národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Po ukončení měšťanky se měl stát ševcem. Tento záměr však nakonec jeho otci rozmluvil Černého učitel kreslení, který v něm rozeznal mimořádný talent.
Otec nakonec souhlasil a syn šel v roce 1950 studovat Střední grafickou školu do Prahy. Otec stále doufal, že ho udrží u řemesla. Po maturitě, až se ve škole naučí navrhovat boty, rozšíří obuvnickou dílnu a společně budou konkurovat Baťovi. Syn ho však zklamal. Rovnou z druhého ročníku, v 17 letech a bez maturity, složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění, do Grafické školy Vladimíra Silovského (se kterým ho pak pojilo celoživotní přátelství, až do Silovského smrti v roce 1974). Touha po změně ho však po třech letech studia na Grafické škole přivedla do Malířské školy Vlastimila Rady. To vše v období, kdy na Akademii působili umělci a pedagogové zvučných jmen: Antonín Pelc, Vratislav Nechleba, Vlastimil Rada, Karel Souček, Vladimír Sychra.
Studium zakončil v roce 1958. Následovala roční leningradská stáž, při které v Ermitáži maloval kopie, např. Rembrandtova Návratu ztraceného syna. Aspiranturu absolvoval (k velkému Radovu zklamání) již opět na grafice. V roce 1964 se stal asistentem Antonína Pelce, po jeho smrti nastoupil jako odborný asistent Grafické speciálky u Ladislava Čepeláka. V roce 1987 mu byla na doporučení Františka Buranta umožněna habilitace a stal se docentem a pedagogem Grafické speciálky. A to i přesto, že nikdy nebyl členem ani kandidátem komunistické strany.
Od poloviny šedesátých let se věnoval plastice. Sochařské realizace najdeme v Praze, Mostě, Teplicích, Ústí nad Labem, Unhošti, Bílině a Kladně.
cs.wikipedia.org, 2014/10