Miloš Vlček
* 12. 2. 1939, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
† 29. 12. 2019, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
sochař, řezbář
národnost: česká
pohlaví: muž
web: www.prummer.cz/MVlcek
NK AUT: ola200202212
VIAF: 84913094
poznámka:
Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze absolvoval u prof. Jana Kavana a řezbářskému řemeslu se vyučil, na doporučení líšeňského faráře Františka Křehlíka, u Heřmana Kotrby v Brně na Petrově. Miloš Vlček patřil k našim předním sochařům a ve svém oblíbeném materiálu, dřevě, se řadil k absolutní špičce. Jeho tvorba od komorních plastik až po monumentální díla v architektuře je mimořádně rozsáhlá. Bohužel vážné onemocnění mu posledních více než 20 let neumožňovalo se své práci věnovat. Miloš Vlček se zúčastnil řady samostatných i kolektivních výstav doma i v zahraničí (např. na Slovensku, v Německu, Polsku či Francii). Jeho čtyřmetrová dubová plastika – stylizovaná loď – je instalována ve veřejném prostoru v Minnesotě v USA. Věnoval se i restaurování s bratry Kotrbovými a mezi jeho nejznámější práce patří zachráněný gotický oltář v Levoči. Vytvořil také portréty řady významných osobností, např. Jana Skácela, Jana Zahradníčka, Alfonse Muchy, Jakuba Demla a dalších. Na rodinném hrobě rodiny Vlčkových na slatinském hřbitově lze spatřit Ukřižovaného Krista, kterého zhotovil. Celoživotní dílo řadí Miloše Vlčka k nejvýraznějším osobnostem českého sochařství. Za celoživotní dílo mu byla v roce 2010 udělena Cena města Brna v oboru výtvarné umění.
Samostatné výstavy:
1969 Miloš Vlček, plastiky, Galerie mladých, Brno
1972/04/16 – 05/21 Miloš Vlček, sochy, Galerie Jaroslava Krále, Brno
1986/04/02 – 04/20 Miloš Vlček, sochy, Galerie Jaroslava Krále, Brno
1988/02/12 – 02/26 Miloš Vlček, kresby, modely, studie, Galerie Studánka, Brno
1989/09/20 – 10/22 Miloš Vlček, sochy a kresby, Malovaný dům, Třebíč
1990/01/11 – 02/04 Miloš Vlček – sochy, kresby, Muzeum Prostějovska, Prostějov
1995/11/19 – 1996/01/05 Miloš Vlček plastiky, hotel Hubertus zámek Valtice
1999/01/22 – 01/30 Miloš Vlček, letiči a létavice, zámeček, Brno-Řečkovice
1999/07/16 – 09/30 Miloš Vlček, socha, kresby. Knihovna M. J. Sychry, Žďár nad Sázavou
2013/09/19 – 10/27 Miloš Vlček, plastiky, kresby, Galerie Ladislava Nováka, Třebíč
2014/09/04 – 10/31 Miloš Vlček sochy, Galerie Pekařská, Brno
2015/05/27 – 09/04 Cesta městem, Miloš Vlček, sochy, kresby, Galerie Titanium, Brno
Společné výstavy:
1966/12/09 – 1967/01/08 Brněnská bilance, SČVU Mánes, Praha
1967 Členská výstava ČSVU, Praha, Karlovy Vary, Teplice, Znojmo, Brno
1969/03/28 – 04/16 Výstava mladých '69, Výstavní síň Ústředí lidové výroby, Praha
1969/11/23 – 1970/ 01/04 (Brno) Členská výstava ČSVU Praha, Brno, Essen (tehdy NSR)
1970 Členská výstava ČSVU Poznaň (Polsko)
1974 Členská výstava ČFVU Brno, Praha
1975/11/30 – 1976/01/11 Umění bojující v dílech výtvarníků Jihomoravského kraje, Dům umění města Brna
1975/11/29 – 12/28 Karel Rechlík obrazy, Miloš Vlček sochy, Dům umění, Opava
1978/04 – 05 Miloš Vlček sochy, Vladimír Svoboda obrazy, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1980/06 – 10 Výtvarní umělci k 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
1981/07/12 – 08/30 Vladimír Svoboda obrazy, Miloš Vlček sochy, Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou
1983/09/20 Sochy v exteriéru, Rajs ká zahrada Etnografického ústavu Brno
1985/04/09 – 05/12 Výtvarní umělci Jihomoravského kraje, Výstava ke 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dům umění města Brna
1985/05 – 09 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
1985/09 – 10 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dôm kultúry, Bratislava
1986 Členská výstava ČFVU Olomouc, Rennes (Francie)
1991/14/02 – 28/04 Znak a svědectví, křesťanské výtvarné umění 1970 – 1990 v Čechách a na Moravě, Muzeum hlavního města Prahy, Florenc
1992/07/02 – 08/30 Možnosti drobné plastiky, Dům umění města Brna
1994/02/03 – 02/27 Miloš Vlček a Patrik Vlček sochy, Malovaný dům, Třebíč
1998/08/17 – 08/30 Slavnost Jeřabin, Petr Čermáček, Lukáš Vlček, Patrik Vlček, Miloš Vlček, Monika Vosyková, Peter Macko, Galerie Na půdě Čechova domu, Žďár nad Sázavou
1999/06/17 – 08/15 Pod klenby, Miloš Vlček, Patrik Vlček, Petr Čermáček,, Peter Macko, Jiří Hlušička, Helena Hlušičková, Monika Vosyková, Katka Kerndlová, Západomoravské muzeum Třebíč
1999/08/16 – 08/30 Slavnost Jeřabin, Božena, Tomáš a Karel Rossi obrazy, Jindřich Zezula obrazy, Miloš Vlček, sochy, Čechův dům, Kaple sv. Barbory, Žďár nad Sázavou
2000/05/21 – 06/ 14 Miloš Vlček, Patrik Vlček, sochy, Galerie „V“ Podivín
2001/03/11 – 03/21 Miloš Vlček sochy, Patrik Vlček sochy, Výstavní síň Adamovských strojíren, Adamov
2003/03/16 – 03/30 Miloš Vlček, Patrik Vlček, sochy, Síň Jana Hrušky, Brno-Řečkovice
Otevřené ateliery:
2006/06/10 Atelier Open: 2. ročník otevřených ateliérů, Ateliér Miloše Vlčka, Brno
Účast na sochařských sympoziích
1993/09/03 – 31/03 Dřevěná plastika, Žďár nad Sázavou
2004/09/13 – 09/30 Brněnský plenér. Sochařské sympozium, Brno
Radova Zejda, 2018/02
Miloš Vlček
V letech 1953–1955 se vyučil řezbářskému řemeslu u vynikajícího brněnského řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby. Proto se stalo pro Miloše Vlčka jeho nejoblíbenějším materiálem dřevo.
V letech 1955–1959 vystudoval v Brně Školu uměleckých řemesel u prof. Karla Langra a v letech 1959–1965 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde byl jeho profesorem, nepochybně k jeho dobru, nevýrazný sochař Jan Kavan. Navštěvoval také atelier sochaře Josefa Malejovského.
Oženil se 17. 12. 1966 s brněnskou rodačkou Libuší Zemanovou (*23. 2. 1943). Syn Patrik se narodil v 9. 6. 1970, syn Lukáš 30. 6. 1974, oba v Brně.
Od poloviny šedesátých let minulého století ho přibrali brněnští restaurátoři Karel a Heřman Kotrbovi do svého týmu. Vedle toho však vznikalo i rozsáhlé sochařovo dílo, zahrnující mimo soch i stovky kreseb, studií a návrhů.
Zpracovávat dřevo znamená neustále se vyrovnávat se skrytými nepravidelnostmi a vadami, neustále se rozhodovat, které z nich je možno využít ke zvýšení estetického účinku díla nebo které je nutno potlačit. Znamená to zvládnout složité chování tohoto krásného materiálu v různých prostředích a podle toho komponovat sochy do zpracovaného bloku.
Díla vznikající z vůle autora jsou vysekávána na tzv. ztracenou kresbu – lehce načrtnuté hlavní proporce přímo na blok. U soch určených do architektonického začlenění v určitém prostoru je většinou nejprve vypracován model, obvykle v měřítku 1:10.
Vlčkovy práce, tektonicky více nebo méně členité, se stávají postupně monumentálnějšími, stávají se uměním symbolu a zkratky, okouzlením materiálem, tvarem a zápasem o jeho formování. Autor se nechává vést strukturou dřeva. Na tom závisí i stupeň opracování.
Na některé dřevěné sochy jsou aplikovány mosazné detaily, které je dotvářejí.
U ženských torz a aktů jde spíš o zobrazení vztahu k ženě, o obohacení reálné skutečnosti znakovou abstrakcí citu. Linie aktů a torz rafinovaným způsobem násobí obrysový tvar dalšími liniemi, patrnými pouze při vhodném osvětlení, kdy klasický řecký nebo ingresovský typ v sobě tají současný kánon krásy ženského těla, jejich dialog i souznění (Černé torzo 1981). Živost a přitažlivost aktu je dána životností a chvěním jejich povrchu (Bílé torzo 1978). Zejména u figur a bust realizovaných v prostoru je patrné, jak si sochař uvědomuje podmíněnost proporčního kánonu jejich umístěním a pohledem diváka.
Skvělou charakteristikou se vyznačují portréty, kde sklon čela, bezděčné nebo typické sevření úst či svraštění obočí odhaluji jejich mentalitu. Upřímnost a hloubka sochařova pozorování pronikají skrytý smysl bohatství výrazu lidské tváře. Dokonalost jeho práce je zde uchována dokonalostí bronzového odlitku od mistra slévače Vladimíra Staňka (portréty Jiří Mucha, Jan Skácel, Jan Jelínek a další).
Cyklus „lodí“ vznikl z obdivu k odvážným cestám starých mořeplavců k neznámým a tušeným světadílům. U nejstarších je dobře rozpoznatelný trup se symbolizovanými děly a kotvou a bohatě tektonicky pojednané „plachtoví“. Socha někdy z čelného pohledu připomíná hlavu (Loďka – hlava, 1965). U monumentální sochy z fosilního, asi milion let starého dubu, je to imaginární portrét Kryštofa Kolumba (Kolumbus, 1978). Jiné lodě podávají zprávu o svém poslání svým tvarem: ať už je to Návrat (1971) s nákladem z Nového světa, Tulipán (1972), či Novosvětská (1974), zhmotňující svou strukturou slavnou skladbu Antonína Dvořáka.
Postupně „lodě“ nabývají symbolického významu (např. Loď-město, 1986) a začínají se objevovat mosazné aplikace. Třebaže si sochy formálně zachovávají více či méně zřetelné členění na „trup“ a „plachtoví“, jejich význam či sdělení jsou posunuty do zcela jiné oblasti (Venuše I a II).
U celého cyklu je použito bohatého členění a labyrintu skutečných i naznačovaných prostorů, někdy prosekaných přes značnou hmotu zpracovávaného bloku. Vedou ke zprostorovění samostatného uzavřeného tajemného světa, jehož obyvatelem a zároveň vládcem je divák. Světa, často duchovně spřízněného se světem Elsinoru Františka Muziky (Velké město a jiné). Přes četné tajemné a dramatické detaily působí tyto sochy výtvarnou a estetickou jednotou.
Hudební tematika, již letmo naznačená, se objevuje v hudební symbolice (Loď – hudba, 1973) i v sochách a reliéfech inspirovanými hudbou Antonína Dvořáka, Johana Sebastiana Bacha (Varhany, 1985) nebo Ludwiga van Beethovena.
K dalším Vlčkovým tématům patří zvířata a lovecké výjevy. Zvířata se objevují buď samostatně, nebo začleněna do rozměrnějších plastik.
Zvláštní postavení má kůň, objevující se vždy v sepětí s jezdcem v sochách „ Napoleon“ (1988) a především „Králové“ (1983). Zde je člověku – králi rovnocenným partnerem kůň – král, podílející se na tvářnosti kultury i dějin, a tedy, v tomto smyslu, král zvířat.
Vlčkovy sochy se v rozmezí velikosti od několika decimetrů až několika metrů vyznačují dokonalým technickým provedením a úctou ke zpracovávanému materiálu. Je jim nejčastěji lípa, dub, hruška, ořech, nebo švestka. Rád využívá i vzácných středověkých dubových pilot nebo trámů ze splavu a u některých soch přibližně milion let starý dubový kmen ze sádrovcového lomu v Kobeřicích u Opavy.
Stejně svrchovaným způsobem však ovládá i jiné využívané materiály, ať už je to kámen, železo, sádra, hlína, měděný plech, či mosaz.
Příležitostně se věnuje i vytváření užitkových předmětů (železné kované svícny, ruční zrcadla s řezanými rámečky, keramické vázy) a dřevěných či kovových šperků, někdy s aplikovanými kameny nebo mosaznými detaily.
Celé Vlčkovo dílo je podloženo kresebnými a kompozičními studiemi, často dosahujícími úrovně definitivního tvůrčího činu, především ale hlubokou znalostí života – nejzákladnější podmínkou dobrého a závažného umění vůbec.
Kolik čekání, práce, odříkání, vnímání a trpělivosti je asi potřeba, aby ze života všedních dnů, záblesků radosti a chvil pohody uzrály tyto zhmotnělé obrazy a sny. Ač uskutečněné autorovým uměním, přece nesrovnatelně pravdivější, než reálná skutečnost. Jeho sochy vznikají na základě hlubokého studia a pozorování přírody, spojeného s pochopením a znalostí kulturních tradic i lidské povahy. Jsou výsledkem tvůrčí radosti, citu a rozumu, jasným viděním světa, znovu tlumočeném do objevných souvislostí. Každému dílu je udělen tvar a linie, nejlépe vystihující jeho myšlenku a poslání – pravdu skutečnosti.
Miloš Vlček patří k nejvýznamnějším českým sochařům řešícím problémy současné sochařiny. Jeho dílo bylo bohužel vzhledem ke zdravotnímu stavu předčasně uzavřené, doufejme však, že se mu co nejdříve dostane takové pozornosti, kterou si bezesporu svou kvalitou zaslouží.
Radovan Zejda, 26.1.2020
