národnost: česká
pohlaví: muž

poznámka:
NK ne - 2019/08

Zikmund Švantle

Zikmund Švantle se narodil někdy ve druhé polovině 16. století. Pocházel z rodu Švantlů z Třebska, který je v Písku vzpomínán od roku 1457 (sladovník Matěj Švantl). Roku 1595 se stal bakalářem a v roce 1605 koupil dům u masných krámů. V dějinách Písku se Zikmund Švantle připomíná hlavně v souvislosti s dobytím a krutým vypleněním města 30. září 1620. A to bylo tak:
Krátce poté, co v Praze proběhla 23. května 1618 defenestrace (vyhození vysokých státních úředníků z oken Pražského hradu) a české stavy vytvořily vládu třiceti direktorů, začali Habsburkové provádět vojensko-politické operace na obranu své vlády v Čechách. Písecký primas Zikmund Švantle oznámil do Prahy již ve druhé polovině března 1618, že nepřítel vydrancoval předměstí Písku a v okolí 12 vesnic, ale byl zahnán.
Již 25. srpna 1619 se však nepřítel objevil před Pískem znovu, tentokrát pod velením císařského vojevůdce hraběte Buquoye. Překročil řeku a spálil Pražské Předměstí, obsadil kamenný most a před Pražskou bránou spálil dřevěné sruby a palisády, tvořící součást opevnění města. Vojenský velitel Písku byl vyzván, aby město dobrovolně vydal. Než však došlo k jednání, podařilo se několika obléhatelům vniknout do města a umožnit tak jeho ovládnutí císařskými. Kořist prý byla neobyčejně bohatá.
Po uklidnění poměrů zanechali císařští ve městě posádku, jejíž velitelem byl jmenován Martin Huerta. Buquoy se mezitím pokusil proniknout k Praze, ale dostal náhlý rozkaz přesunout se k Vídni, kterou vážně ohrožoval sedmihradský kníže Gábor Bethlen. Sotva Buquoy opustil Čechy, dostal stavovský velitel hrabě Mansfeld za úkol zmocnit se znovu ztracených pozic. Začal obléháním Vimperku, pak získal Vodňany, Prachatice a Týn nad Vltavou. 21. listopadu 1619 stanulo Mansfeldovo vojsko před Pískem a Martin Huerta byl vyzván, aby se vzdal. Ten odmítl, a tak Mansfeld začal město obléhat.
22. listopadu začali obléhatelé se střelbou kamenných koulí o hmotnosti 8 a 16 kilogramů ze šesti děl. Způsobili tím trhliny v městských hradbách, osmý den obléhání prý děla zničila i jednu věž. 2. prosince dostal Mansfeld od krále Fridricha Falckého instrukce, že není možno déle zdržovat vojsko před Pískem a zároveň obdržel dvě těžká obléhací děla, schopná střílet koule o hmotnosti kolem 25 kilogramů. Střelba z nich způsobila mezi obránci zděšení; část se jich vzbouřila, zajala Huertu a donutila své hejtmany vyjednávat s Mansfeldem. 5. prosince došlo k uzavření smlouvy, podle níž vojáci, kteří se vzdali, vyšli 6. prosince ráno z města ven pouze s osobními věcmi a vydali zajatého Huertu. Někteří císařští vojáci prý přešli do Mansfeldova vojska, další opustili zemi. Zajatý Huerta byl odvezen do Plzně.
Znovudobytí Písku stavovským vojskem bylo pro katolickou stranu těžkou ranou, protože patřil ke strategicky důležitým místům na jihu Čech. Město však bylo ve špatném stavu, mnohé domy byly poškozeny, stejně jako hradby. Správa města byla v rozkladu a primas Zikmund Švantle musel vyvracet četná nařčení, která ho vinila z vydání města císařským 26. srpna. Nefungovaly cechovní organizace a hospodářství města bylo neutěšené; procházející vojska po sobě zanechala všude spoušť, opuštěné či alespoň vypleněné vesnice.
Písečtí však přece jen brzy obnovili městskou radu i cechovní organizace a na žádost vojenského velitele města připravovali obranu města. Opravovala se Putimská i Budějovická brána, hradby s obrannými baštami, stavěly se sruby u Budějovické brány. Měšťané také zřídili domobranu, která měla za úkol hájit hradby nad řekou - od Putimské brány k hradu. Ostatní měla zajišťovat vojenská posádka.
27. srpna 1620 vpadl do Čech s velkým vojskem vévoda Maximilián I. Bavorský a spojil se s Buquoyovou armádou. Obě armády, čítající dohromady na čtyřicet tisíc mužů, vytáhly 24. září ve dvou proudech od Českých Budějovic. Zatímco bavorská armáda postupovala na Vodňany, habsburská dobyla Prachatice a před Protivínem se oba proudy opět spojily.
29. září stanuly armády před Pískem a Buquoyův vyslanec vyzval obránce, aby se vzdali. Slíbil jim milost, v opačném případě pohrozil zničením města. Písečtí se však spoléhali na pevnost hradeb a zejména na pomoc českého vojska knížete Anhalta, které vyčkávalo u Milevska. Odpověděli, aby Buquoy a Maximilián měli ještě strpení, že nemohou vyhovět, neboť Písek nejsou Vodňany (naráželi na rychlou kapitulaci Vodňan, jejichž posádka byla zčásti pobita bavorskými vojáky, ačkoliv jí byl zaručen svobodný obchod). Buquoy tedy vydal rozkaz začít s obléháním.
30. září ráno začali obléhatelé s mohutnou střelbou ze sedmi děl. Během dopoledne spálil Buquoy chalupy na Budějovickém Předměstí a zaútočil na hradby na východní straně města. Maximilián mezitím obsadil Pražské Předměstí, získal most a snažil se dobýt opevnění kolem Pražské brány.
Krátce po poledni již byla obrana Písku neudržitelná. Okolo druhé hodiny odpolední nad městem zavlál bílý prapor a začalo vyjednávání. Buquoyovi vojáci však využili nepozornost obránců, k hradbám přistavili žebříky a - dle tradice - se dostali za hradby na místo zvané Kozí vřesk či Kozí břesk (dnes náměstí V Koutě). Otevřeli Budějovickou bránu a bez vědomí velitelů se stovky obléhatelů nahrnuly do města. Obránci tím byli tak zaskočeni, že se zmohli jen na chabý odpor. Útočníci si počínali velmi krutě; vraždili všechno živé bez ohledu na to, jestli šlo o vojáky nebo civilní obyvatelstvo. Není známo, kolik lidí v Písku tehdy zahynulo, ale nezaujatá zpráva uvádí 1200 obětí. Patřil mezi ně královský rychtář Jan Jandas, purkmistr Ondřej Žďárský a rovněž primas Zikmund Švantle.
Soudobé zprávy uvádějí, že se v Písku zachránilo jen 13 mužů, kteří se schovali pod jezem v řece a za oltářem v kostele. Takové tvrzení je sice určitě přehnané, avšak o neuvěřitelné krutosti vojáků svědčí i líčení Buquoyova dějepisce a zpráva kronikáře Pavla Skály ze Zhoře, podle něhož císařský generál Marradas vyhrožoval v Plzeňském kraji obleženým hradům, že nevzdají-li se, naloží s nimi hůř nežli s Píseckými.
charitapi.eu, 10.8.2019

Zikmund Švantle