Emma Švandová Kadlecová

* 22. 11. 1882, Praha, Česká republika (Czech Republic)
25. 11. 1971, Praha, Česká republika (Czech Republic)
herečka, divadelní ředitelka

 

národnost: česká
pohlaví: žena

heslo:
Ema Švandová – Kadlecová se narodila jako Emílie Jelínková 22. listopadu 1882 v Praze do rodiny malostranského kováře. Pro hereckou dráhu se připravovala u herečky a heroiny Národního divadla Otýlie Sklenářové – Malé. Následně nastoupila do smíchovského Švandova divadla (1898 – 1935). Toto divadlo se ji stalo osudným. Roku 1902 se provdala za majitele divadla, Dr. Karla Švandu. Po krátkém přerušení kariéry kvůli rodině se v roce 1906 stala úřední majitelkou Švandova divadla. Další léta byla v tomto divadle nejen herečkou, ale i ředitelkou.
Po manželově smrti se v roce 1913 provdala za herce svého divadla, Rudolfa Kadlece (1889 – 1959), jež byl jejím dlouholetým hereckým partnerem. V roce 1928 utrpěla Ema Švandová vážný úraz (a také kvůli finanční krizi musela herecký soubor rozpustit) a divadlo začala pronajímat Divadlu Vlasty Buriana (1928 – 1930), Václavu Jiříkovskému (1931) a Divadlu komiků Ference a Kohouta (1931 – 1932). V září 1932 herečka opět s manželem Kadlecem divadlo obnovila, ale další finanční problémy donutily umělce v roce 1935 opět rozpustit soubor a koncesi prodat oblíbenému herci a komikovi Járovi Kohoutovi.
Po těchto zkušenostech se oba manžele stáhli z aktivního hereckého života a jen občas nacházeli menší uplatnění v okrajových souborech. Ema Švandová – Kadlecová byla nejdříve smyslnou představitelkou milovnic a naivek. Milovnické úlohy si herečka při sobě držela dlouhá léta. Stvářela však také komické, tragické a tragikomické charakterní postavy. Švandová – Kadlecová byla herečkou staré školy, v němž využívala patos, důrazný hlasový projev a řeč těla. Ve svém divadle byla „lokální hvězdou“.
Vytvářela postavy v domácím a zejména ve světovém repertoáru (například dramatiků Henrika Ibsena, Františka Langera, Williema Shakespeara, Augusta Strindberga): „V tiché uličce“ (Phoebe), „Lulu“ (Lulu), „Monna Vanna“ (Monna Vanna), „Velbloud uchem jehly“ (Zuzka Peštová), „John Gabriel Borkman“, „Kozlí zpěv“, „Mnoho povyku pro nic“, „Zkrocení zlé ženy“, „Chuďas musí mít za ušima“, „Střevíček paní markýzy“, „Škola žen“, „Čokoládový hrdina“, „Divadelní kouzla“, „Vesnická škola“, „Proměněný sedlák“, „Strašidelná loď“, „Rajská chvíle“, „Čaj u pana senátora“ a nebo „Kariéra poslance Fourbillona“.
Ve většině inscenací byl Emě Švandové – Kadlecové za partnera její vlastní choť Rudolf Kadlec. S ním vytvářela milovnický pár až do pozdního věku (zřejmě díky své přehnané namyšlenosti, jakési smyšlené suverenitě a hvězdným manýrám), kdy již budili stále větší a větší rozpaky a nevídaný škodolibý posměch publika, kritiky a bulvárních novinářů. Jejich vkusu se také podřizovaly všechny hry – zpravidla šlo o bulvární frašky – uváděně ve Švandově divadle.
Filmová kariéra Emy Švandové – Kadlecové je úzce spjata s manželem Rudolfem. Oba spolu hráli ve všech Eminých filmech. Ztvárnila si „němé“ milovnické úlohy dcery radových (Antonín Fencl a Antonie Nedošinská) Bábinka ve Fenclově komedii ZLATÉ SRDÉČKO (1916), která byla natáčena s pomocí Švandova divadla, švadlenky Čiperné ve dvojnické komedii Antonína Fencla PRAŽŠTÍ ADAMITÉ (1917), děvčete ze Slovenska v nedochovaném dramatu Olafa Laruse – Racka SNĚŽENKA Z TATER (1919) a mladé dívky v nedochované zfilmované legendě režiséra Fencla MACOCHA (1919).
Pouze jednou jedinkrát obdržela možnost zahrát si ve zvukovém filmu. Po dvanácti letech na začátku 30. let se představila jako sestra Karla Havlíčka Borovského (František Smolík) a žena Jaroše (Rudolf Kadlec) v historickém životopisném dramatu Svatopluka Innemanna KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1931). Její manžel si ještě mj. zahrál ve filmech PSOHLAVCI (1931) a TŘI VEJCE DO SKLA (1937).
Výjimečně spolupracovala také s československým rozhlasem. Po zbytek života žili manželé Kadlecovi v ústraní. Postupně na ně bývalí diváci zapomínali… Divadelní herečka a podnikatelka Ema Jelínková – Švandová – Kadlecová zemřela 25. listopadu 1971 v Praze, pouhé tři dny po svém vysokém devětaosmdesátém jubileu. Svého druhého manžela přežila o plných dvanáct let.
Jarda "krib" Lopour, csfd.cz, 2015/01

poznámka:
rodné jméno
Jelínková, Emilie, 1882-1971