy Slovensko (1937) jsou tematicky totožné. Po vzniku Slovenského štátu pracoval ve Státním fotoměřičském ústavu v Praze s úkolem provádět fotografickou dokumentaci pražské architektury (1939-45). Vznikla tak kniha Praha ve fotografii Karla Plicky (1940), jež v nadčasovém monumentalizujícím pohledu nacházela v památkách minulosti harmonii a krásu, jež měla být posilou v těžkých časech. Stejný cíl měly i dva filmové dokumenty z let války (Věčná píseň a Barokní Praha). Již v květnu 1945 se Plicka vrátil zpět do Bratislavy. Stal se předsedou Slovenské filmové společnosti a natočil dva publicistické dokumenty. Vzhledem ke svým pedagogickým zkušenostem se spolu s A. M. Brousilem a Jar. Boučkem podílel na založení Filmové fakulty AMU v Praze, otevřené v listopadu 1946. Stal se děkanem této školy a mimořádným profesorem pro kompozici filmového obrazu. Ve školním roce 1949/1950 fakultu opustil pro zrakové potíže a nadále se již kinematografii nevěnoval. V dalších letech se vracel ke starým tématům Slovenska a Prahy v řadě vydání aktualizovaných a obměňovaných. 1974 byla vydána jakási obrazová syntéza Československo. Vydal i řadu populárních publikací o folklóru (např. Český rok, Český kalendář ) i knihu vzpomínek na filmařskou tvorbu (1964 Zlatá brána). 1968 jmenován národním umělcem. Fotografoval obvykle na větší formát negativu a to bez optických a laboratorních triků. U snímků architektur se opíral o klasická kompoziční pravidla, vyčkával na ideální světelné souvislosti. Ústředním tématem jeho díla byl člověk jako nositel lidových tradic. Tuto základní hodnotu obohacovalo téma architektury jako dědictví minulosti vytvořené lidmi a dále téma přírody jako životodárné síly obklopující člověka. Jeho snímky jsou plně realistické, nestaví na efektu mimořádnosti, náhodnosti, prchavého dojmu. Protože jsou zbaveny nepodstatných složek (včetně projevů současného života), působí trvalejším dojmem, nezávislým na konkrétním čase. Snímky jsou tak odrazem hledání harmonie, dokonalosti, sounáležitosti a trvalosti. Ve spojení se znalostmi reálií, citovým zaujetím i osobitým estetickým cítěním Plicka vytvořil nezaměnitelný autorský rukopis. Osobitým způsobem rozvinul tradiční téma národních dějin a lidové tradice v nových výrazových prostředcích - fotografii a filmu. Programově heroizoval prostého člověka a lidovou kulturu. Uplatňoval zkušenosti z několika oborů ve vzájemně se obohacujících vztazích.

PSch (Pavel Scheufler ), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 622-623

poznámka:
Již 1904 začíná fotografovat. 1906 první soubor snímků. Podílel se na založení pěveckého sboru České filharmonie.
Jinak i jako Karol Plicka.