Bohumil starší Dobiáš

* 21. 11. 1905, Úročnice, Benešov, (Benešov), Česká republika (Czech Republic)
11. 4. 1964, Tábor (Tábor), Česká republika (Czech Republic)
pedagog, sochař, keramik

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Sochař, keramik, výtvraný pedagog. Působil v Bechyni. Člen SJV (od 1935).
Narodil se 21. listopadu 1905 v Úročnici (okr. Benešov). Studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze (1926 – 1933, prof. Drahoňovský). Od roku 1935 až do své smrti učil modelování a kreslení na keramické škole v Bechyni. Věnoval se převážně keramické tvorbě, patří k nejvýznamnějším představitelům tohoto oboru u nás. Navazoval na staré techniky hrnčířské práce, dokonce působil i jako konservátor a restaurátor pravěké keramiky v Národním muzeu. Zprvu se zabýval převážně keramickou plastikou, později se obrátil k užitkové tvorbě. Hledal jak nové tvary nádob, tak i k nová řešení výzdoby keramického povrchu. Při hrnčířské práci využíval zkušenost z plastické práce, např. častým užíváním reliéfu, často se inspiroval lidovou keramikou. Nezanedbatelná je i jeho publikační činnost (Jak vzniká socha, Život a práce Václava Mařana). Zemřel 11. dubna 1964 v Táboře.
Fišer Marcel, socharstvi.info, 9/2013
-
Významný pedagog a keramik Bohumil Dobiáš st. byl jedním z průkopníků české moderní keramiky s přímou vazbou na bechyňskou keramickou školu. Narodil se 21. listopadu v Úročnici na Benešovsku. Řemeslnou praxi získal v dílnách a továrnách v Bechyni, Svijanech, Kostelci nad Černými Lesy, Hrdějovicích, Kleci, Poštorné a Státním archeologickém ústavu. Studoval v letech 1926–1933 Uměleckoprůmyslovu školu v Praze (dnes Vysoká ško­la uměleckoprůmyslová v Praze) v ateliéru Josefa Drahoňovského. Jak již zmiňoval ve svém textu zdejší dlouholetý kurátor Milouš Rů­žička, v katalogu k autorově výstavě ve zdejším muzeu v roce 1984 se zmiňuje o přímé inspiraci Drahoňovského tvorbou v počátcích umělecké tvorby. Jakožto výjimečná osobnost českého výtvarného umění 1. poloviny 20. století měl značný osobní vliv na řadu oborů, především pak na české sklářství. Náhoda nebo inspirativní prostředí spolužáků z ročníku ovlivnilo českou keramiku v osobnosti Otto Eckerta (ateliér modelování, glyptika a užitné sochařství Karla Štipla) či sochařství ve Vincenci Vinglerovi (ateliér keramiky Heleny Johnové). Než v roce 1935 definitivně přišel do Bechyně, působil jako konzervátor a restaurátor Národního muzea v Praze.
Formování jeho výtvarného názoru v ateliéru modelování, který kladl důraz na dekorativní pojetí modelovaného tvaru, se rozhodl uplatnit poněkud odlišněji od svých spolužáků – v keramice. Lidový ornament a později náměty spojené s životem v Jihočeském kraji propojili jeho cit pro tvar a dekor v českém prostředí v inovativní přístup. Rovněž svým pedagogickým působením na zdejší škole a svou tvorbou i osobním příkladem položil základ přeměny vní­mání keramiky od užitné funkce k unikátním autorským plastikám. Vyučoval modelování a kreslení na keramické škole až do své smrti (zemřel 11. dubna 1964 v Táboře). I nyní lze v české keramice pozorovat vliv „Dobiášovy školy“. Založil v Bechyni i rodinnou tradici keramiků. Nejvýznamnějším umělcem a pedagogem byl jeho syn Bohumil Dobiáš ml.
Svůj výtvarný talent věnoval generacím žáků a vždy na něj by­lo vzpomínáno jako na člověka vstřícného, tolerantního a přitom nesmírně výtvarně schopného, řemeslně zručného. Věnoval se také publikační činnosti (časopis Panorama, knihy Jak vzniká so­cha, Život a práce Václava Mařana atd.)
Na souboru autorských váz ze sbírek Mezinárodního muzea ke­ramiky a z depozitáře Střední uměleckoprůmyslové školy Bechyně lze nalézt esenci vlivu Bohumila Dobiáše st. na místní tradici a českou keramiku. Inovoval tvar vázy do tzv. vázy dobiášovského typu, charakteristického pro Bechyni: točeného tvaru s vysoce posazeným „břichem“, nízkým hrdlem a široce otevřeným horním okrajem. Povrch je pestře glazovaný krystalickými glazurami nebo plastický a glazovaný. Monumentální tvary s malovanými motivy inspirovanými místním životem se objevují na váze s Rybáři. Na žluté váze s nápisem je patrna inspirace tvorbou Pabla Picassa.
Známou částí tvorby jsou pestře glazované reliéfy, především na téma lidových písní a říkadel, které společně se žáky vytvářel ve válečných letech a jejichž obliba přetrvávala mnohem déle. Další čá­stí tvorby je navrhování sériově vyráběných porceláno­vých jídelních a nápojových servisů pro průmysl. Navrhl takřka sutnarovské tvary. K vidění jsou v expozici v patře muzea. Navázal spolupráci s Krásnou Jizbou Družstevní práce, výtvarným oddělením Práce i Svazem československého díla především v drobné dekorativní plastice.
Jeho tvorba byla prezentována především v jižních Čechách. Za­­řazen byl do většiny zásadních výstav české keramiky druhé po­loviny 20. století, také do výstav spojených s výtvarným uměním
30. let: Český funkcionalismus 1920–1940 (MG Brno, UPM Praha v roce 1978). Rovněž se účastnil zahraničních výstav např. v roce 1969 ve vídeňském MAK (Österreichische museum für angewan­dete Kunst, 50 Jahre der Tschechien angewandete Kunst und industrial design).
artceramics.cz, 15.8.2019

poznámka:
+ Bechyně - 100 let výtvarného umění v jižních Čechách, 2018?