pohlaví: muž

NK AUT: xx0015579

poznámka:
Odkaz. forma
Urban, Otomar, 1922-2004
PhDr.

Otmar Urban

Narodil se v rodině správce nemocnice Rudolfa Urbana, legendárního varhaníka a regenschoriho v kostele Proměnění Páně na Jejkově. V letech 1928–1934 navštěvoval obecnou školu, roku 1941 vystudoval s vyznamenáním třebíčské gymnázium. Vlivem svého otce a učitelů se zajímal o hudbu a dějepis. Již od roku 1934 hrál na varhany po otcově boku. Protože byly za protektorátu zavřeny vysoké školy, živil se nouzově do podzimu roku 1942 jako varhaník chrámu Proměnění Páně a matrikář farního úřadu na Jejkově. Pak pracoval jako skladový účetní Českomoravské semenářské společnosti v Třebíči a stal se odborníkem v oblasti jetelových a travních semen. Do Německa naštěstí nemusel, protože pracoval v zemědělství, a tak byl firmou z totálního nasazení vyreklamován. Mohl se proto 29. října 1944 oženit s Bohumilou Zmekovou. Po válce se dal přeložit do brněnské centrály, aby mohl dálkově studovat na Masarykově univerzitě v Brně hudební vědu. Pro studium bylo výhodou, že plynně hovořil německy a ovládal latinu. Syn Otmar se narodil v srpnu 1945 a dcera Jitka v září 1949, ale aby jeho radost nebyla příliš velká, byl téhož měsíce přeložen do výrobní sféry podniku, protože „uměl hrát na varhany“, jak stálo v nepodepsaném zdůvodnění.
Od října 1949 nastoupil jako nekvalifikovaný učitel na Městský hudební ústav (pozdější LŠU) v Třebíči. Téhož roku začal publikovat v novinách, časopisech i odborném tisku a zasloužil si pozornost StB. Na LŠU mu byl ale upřen plat pedagoga s odůvodněním, že není absolventem konzervatoře (tj. střední školy). V r. 1953 univerzitní studia dokončil a získal titul PhDr. (In arte musica in aesthetica Doktor. Zároveň složil odbornou zkoušku jako učitel sborového zpěvu. Studoval varhanické oddělení a teorii hudby skladebních směrů 20. století jako přípravu na vysokoškolské učitelské působení na AMU v Praze. Tam však nenastoupil a začal učit na LŠU v Třebíči. Vyučoval hru na klavír, přípravku a působil i jako sbormistr školního sboru. Protože neměl ani po roce 1953 podle ONV v Třebíči kvalifikaci protože neabsolvoval konzervatoř, musel tedy dálkově vystudovat tuto střední školu, aby jeho vzdělání „bylo plnohodnotné“. Díky úřadům ale musel žádat o přijetí několikrát. Do maturity zvládnuté opět s vyznamenáním byl placen jako nekvalifikovaný učitel pouze podle odučených hodin, za prázdniny, svátky a odpadlé hodiny nárok na mzdu neměl. Krátce před odchodem z Třebíče pracně pro administrativní překážky studoval od roku 1974 na pražské AMU čtyři semestry teorie a dějin hudby, kam se dostal po vyhraném konkurzu, mohl je ale dokončit až roku 1976 po odchodu do Prahy.
Z náboženských důvodů byl v r. 1974 propuštěn ze školství. Důvodem byla účast sboru na pohřbu faráře Kuthana, který působil v bazilice sv. Prokopa. Předcházelo tomu obžalování z „porušení ústavy a z kriminálního činu“ výuky farního sboru a hraní na varhany v Přibyslavicích, čímž měl porušit učitelský slib. O. Urban se obhájil a soud byl anulován. Pod nátlakem slíbil, že bude jezdit učit do Jihlavy a do Polné. To mu ale bylo následně politickými úřady znemožněno. Rok jezdil učit do Moravských Budějovic a do Jemnice. Od 1. září 1975 byl vědeckým pracovníkem a později vedoucím největšího archivu hudebnin v Ústředním fondu hudebnin ČS rozhlasu v Praze, kde položil základy k jeho vědeckému zpracování. Za svoji přínosnou činnost v této funkci mu bylo uděleno roku 1982 vyznamenání. V červnu r. 1985 odešel do důchodu. V září 1990 byl komisí ONV Třebíč morálně i pracovně rehabilitován. Spolu s prof. Vladimírem Boučkem byl jmenován 17. května 2001 čestným občanem města Třebíče. V novinách, odborném tisku a sbornících nadále publikoval články s hudební a vlastivědnou tématikou.
PhDr. Otmar Urban je autorem několika set článků s kulturní, historickou a hudební tématikou a napsal několik desítek zásadních odborných prací, publikovaných např. v jihlavské Jiskře, Rovnosti, Svobodném slově, Lidové demokracii, ve Studiích muzea Kroměřížska, Jiskře, Horáckých novinách, a dalších třebíčských periodikách. Napsal několik drobných historických a hudebních publikací a několik hesel do Slovníku osob a institucí. Každému ochotně poskytoval své vědomosti, často obecně neznámé, aby se pod ně mohli podepsat úplně jiní autoři, kterým nestál ani za poděkování. Objížděl archivy a pátral po neznámých hudebnících i skladbách. Objevil tak např. dříve neznámý cyklus skladeb Adama Michny z Otradovic Obsequium Marianum věnovaný Vilému Slavatovi z Chlumu a Košumberka a popsal torzo notové sbírky hraběte Josefa Kajetána Chorynského z hradu Sádku. Objevil torzo významného hudebního archivu konventu milosrdných bratří ve Valticích s mnoha skladbami neznámých řádových skladatelů. Po desetiletém archivním studiu napsal Dr. Urban velkou kroniku obce Kouty na Třebíčsku a stal se v říjnu 1972 jejím čestným občanem. Významné jsou jeho Kapitoly z dějin hudby v Třebíči, které vycházely jako příloha Třebíčského zpravodaje v letech 1973–1978 (281 stran s přílohami) a vzbudily pozornost v Evropě i v zámoří, stejně jako jeho práce o třebíčských koledách. Pro varhanní doprovod kancionálu českých a moravských diecézí harmonizoval několik písní. Mimo tuto činnost zhudebnil některé básně pro sborový zpěv a psal drobné skladby. Z úcty ke svému profesorovi z konzervatoře Vilému Blažkovi přeložil text jedné jeho skladby do latiny, aby mohla být zpívána kdekoli ve světě. Sám také několik let zpíval ve sboru Janáček. Byl 29. března 1988 přijat do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.
V rukopisu zůstaly významné studie Třebíčská jitřní mše a Zvony a varhany třebíčského okresu.
Radovan Zejda, 2015/01

Otmar Urban

1997, foto - Radovan Zejda

1993, foto - Radovan Zejda

Otmar Urban

katalog autorský
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1992	Zdeněk Šplíchal: Grafika - kombinované techniky, Bazilika svatého Prokopa, Třebíč (Třebíč)
encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1963	Československý hudební slovník A - L (osob a institucí), Státní hudební vydavatelství, n.p., Praha