Oldřich Dubina
* 23. 5. 1910, Lubná (Kroměříž), Česká republika (Czech Republic)
† 25. 10. 1987, Paříž (Paris), Francie (France)
právník, humanitární pracovník
národnost: česká
pohlaví: muž
poznámka:
NK ne - 2018/11
právník a humanitární pracovník; představitel čs. exilu ve Francii
Oldřich Dubina
Pocházel z rolnické rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu v Kroměříži vystudoval 1929–33 Právnickou fakultu UK v Praze (JUDr.). 1936–39 pokračoval ve studiích mezinárodního práva a politických věd na pařížské Sorbonně. Stal se předsedou spolku československých studentů ve Francii a členem výboru krajanské kolonie v Paříži. Na jaře 1939 se zapojil do formujícího se československého zahraničního odboje, po vypuknutí druhé světové války vstoupil do československé vojenské jednotky ve Francii a v červnu 1940 se zúčastnil bojů na francouzsko-německé frontě. Po porážce Francie vybudoval z iniciativy a s pomocí vedoucího představitele YMCA, Američana Donalda Lowrieho, Středisko československé pomoci (Centre d'aide Tchécoslovaque) v Marseille, které se staralo o tisíce československých občanů i dalších uprchlíků na neobsazeném francouzském území (vedle finanční pomoci opatřovalo demobilizační doklady a civilní průkazy pro stovky lidí z různých zemí a prostředkovalo útěky četných vojáků, letců a technických specialistů přes Španělsko či Portugalsko do Velké Británie). Koncem 1940 založil a vedl odbojovou síť Réseau Rossi, jež byla napojena na francouzskou rezistenci, udržovala spojení s centrem československého zahraničního odboje v Londýně i jeho ženevskou expoziturou, představovanou vyslancem J. Kopeckým, a dodávala cenné zpravodajské informace spojencům. Postupně zakoupil několik farem ve střední a jižní Francii, které sloužily jako průchozí stanice pro uprchlíky i záchytné body rezistence a po okupaci celé země německým vojskem v listopadu 1942 se staly útočištěm stovek žen a dětí židovského původu. V prosinci 1942 byl i s manželkou a odbojovou spolupracovnicí Marií D. (1915–2007), vnučkou spisovatele Antala Staška, zatčen gestapem a do konce války vězněn v nacistických koncentračních táborech v Německu (D. v Buchenwaldu, jeho žena v Ravensbrücku), jeho odbojová organizace však pokračovala v činnosti až do osvobození Francie. Po skončení války a návratu z koncentračního tábora odmítl nabízené funkce v československých vládních strukturách a 1946 převzal ve střední Francii (v departementu Corrèze) zemědělské hospodářství s cílem vytvořit základnu pro Čechy a Slováky, kteří se v důsledku válečných událostí ocitli bez domova.
Po komunistickém převratu zůstal v emigraci, od 1963 žil v Paříži. Spolu s manželkou poskytoval rozsáhlou právní i materiální pomoc československým exulantům po únoru 1948 i po srpnu 1968. Jeho jméno nese soukromá nadace udělující stipendia absolventům českých vysokých škol k dalšímu studiu na vysokých školách francouzských a švýcarských (Stiftung-Fondation O. D.).
Autor hesla: Josef Tomeš
Zdroj: Bibliografie dějin Českých zemí, biography.hiu.cas.cz
Oldřich Dubina
rok od - do | instituce, obec, poznámka |
???? - ???? | Francie |
Oldřich Dubina
rok od - do | skupina, *vznikla, poznámka |
???? - ???? | český exil (Francie), * |
???? - ???? | exil, *, Francie |
Oldřich Dubina
podřazený dokument | ||
rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
1998 | Oldřich Dubina, Zpráva o činnosti za rok 1997, 78-79 |
Oldřich Dubina
podřazený dokument | ||
rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
1996 | Život je jen náhoda, Paříž nad Otavou |