národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jx20040801032
VIAF: 84301170

Josef Svatoš

Josef Svatoš se narodil 3. dubna 1895 v Rosicích u Chrudimi. Absolvoval tři třídy měšťanské školy a následně se živil jako zahradník. Když vypukla první světová válka, nastoupil službu u 12. zeměbraneckého pěšího pluku rakousko-uherské armády, se kterým odešel bojovat proti Rusům na východní frontu. Dne 6. června 1915 byl Rusy u Moščiska zajat. V zajetí se přihlásil do samostatného československého vojska v Rusku, tzv. legie, do kterého byl přijat v rámci velké náborové vlny po úspěšné bitvě u Zborova během léta 1917. Stal se příslušníkem 7. československého střeleckého pluku "Tatranského", se kterým se v březnu 1918 zúčastnil bojů proti Němcům o železniční uzel Bachmač i bojů proti ruským bolševikům na Transsibiřské magistrále od léta 1918. Domů do vlasti, ze které se mezitím i díky jeho přičinění stala demokratická Československá republika, se Josef Svatoš vrátil v hodnosti četaře a v listopadu 1920 demobilizoval.
Doma v republice byl Svatoš velice činným v legionářském hnutí a po vzniku Československé obce legionářské se stal jejím tajemníkem. Aktivně se podílel na jejím fungování, přispíval do legionářských periodik, organizoval různé akce, podílel se na několika publikacích (například památnících z manifestačních sjezdů). Zásady spolkové činnosti sestavil do "Příručky členů Čsl. obce legionářské pro věci organisační a sociálně-humanitní". Zvláště úctyhodná byla jeho organizační práce na všech manifestačních sjezdech ČsOL, kterých se účastnily tisíce legionářů a desetitisíce dalších návštěvníků z řad spřátelených spolků a veřejnosti. Sebevětší pracovní výzva jej nevyvedla z míry. Josefa Svatoše popsal jeho někdejší spolubojovník z ruských legií a pozdější redaktor deníku Národní osvobození Václav Cháb následovně: "Podstatnou jeho vlastností byl vždycky podivný, hluboký klid. Ne naučený, při němž se potí dlaně a člověk bledne. Přirozený a neochvějný. Například po bachmačských dnech byli všichni lidé v pluku trochu rozčilení. Je to přirozený stav vojenského oddílu po bojích, v nichž byly ztráty. Svatoš byl klidný, jako předtím. Ti, kdož s ním byli v boji, vykládali, že nebyl jiný ani v německé palbě. Později jsem ho poznával v spletitých situacích politických. Byli jsme mladí, měli jsme málo rutiny k politickému řemeslu potřebné. Bývali jsme rozčileni. Svatoš nebýval."
Krátce po německé okupaci v roce 1939 provedli příslušníci německé tajné státní policie (Gestapo - Geheime Staatspolizei) prohlídku sídla Ústředí ČsOL v Praze, které se tehdy nacházelo v Legerově ulici č. p. 22. (Dnes se zde nachází sídlo Českého svazu bojovníků za svobodu, zatímco sídlo ČsOL lze najít nedaleko, na adrese Sokolská č. p. 33). Němci celkem správně vyhodnotili, že legionářská Obec je ideálním potenciálním podhoubím pro ilegální činnost namířenou proti okupantům. Tajemník ČsOL Josef Svatoš tehdy během razie vyhodil prapor ČsOL z okna kanceláří do dvora, kde jej bratr Longo uschoval do zaparkovaného automobilu, který jako zázrakem gestapáky prohledán nebyl. Ukrytý prapor legionářské Obce byl pak tajně vyvezen za Prahu a mělo se za to, že byl při stěhování za okupace ztracen. Na konci roku 1946 se však objevil znovu na Ústředí ČsOL, byl znovu používán během akcí, a k jeho definitivní ztrátě došlo až s likvidací organizace po roce 1948.
Krátce po této události musel také Svatoš odejít do ilegality, když se sám dostal do hledáčku gestapa. Krátce před zahájením listopadových studentských demonstrací roku 1939 se rozhodl odejít do exilu. Jeho exodus dokazuje, jak složité bylo naplnění takového úmyslu. V té době bylo možné využít již jen tzv. jižní cestu přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii. V doprovodu tří společníků přešel protektorátní hranici mezi Starými Hamry a Turzovkou, ale v blízkosti maďarsko-jugoslávských hranic byl zatčen maďarskými četníky. Nastalo několik měsíců útrap ve věznicích, které zakončil návrat na Slovensko a opětovný pokus o cestu přes Maďarsko. Další tři pokusy byly také neúspěšné, během jednoho z nich skončil v budapešťském vězení Tolonczház, odkud jej na konci ledna 1940 transportovali do vojenské věznice v Košicích. Teprve po pátém pokusu o přechod hranic se mu podařilo dostat do Budapešti, aniž by následovalo zatčení. Počátkem března 1940 se dostal do Jugoslávie a v Bělehradě se setkal s bývalým poslancem a předválečným místopředsedou ČsOL Josefem "Jožou" Davidem. Tam jej také zastihla zpráva o kapitulaci Francie a na další cestu se tak vypravil až v listopadu 1940. Dostal se do Řecka, odkud pokračoval do britské Palestiny, kde se přihlásil do československé zahraniční armády. Dne 3. prosince 1940 byl odveden v hodnosti četaře, záhy byl však superarbitrován a pro zdravotní nezpůsobilost z armády propuštěn. Přesto se zapojil do práce pro československých zahraniční odboj.
Po skončení války a návratu do Československa se vrátil na své místo tajemníka obnovené ČsOL. Byl povýšen do hodnosti poručíka pěchoty v záloze a o své strastiplné cestě do odboje napsal knihu "Šestkrát přes hranice". V roce 1947 se podílel na organizaci IV. manifestačního sjezdu ČsOL, o kterém po jeho skončení vydal památeční brožuru. Tento sjezd se stal na dlouhou dobu posledním, neboť již o rok později nasměrovaly akční výbory legionářskou Obec do jednotné veteránské organizace pod vlivem komunistické strany - Svazu protifašistických bojovníků - což pro ČsOL znamenalo nedobrovolný zánik.
Jeho další životní osudy jsou, bohužel, prozatím neznámé.
d.facebook.com/csol.cz, 28.1.2022

Josef Svatoš

Josef Svatoš

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1947	Šestkrát přes hranice, Pokrok, nakladatelství, Praha