národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jn19981002150

Karel (Charlie) Soukup

Jeho otec Blahoslav Soukup byl konstruktér, matka Marie Soukupová-Filsáková byla učitelkou v MŠ. Vyučil se nástrojařem, střední školu nedokončil, studoval dva roky konzervatoř. Vyučoval hru na kytaru a pak pracoval jako lesní, stavební dělník, zahradník. Vystupoval se svými sarkastickými písněmi, reagující na politickou a společenskou situaci v zemi, zpíval sám jen za doprovodu kytary.
V květnu 1973 se oženil s Marií Štefkovou, tehdy inženýrkou chemie a v prosinci 1973 se jim narodil syn David. Za texty svých písní byl v roce 1976 šest měsíců ve vazbě, kdy se mu narodila dcera Sára. O rok později se jim narodila dcera Markéta a oba manželé podepsali Chartu 77. V roce 1980 se stal členem kolektivu mluvčích Charty 77, ale krátce na to byl za svoje texty odsouzen na 10 měsíců do vězení.
V roce 1982 po fyzickém i psychickém nátlaku StB odešel s rodinou do emigrace a usadil se v Alsasku ve Francii na venkovské usedlosti, kde uspořádal čtyři koncerty československých emigrantů "Setkání u Čárlího".[1] Se svou ženou se rozvedl a v roce 1988 a vzal si za manželku Alenu Kastlovou, žijící v Austrálii, a odstěhoval se za ní do australského Sydney. Rozvedli se v roce 1992 a Charlie se odstěhoval na venkov do blízkosti města Nimbin, kde žije v podstatě jako poustevník.
cs.wikipedia.org, 11.5.2018
-
Písničkář a věčný poutník životem Karel „Charlie“ Soukup se narodil v roce 1951 v Praze-Břevnově v rodině konstruktéra Blahoslava Soukupa a učitelky v MŠ Marie Soukupové-Filsákové.
V šestašedesátém ukončil ZDŠ a poté se šel učit nástrojářem v ČKD Praha: učňák dokončil v roce 1969. O léto později začal studovat Střední všeobecně vzdělávací školu, ale už v roce 1971 z „vlastní úvahy“ dál studovat odmítl, neboť se nechtěl učit ruský jazyk, což pro něj byl jazyk okupantů. Po odchodu ze SVVŠ byl Karel zaměstnán jako instruktor v astmatické léčebně v Choceradech. A jelikož už od svých osmnácti toužil být učitelem hry na kytaru, zároveň začal na počátku sedmdesátých let chodit na Lidovou konzervatoř (obor klasická hra na kytaru). V čase studia – tzn. v letech 1971–73 – působil též jako lektor hudebních kursů při Pionýrském domě v pražských Kobylisích.
Byl v té době máničkou, samozřejmě navštěvoval pražské knajpy, kde se nevyhnutelně musel potkávat i s lidmi z okruhu Plastic People of The Universe a Křižovnické školy. Tehdy také začal chodit s Marií Štefkovou, studentkou Vysoké školy chemicko-technologické, která ho seznámila s kamarádkou ze školy Květou Princovou a jejím druhem Honzou. Společně pak začali chodit na přednášky a večírky k rodině Němcových do Ječné. V tom čase si Karel „vybojoval“ i svoji přezdívku Charlie, neboť do té doby se mu říkalo všelijak (často Opičák). Zároveň se stal vegetariánem a propagátorem odříkacích jogínských praktik. V květnu 1973 se oženil s Marií, tehdy již novopečenou inženýrkou chemie – ve známost pak vešla pozdější oslava svatby, která se odehrála na vltavském parníku, na níž byli lidé zváni dnes již legendárními pozvánkami „Soukup‘s Marriage“. Na oslavě zahráli Plastic People a Sen noci svatojánské band.
V létě 1973 pak Charlie, básník Pavel Zajíček, hudebník Ivan Čeleda, Vladimír „Hendrix“ Smetana a spol. odjeli na hrad Seeberk (Ostroh) u Františkových Lázní, kde vstoupili do normálního zaměstnaneckého poměru ve Státním statku Cheb, přičemž náplní jejich práce bylo zmíněný hrad opravovat. Tudíž v něm i bydleli. A Charlie si koupil koně, kterého pojmenoval Vrána. Společenství přežilo snad jen do zimy – začaly se tam stahovat máničky z Prahy, což bylo samozřejmě podezřelé a místní bolševici na schůzi rozhodli, že koncem třiasedmdesátého dostanou Charlie a spol. okamžitou výpověď. V prosinci 1973 se Soukupovým narodil syn David. Po Seeberku se ve čtyřiasedmdesátém všichni tři (i s koněm) přestěhovali na barák Miloslava „Mydlíka“ Krůty a jeho družky Gáby Zoubkové na Zlatý kopec u Přezletic. Charlie se nechal zaměstnat u plastika Vráti Brabence (a jeho dívky Marie Benetkové) na úpravě měřického zámeckého parku. Na Zlatém kopci tak bydlely v podstatě tři rodiny plus ještě spousta lidí sem dojížděla.
Jinak se v tom čase Charlie po menší přestávce opět vrátil ke kytaře a začal zhudebňovat své vlastní texty. Jeho písně byly ironické až sarkastické (slogan jedné z nich „na rádijou, dobře hrajou“ už v podstatě zlidověl), někdy ale velmi vážné až depresivní. Vratislav Brabenec o Soukupovi a jeho tvorbě i lidském charakteru v roce 1980 napsal: „Žili jsme společně na Zlatém kopci…, Charlie se líbil na první poslech a dařilo se mu rušit sobotní radovánky s trampskými vylhanostmi o ‚klínu rozervaných skal‘ i nepřesvědčivé songy ze starých časů jazzu a blues. Konečně trochu jedu a vtipu na utrápenost a blbost, do které se tak snadno zapadne…Charlie má svá místa v lesích pro meditace, své léčebné postupy na astma a je umíněný a tvrdohlavý ve všem. Skvělý diskutér, odpůrce a cynik. Jeho theosofické úvahy mají široký záběr, ale dovede se vyjádřit s přesností a upřímností vyznavačskou. Jeho život je skutečná cesta poutníka, cesta člověka zklamaného i klamajícího, povolaného proroka, který se děsí i raduje ze zvěsti, kterou nese.“
V září 1974 měl Charlie koncertní premiéru na Festivalu II. kultury v Postupicích. Dle Jirouse, když Soukupovy písně uslyšel v sále přítomný Egon Bondy, začal spínat ruce a svým pisklavým hláskem volal: „Jak je to možné, že jsem to nenapsal sám?!“ V pětasedmdesátém pracoval Charlie na hradu Houska, spolu se správcem depozitáře Universitní knihovny, evangelickým písničkářem Sváťou Karáskem. Ale už na podzim toho roku dělal kulisáka ve Vinohradském divadle. Od prosince 1975 do března 1976 Charlie společně se Zajíčkem, Jaroslavem „Boví“ Ungerem, Janem Kindlem, Vladimírem Macákem a Františkem Stárkem Čuňasem žili a pracovali v lesích okolo Mařenic jako zaměstnanci státních lesů Teplice. V únoru šestasedmdesátého si Soukup zahrál i na 2. Festivalu II. kultury v Bojanovicích, který se konal coby oslava svatby Ivana Jirouse a Juliány Stritzkové.
Jenomže poté StB rozehrála svou drsnou hru a měsíc po festivalu nastalo hromadné zatýkání mániček. 17. března byl v Mařenicích (společně se všemi
ostatními) zatčen i Charlie Soukup a vzat do vazby. Drsná byla i skutečnost, že v době Charlieho pobytu ve vazbě se v mu v červnu šestasedmdesátého narodila dcera Sára. V kriminále zůstal až 31. srpna, kdy byl bez vysvětlení propuštěn, aniž by bylo trestní stíhání zastaveno. Na přelomu let 1976–77 byl Charlie zaměstnancem Technických služeb města Františkovy Lázně a v červnu sedmasedmdesátého se pak Soukupovým narodila dcera Markéta.V létě toho roku ale podepsali on i manželka Marie Chartu 77, a tehdy začal na rodinu tvrdý nátlak ze strany StB, jehož výsledkem bylo to, že se Soukupovi i s třemi malými dětmi octli v lednu 1978 bez přístřeší. Naštěstí v tom čase získali azyl na androšském baráku Viktora a Petry Parkánových a Jiřího a Věry Kubíčkových v Řepčicích poblíž Litoměřic. Na baráku tedy začaly bydlet tři rodiny, stejně jako před časem na Zlatém kopci. Tehdy se také Charlieho básně a texty objevily v samizdatovém sborníku „Charlie Soukup“, vydaném v Edici SOS, řízené Davidem Součkem. Obsahoval dva oddíly „Básně“ a „Texty písní“. Nu, a v květnu 1978 v bytě u známého točiče a zvukaře Karla „Robina“ Hájka na pražských Vinohradech natočil Charlie soubor 22 písní, z nichž 16 vybraných vyšlo v roce 1981 ve Švédsku u Pallasova labelu Šafrán 78 na LP „Radio“ a také v Kanadě, kde ho u svého labelu Boží mlýn vydal Paul Wilson. Z těch nejzásadnějších lze jmenovat samozřejmě songy „Radio“ nebo „Pracovní tábor“ či „Kreatura“, známé jsou také písničky „Ke třicátému výročí“, „Generace“, „Leningrad“ a „Život je jen náhoda“. Ve stejném roce vydali Ludvík Vaculík, Jiří Grůša a Milan Uhde v edici Petlice samizdatový „Almanach české literatury 1968–1978 Hodina naděje“, který obsahoval některé Soukupovy písňové texty. O dva roky vydali almanach v Kanadě manželé Škvorečtí ve svém vydavatelství Sixty-eight Publishers.
Na jaře 1979 vyvrcholily snahy státních orgánů o zbourání baráku v Řepčicích. Usedlost byla vykoupena státem a majitelé ji byli nuceni opustit. O rok později se Charlie stal jedním z kolektivu mluvčích Charty 77. V březnu 1980 Soukup a další androšský písničkář Jindřich Tomeš hráli kamarádovi Miroslavovi Vaňkovi na svatbě. Bohužel, jeden jejich známý, z něhož se vzápětí vyklubal agent StB, je udal, že prý zpívali protistátní texty. A tak byli v červenci Charlie i Tomeš zatčeni a v listopadu téhož roku odsouzeni: první k 10 měsícům, druhý na 1 rok nepodmíněně. V čase Soukupova věznění vyšel v samizdatové edici Krtek a Datel opět nijak nenazvaný svazek shrnující jeho texty a poezii. Třetí, asi nejobsáhlejší samizdatový sborník „Charlie Soukup“vydal pak Jiří Gruntorád ve své edici Popelnice (1980). Kromě textů a básní obsahuje i Soukupův dopis kardinálovi Tomáškovi, plus další statě jeho přátel – většinou šlo o rozhovory, dopisy, stížnosti a žádosti na soudy a prokuraturu.
Osudy obou vězňů měly podobné vyústění, byť u Tomeše proběhlo mnohem divočeji: cca dva měsíce po propuštění se opět dostal do křížku se zákonem (za křivé svědectví – nechtěl udat kamaráda, který si pěstoval 1 kytku trávy), a jelikož mu opět hrozil kriminál, musel ze země utéci – nakonec se mu podařilo vcelku dramaticky prchnout do Francie. Zato Charlie chtěl za každou cenu zůstat tady. Jenomže po propuštění byl neustále pronásledován a šikanován ze stran StB a tento psychický a fyzický nátlak nakonec vedl k jeho žádosti o vystěhování.
V roce 1982 tedy i s rodinou (s manželkou Marií a dětmi) opustil Československo. Nejprve žil ve Francii v Alsasku, kde pracoval jako zahradník a kde posléze na svém baráku uspořádal čtyři „Setkání u Charlieho“, neboli společné koncerty exilových (převážně undergroundových) hudebníků. Na tyto srazy přijíždělo mnoho lidí, včetně herce Pavla Landovského a dalších, přičemž tu kromě Soukupa měli své koncerty třeba Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Sváťa Karásek či Michal Kubiček & Combo 69. Doma v Československu, ale jeho nahrávky a texty stále kolovaly – například v roce 1984 vyšel v samizdatové edici Mozková Mrtvice sborník „CS. Underground, Volume 1, Part B“ (uspořádal Ivan Lamper), který obsahoval na třicet Soukupových textů. Charlie sám pak v exilu často hrával na společných koncertech se Sváťou Karáskem, Dášou Vokatou a občas i s Miroslavem „Skalákem“ Skalickým nebo Zdeňkem „Londýnem“ Vokatým. Časem ale toto rajzování a osobní problémy vedly k rozvodu s Marií. V roce 1988 si Charlie vzal za manželku dívku Alenu a posléze se oba odstěhovali do Austrálie, konkrétně do Sydney.
Po čase se ale Soukup opět rozvedl, stal se buddhistou a přestěhoval se na východ Austrálie, poblíž hippie vesnice Tabulam v Novém Jižním Walesu. Koupil si pozemek, který nazval Bohemia, na něm si v lese postavil srub a začal žít v souladu s přírodou. Poblíž srubu měl hektarové políčko, které si obdělával a pěstoval na něm životu potřebné potraviny a marihuanu. V roce 2000 se objevil i v dokumentu ČT „Tuláci, šamani a dobrodruzi“ (režie Martin Pátek), kde svoje bytí komentuje: „Život ze mě udělal poustevníka, aniž bych si to naplánoval. Jako jsem si nenaplánoval, že budu v Austrálii. Myslel jsem, že budu v Náchodě.“
V Česku mezitím znova začaly vycházet jeho práce – v roce 1998 to byla kniha „Radio“, s jeho básněmi a texty, v roce 2001 vyšlo album „Generace“, obsahující dobové nahrávky z různých zdrojů. Písničky „Pracovní tábor“ a „Generace“ se pak objevily na kompilačním albu „The Best Of Czech Underground“ (2004), zároveň se některé Soukupovy texty objevily v antologii textů českých písničkářů „Den bude dlouhý“, sestavené Jaroslavem Riedelem a Janem Šulcem. Nu, a v roce 2012 vyšel znova Charlieho majstrštyk – vyčištěná a o některé písně rozšířená reedice alba „Radio“ z roku 1978.
Písničkář Charlie Soukup žije dodnes ve své australské Bohemii v naprostém souladu s Všehomírem.
ceskatelevize.cz, 11.5.2018

Karel (Charlie) Soukup

Karel (Charlie) Soukup

Karel (Charlie) Soukup

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1991	Slovník zakázaných autorů 1948-1980, Státní pedagogické nakladatelství, n.p., Praha
www
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	????	Karel Soukup (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org

Karel (Charlie) Soukup

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2009	Tady bylo Husákovo (Czechoslovakia 1982 - 1989), Gema Art Group, spol. s.r.o., Praha
	2018	V hlavní roli rozhlas!, Radioservis, a.s., Praha
almanach
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1980	Hodina naděje (Almanach české literatury 1968–1978), Sixty-Eight Publishers, Corp., Toronto