národnost: česká
pohlaví: žena

NK AUT: jk01100309

poznámka:
odkazová forma
Křemenová-Pohorská, Leonora, 1862-1945
rozena
Pammrová, Leonora, 1863-1945
* - Lhánice, Arnoštův dvůr zvaný Kozínek (Radovan Zejda)

Leonora Pohorská

Byla dcerou lesníka ve službách hraběte Jindřicha Haugwitze. Mládí prožila na Vlčím kopci u Kladerub nad Oslavou a v Jinošově. Otec ji vodil do lesa a seznamoval se zvěří a ptactvem. Byl zručný a učil ji i modelování či vyřezávání zvířat. Tuto dovednost pak Leonora mnohokrát využila. Brzy se ale přestěhovali kvůli škole do Březníka a pak roku 1881 do Jinošova. To již pracovala Leonora v Brně jako šička. Zde se seznámila s inspektorem Antonínem Vorlem, otcem malířky Zdenky Vorlové-Vlčkové. Ten ji uvedl do brněnských vlasteneckých kruhů, kde se setkávala s knězem a básníkem Vladimírem Šťastným, archivářem Vincencem Brandlem, feministkou Eliškou Machovou a dalšími osobnostmi.
Na Vorlův popud absolvovala kurz pro pěstounky mateřských škol. Pak ji umístil do školky na Pekařské ulici a později na Staré Brno. Mezi její chovance patřili např. sochař Václav Mach nebo Miloš Šebesta, píšící kritiky pod pseudonymem Miloš Marten. Byla velmi aktivní, a proto ji Vladimír Helfert označil za jednu z nejlepších kulturních pracovnic tehdejšího Brna.
Ve školním roce 1887/88 se při návštěvách u rodičů setkala několikrát s učitelem Václavem Jebavým. Později o tom napsala dvě básně. Při těchto návštěvách se seznámila s hraběcím zahradníkem Janem Křemenem, za kterého se 25. února 1889 provdala. Krátce po svatbě odjeli novomanželé do Kyjeva, kde získal Křemen práci v semenářském závodě. Bydleli na předměstí Koryňovka, kde se jim 4. února 1890 narodila dcera Alma. Protože Leonora těžce snášela ruské poměry, našel si Křemen výpomocnou práci v letech 1891–1892 Brně, kde se jim 10. července 1892 narodil syn Jaromír. Trvalejší práci získal v Žilině u továrníka Löwa. Zakládal pro něho u novostavby továrny park. Bydleli na hradě Budatín, který továrník koupil jako ubytovnu pro zaměstnance. Zde se narodil 30. října 1893 syn Vladimír. Na Budatíně se seznámili s MUDr. Dušanem Makovickým, pozdějším lékařem a tajemníkem Lva Nikolajeviče Tolstého. Ten přiměl Leonoru k překladu životopisu Augustina Smetany. Navštěvoval je Vítězslav Novák, Karel Kálal, Josef Kalus a řada dalších kulturních osobností. Protože v Nitře byly jen maďarské školy, přestěhovala se Leonora roku 1902 do Kateřinek u Opavy. Po dvou letech si musel Křemen hledat nové místo. Zaměstnal ho hrabě Greudenthal z Immendorfu v krásném zámeckém parku poblíž Oberhollabrunu, kde bydleli v pavilonu uprostřed.
Roku 1909 dokončila Alma učitelský ústav a nastoupila ve škole špičkové Světlá ve Velkém Meziříčí. Synové Vladimír a Jaromír pracovali s otcem. V roce 1910 se odstěhovali opět na Slovensko do Veľkých Uheriec u Topoľčian. Až do roku 1930 bydleli ve zmodernizovaném hradu. Kdysi zde rád maloval Alois Kalvoda, Leonora zde psala své Obrázky z přírody, básně a pohádky. V letech 1922–1937 působila Alma v Bratislavě a rodiče se tam za ní odstěhovali. Leonora začala znovu modelovat a vyřezávat zvířata. Podle slibu poslala roku 1938 Otokaru Březinovi jelínka. Jan Křemen zemřel roku 1937 a matka s dcerou se ještě téhož roku přestěhovaly do Velkého Meziříčí. Alma nastoupila opět do Světlé. Bydlely na soutoku Oslavy a Balinky Na Ostrůvku. Zde asi vznikla její poslední báseň Oslava, otištěná 18. ledna 1942 ve Velkomeziříčsku.
Publikovala v novinách a časopisech Čas, Morava, Obzor, Opavský týdeník, Velkomeziříčsko, Vesna, Zora.
-
Bibliografie:
Obrázek z naší vesnice, povídka, 1882
Něco pro děti. Sbírka básniček, říkání a písní. Drobné mládeži a jejím přátelům věnuje Leonora Pammrová-Pohorská. Fr. A. Urbánek, Praha 1894
Štěstí paní Pokorné. Obrazy ze života. E. Beaufort, Přítel domoviny XIII sv. II, Praha 1897
Listy se stromu života. Básně. Olomouc 1919, obálku navrhla dcera Alma.
Rok v přírodě
Nejkrásnější svět
Z lesů a zahrad
Posmrtně:
Smutný koledníček, Lidová demokracie 3. 1. 1970
Náš hrob, Lidová demokracie 6. 3. 1969 (k 10. výročí O. Březiny)
Překlad:
Augustin Smetana, Paměti kněze z církve vyobcovaného. Samostatnost, Praha 1901
Literatura:
Fiala Otakar: Leonora Pammrová – Pohorská, Zvláštní otisk sborníku Rodné zemi, Brno 1958 Němeček Vladimír: Leonora Pammrová – Pohorská, Kulturní zpravodaj Velké Meziříčí, září 1971, s. 44–46 Zejda Radovan: Bulletin společnosti Otokara březiny č. 38, srpen 2005, s. 12–13
Radovan Zejda, leden 2019

Leonora Pohorská

1938