Jiří Novák

* 6. 11. 1922, Přelouč (Pardubice), Česká republika (Czech Republic)
19. 2. 2010, Turnov (Semily), Česká republika (Czech Republic)
sochař, restaurátor

 

národnost: česká
pohlaví: muž

Jiří Novák
Letec (studie)



Jiří Novák
Dálky
1963 - 69

grafit, svařovaný plech, větrný mobil
výška 800 cm
Jiří Novák
Návrh větrného mobilu
1984

dřevo, kov, papír
výška 38 cm
Jiří Novák
Hra V.
1965

větrný mobil, železo
výška 250 cm
Jiří Novák
Větrná stěna, model
1978


Jiří Novák
Chvění
1995

dřevo, kov, lak
350 x 560 x 300

heslo:
Sochař, restaurátor, člen skupiny M 57.

Narodil se 6. listopadu 1922 v Přelouči, ale rodina se brzy přestěhovala do Prahy na Letnou Po absolvování reálky chtěl jít studovat na Strojírenskou fakultu, ale protože byly vysoké školy uzavřeny, působil jako pomocník a technický kreslič v Avii. Na Odborné škole keramické se rozhodl věnovat se sochařství. 1942-1945 Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v ateliéru Jana Laudy, v roce 1945 také krátce u Josefa Wagnera. Po válce pokračoval ve studiích na AVU u Jana Laudy a Karla Pokorného (do 1949). Od roku 1947 do 1960 byl manželem Olgy Karlíkové. Pro zajištění obživy se účastnil se tzv. úkolových akcí Svazu československých výtvarných umělců, různých soutěží na sochařská díla, ale také třeba na porcelánový servis a gumové hračky, pracoval na výstavnických zakázkách. Pomáhal realizovat plastiky kolegů a učitelů - později spolupracoval především s Evou Kmentovou, Valeriánem Karouškem a Vladimírem Janouškem (např. Hudba pro Expo 58). Od přelomu 50. a 60. let vytvářel exteriérové plastiky z umělých hmot a především různých kovů. Pohyb, který byl hlavním tématem celé Novákovy tvorby se od počátku 60. let začal objevovat v dílech přímo - zapojením větrné, vodní, elektrické energie či impulsů od diváků. Mobilními plastikami se Novák přiblížil konstruktivistickému okruhu Nové citlivosti. Hlavním autorovým zájmem po celé tvůrčí období byla oblast veřejné plastiky. Přestože jeho mobily i stabilní téměř abstraktní symbolické plastiky dotvářejí prostor nové architektury v Praze i na mnoha dalších místech České republiky, je jeho jméno dosud poměrně málo známé. Významným doplňkem Novákovy sochařské práce bylo restaurování a tvorba kopií především české barokní plastiky (k nejznámějším patří kopie sv. Václava Jana Jiřího Bendla z bývalého Koňského trhu v Praze /1959-1960/ a Sen svaté Luitgardy Matyáše Bernarda Brauna z Karlova mostu v Praze /1993-1995/). V 70. a 80. letech nevystavoval z politických důvodů, po roce 1989 byl několika díly zastoupen na kolektivních přehlídkách (např. Umění zrychleného času a Akce, slovo, pohyb, prostor, Praha 1999 Bruselský sen, Praha, 2008). Od 90. let tvořil v ateliéru na Hrubé Skále na Turnovsku. V roce 2010/2011 bylo jeho dílo představeno soubornou výstavou v GKK Klatovech, GAVU Cheb, SČG Litoměřice a GVU Náchod. Při této příležitosti bylo vydáno monografické zpracování Novákova díla (Daniela Kramerová, Jiří Novák: V pohybu, Arbor vitae, Praha 2010) .
Kramerová Daniela, socharstvi.info, 9/2013