národnost: česká
pohlaví: žena

NK AUT: jo20010092673

poznámka:
Odkaz. forma
La Boema, 1843-1922
-
La Boema od r. 1867

Gabriela Roubalová

Provdaná Steffani, vystupovala též jako Gabriela Boema. Dcera fürstenberského sládka. Vyrostla v Nižboru u Berouna. Početná rodina se stýkala s předními osobnostmi pražského společenské­ho života, včetně herečky O. Sklenářové-Malé a B. Smetany, v jehož ústavu sestra R. Marie po 1866 vyučovala hře na klavír. První školení zís­kala R. v Nižboru od učitele L. Tolmana. 1862 začala s podporou Fürstenbergů studovat zpěv v Praze u F. Pivody. Mezi ní a Pivodou vznikl osobní vztah, který vyvrcholil v září 1864 Pivodovou žádostí o její ruku. Rodina, která počí­tala s dceřinou mezinárodní pěveckou kariérou, nedala svolení, a dlouhodobé matčino úsilí zabránit možnému sňatku ovlivnilo celou umě­leckou dráhu R.
V červnu 1864 ji Pivoda představil italskému impresáriovi B. Merellimu s myšlenkou na po­zdější uplatnění na italském jevišti. 10. 2. 1865 debutovala R. v PD jako Leonora (Verdi: Trou­badour) a vystoupila v několika dalších rolích, zpravidla jen jednou nebo dvakrát. 16. 5. 1865, ještě před premiérou Smetanovy Prodané ne­věsty, přednesla na koncertě Umělecké Besedy se zpěvákem Klimešem dvě dueta z této opery. 1865 ukončila studium u Pivody a 1866 odešla do Milána, kde jí patrně Merelli zprostředkoval školení u ředitele konzervatoře L. Rossiho. Zís­kala smlouvu na sezonu 1866/67 v místním Teatro Carcano a vystoupila 10. 11. 1866 pod pseudonymem Gabriela Boema (Julia, Sponti­ni: La Vestale). 1867/68 působila v Teatro Gran­de v Brescii. 1868/69 byla primadonou společnosti Opera italiana (řed. Merelli?), která hrála v zimě v Charkově a v dubnu 1869 uspořádala v Moskvě několik italsko-slovanských koncer­tů. Na podzim 1869 uvažovala o návratu do Pra­hy a jednala s vedením PD, k dohodě však nedošlo. V červnu 1870 v Praze pouze hostovala v záskoku za onemocnělou sopranistku (Marké­ta, Gounod: Faust a Markéta, Leonora, Verdi: Troubadour). Vzbudila nevoli, protože zpívala italsky, což v dopise publiku v Národních lis­tech 29. 6. 1870 omlouvala krátkostí času na přípravu. 1869/70 vystupovala v italském diva­dle ve Rijece a poté s různými operními společ­nostmi v Itálii. Několikrát koncertovala v zámo­ří (1874, 1876, 1878 Indie, Jáva, Filipiny, Čína, Japonsko). 1876 se v Miláně provdala za divadelního ředitele (původně houslistu) R. Steffa­niho (1834–1923). 1881 vystupovala v Austrálii a v New Yorku. 1884 hostovala v ND a byla vře­le přijata publikem. Kritiky (s výjimkou Jindř. Böhma v Divadelních listech) však byly k případnému angažmá odmítavé s poukazem na je­jí věk. Po finančním krachu manžela se 1901 stala profesorkou zpěvu na univerzitě v Mel­bourne, kde ve skromných podmínkách žila do roku 1922, v posledních letech téměř slepá.
Referáty o debutu v PD poukazovaly na drobné nedostatky (např. na špatnou sluchovou orientaci v ansámblech), vcelku však byly příz­nivé. Smetana v Národních listech jí přiznal krásný soprán ušlechtilého zvuku a značného objemu, dosti vyrovnaný ve všech registrech, což připsal dobrému vedení v Pivodově škole. Při dalších vystoupeních se poukazovalo na její hereckou nevyzrálost (Eurydika, Gluck: Orfeus a Eurydika, Gabriela, Kreutzer: Nocleh v Granadě). Ani ohlasy italského debutu 1866 v tisku nebyly průkazné, což bylo patrně ovliv­něno i průměrnou pověstí divadla. Až usilov­ným studiem a rozvíjením svých dispozic se R. propracovala k úspěchům. Na rozdíl od většiny českých zpěváků, kteří mířili na německá nebo rakouská jeviště, dovedla do praktických dů­sledků studijní zásady Pivodovy školy a zamě­řila se na italské scény. Jistou dobu trvalo, než se prosadila; v tamní tvrdé konkurenci rozhodovalo vedle pěveckých kvalit též finanční za­jištění, společenské styky a agentážní zázemí, jež R. zpočátku postrádala. Z Prahy odcházela v době, kdy vznikala konfliktní situace mezi tzv. Pivodovým a Smetanovým křídlem hudebního života, a její uplatnění v PD za Smetanova vedení bylo sotva možné. Skupině kolem Sme­tany se jevila jako představitelka „překonané“ italské operní školy, k níž se hlásila repertoá­rem, italštinou a rovněž požadavkem suverén­ního postavení zpěváka v opeře. V Pivodově tá­boře postupně vznikl mýtus o pěvecké hvězdě vyhnané nepřejícím yklprostředím do zahraničí. Nedostatek zpráv i záměrné falešné informace zkreslily reálný obraz její kariéry, jež ve všech etapách není dosud zcela osvětlena.
encyklopedie.idu.cz, 22.7.2017

Gabriela Roubalová

Gabriela Roubalová

Gabriela Roubalová

Gabriela Roubalová

kalendárium
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Kalendárium osobností západních Čech na rok 2007 (Textová část), Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, Plzeň (Plzeň-město)