Miroslav Urban

* 19. 9. 1953, Olomouc (Olomouc), Česká republika (Czech Republic)
fotograf, kreslíř, malíř, básník, prozaik

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Od počátku sedmdesátých let se s několika přestávkami věnuje kresbě a malbě, od prvé třetiny devadesátých let výhradně kresbě, převážně tužkou či pastelem. Od konce sedmdesátých let do poloviny devadesátých let dokumentoval devastované památky v Čechách, systematicky zpracoval více než polovinu severočeského a západočeského kraje. Od počátku osmdesátých let fotografuje hřbitovy a na hřbitovech. Od počátku osmdesátých let spolupracoval se samizdatovými vydavatelstvími v Praze (KDM() a v Olomouci (Texty přátel, Ječminek…). Od počátku osmdesátých let do začátku let devadesátých natáčel 8mm filmy, převážně záznamy zdevastovaných oblastí Čech či dobových reálií; celkem ku 30 filmům. Od počátku osmdesátých let autor příležitostných básní, od počátku let devadesátých kratších prozaických textů. Od poloviny osmdesátých let přednáší o předmětech svých zájmů (hřbitovy, devastované památky, cesty).
Miroslav Urban v katalogu výstavy Miroslav Urban: Listy milostné. Olomouc, Divadlo hudby, 22.1.-20.3.2004. Náměšť na Hané, Zámecká galerie, 28.8.-24.9.2004.


Nar. 19. 9. 1953, Olomouc.
Žije a pracuje v Olomouci.
Studia: autodidakt
Vystavuje od r. 1986.
Věnuje se kresbě, malbě, fotografii a filmu.

Pokud se úplně nemýlím, je Miroslav Urban „postmodernistou ze založení“, ze svého naturelu, jako jím byl třeba od počátku třicátých let František Hudeček. Mění přirozeně média i artikulaci podle své potřeby vlastního vyjádření, navíc je s Olomoucí trvale spjat, takže od počátku vnímá závažnost kresby. Ve skutečných počátcích hluboko v osmdesátých letech byl nadšen snad všemi netradičními výtvarnými prostředky, dělal své osobité zásahy do tištěných fotografií na pomezí koláže a asambláže, také asambláže vytvářené z nalezených předmětů až do podoby jakýchsi komorních, sémanticky mnohoznačných oltáříků. Možná trochu podobně jako Jiří Kolář obdivoval vše nalezené, co mohl proměnit v umělecké dílo – pochopitelně v úplně v jiné sféře a podobě. Postupně se proměnil v naprosto suverénního a soustavného kreslíře, měnícího jazyk kresby, v určitou dobu i v geometrickém modu, jindy zase v nejrůznějších podobách semifigurace, krajně stylizované figury možná mají svůj počátek v nějaké dávné kubistické „lekci“ čili obdivu. Gelové a propisovací tužky mu dovolují proměnit prostředí aktérů v ornament nebo naopak v úplně jiný, nový kontext. Alespoň jeden příklad jeho specifické senzibility ke kresbě i k olomouckému geniu loci: když začal Pavel Zatloukal projektovat novou přístavbu Muzea umění, vznikl Urbanův cyklus kreseb na toto téma! Muzeum možná nikdy nebude, i když samozřejmě ještě doufáme, ale již bylo „hravou i dravou“ inspirací… Navíc je Urban společensky myslícím fotografem a dokumentátorem hřbitovů.

Jiří Valoch
zdroj: http://www.galeriecaesar.cz/Galerie%20Archiv/2012/240_neprubojni/Neprubojni.htm