Karel Adamus
* 29. 4. 1943, Plzeň (Plzeň-město), Česká republika (Czech Republic)
filozof, vizuální básník, fotograf, spisovatel
národnost: česká
pohlaví: muž
heslo:
Významný představitel české vizuální poezie. Volné tvorbě se věnuje od roku 1961. Jeho rané, tradičně psané poetické opusy se v průběhu 60. let, pod vlivem díla Jiřího Koláře a Jiřího Valocha, transformovaly ve vizuální poezii. Kromě struktur písmových znaků, strojopisných opisů a dalších vizuálních prvků zaznamenává ve svých básních pohyb, ať už v prostoru či čase. Po práci s ohněm, kterým zasahoval do svých děl v 70. letech, se v profilu jeho tvorby objevují i další živly. Přímo v přírodě, na volně vlající papíry zachytil několik kreseb, jejichž autorství přisuzoval větru. Od roku 1983 vytváří peripatetické kresby, těžící ze souvislosti chůze a myšlení. Ve výsledku obrazově propojuje rytmus chůze či tep srdce s tvary terénu a vlivy okolního prostředí. Vystavuje od roku 1970, účastnil se mnoha kolektivních výstav doma i v zahraničí. Publikuje od roku 1970 v antologiích vizuální poezie. Vydal pět vlastních publikací, např. 10 Poems Pictures, 1971 a několik soukromých tisků: Příspěvek k rozlišení, 1980, Měkké dno (parafráze taoistických textů), 1989.
Šb (Stěpánka Bieleszová, Muzeum umění Olomouc, 2008)
-
Od 60. let kontakt s Jiřím Kolářem a Jiřím Valochem. Člen TTklubu. Od roku 1961 se zabývá tradiční, lineárně psanou poezií, od roku 1966 se systematicky věnuje poezii vizuální. V roce 1967 vznikají soubory vizuálních textů, ve kterých se uplatňují ryze estetické kvality struktur grafémů a dalších vizuálních prvků - v Básních-obrazech (1967-69) to jsou konfrontace nesémantických strojopisných struktur s reprodukcí výtvarného díla, v Cigaretových básních (1969-70) kvality propalování. Proměnlivost struktury tvořené písmovými znaky, aktualizovaly Pohyblivé básně (1970-71). Konceptualizace se prosadila od roku 1974 v souborech Minimálních metafor tvořených verbálním či obrazovým prvkem a jeho významovým přehodnocením v názvu. Od roku 1980 se začíná uplatňovat procesuální charakter kresby, metaforicky tematizující časovost Flosáže (1980-92). Od roku 1983 doposud vznikají Peripatetické básně, ve kterých je významovost výchozího materiálu (slovo v různých znakových systémech, piktogram apod.) přetvářena rytmickými danostmi chůze a momentálními vlivy a zásahy okolí (kvalita terénu, počasí atd.). Aktualizuje se v nich tělovost i reflexe přírodního prostředí. Od počátku 70. let provázejí jeho tvorbu také básně-objekty, většinou zpředmětnělé vizuální metafory. Adamus je jednou z nejvýznamnějších osobností druhé generační vlny české vizuální poezie, jeho Minimální metafory jsou novátorským spojením principů poezie a konceptuálního umění, Peripatetické básně jsou mezinárodně objevnou podobou tvorby na pomezí obrazu a básně.
Jiří Valoch, Nová Encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995
