Walter Zednicek: Vídeňská architektura kolem roku 1900
typ výstavy: autorská
místo konání: Domov pro seniory
termín: 2010/03/02 - 2010/04/05
poznámka:
Když koncem 19. století po jednom kousavém výroku Adolfa Loose začala ve Vídni akce "demolicí k velkoměstu", nastaly pro stavební průmysl zlaté časy, v převážné většině na něj ale byly kladeny vysoké umělecké nároky. Na počátku stálo silně se rozrůstající město, které muselo pojmout značné množství přistěhovalců. V roce 1850 proběhlo první rozšiřování města, po kterém následovalo v roce 1856 zbourání městských hradeb, které uvolnilo cestu glacis. Následně vznikla okružní Ringstrasse. V té době rozvíjel své progresivní myšlenky Gottfried Semper, ty však nejsou na jeho vlastních stavbách až tak patrné.
Druhým rozšířením města v roce 1890 se cesta pro reorganizaci struktury města zcela uvolnila - zrodila se "nová Vídeň". V roce 1893 byla metropole na Dunaji desátým největším městem světa. Vznikl rozsáhlý plán stavebních zón a Otto Wagner byl jako architekt, který měl v budoucnu zásadním způsobem ovlivnit obraz města, v roce 1894 povolán na vídeňskou akademii na "renesanční" katedru architektonické kompozice. Tento zakladatel nové myšlenkové školy, který se již odvracel od historických představ a praktik s nimi spojených, hlásal nejen zjednodušení tělesa stavby, ale i jejího dekoru. Ke klasickým tvarům plasticky orientované stavby přibyly nové, ploché. Navíc se začaly hledat souvislosti s okolním prostorem. Leopold Bauer v roce 1898 prohlásil, že poprvé od dob antiky vytvořila architektura "nový prvek vyššího řádu". Měl tím na mysli dům "pojímaný jako součást ulice, která sama o sobě představuje umělecké dílo". Otto Wagner, kterého Ludwig Hevesi považoval za "pravého architekta velkoměsta", měl před očima vždy celek. Obraz města.
S ním také zůstává nerozlučně spjata znovuobnovená myšlenka gesamtkunstwerku, všeho toho, co se bude později poněkud vágně označovat jako design, v tomto případě design životního prostředí. Z protikladů geometrie a organiky vznikla ona programově vytvořená souhra, pro kterou měl být výchozím bodem chrám umění jako výraz dialektického jednání.
Marco Pozzetto se domnívá, "že krom asi dvaceti staveb, opravdových inkunábulí moderní architektury, kterými se může v tak standardní formě pochlubit jen málokteré jiné město, je vídeňská architektura v letech 1895 až 1915 v převážné většině důsledkem dvojitého kompromisu," - ať je to již na jedné straně - pokud jde o řeč forem kompromis mezi antikou a modernou, či na straně druhé kompromis mezi "rakouskou" a "německou" architekturou. Při vší propletenosti zájmů, libůstek a trendů se během zmíněných let i u nepříliš signifikantních budov vykrystalizovalo přece jen něco, co lze označit za typicky rakouský prvek, který se koncentroval především ve Vídni. Jen ho musíme pojímat mnohem šířeji.
S tím spojené specifikum souvisí (též) s tím, že až na Otto Wagnera pocházejí všichni klíčoví architekti z korunních zemí monarchie. Josef Maria Olbrich a Josef Hoffmann, stejně jako jeho protivník Adolf Loos, pocházeli z Moravy; Max Fabiani ze smíšené slovinsko - italské krasové oblasti nad Terstem, Josef Plečnik z Lublaně; také Hubert Gessner - z prvního ročníku wagnerovské školy a absolvent stejného ročníku c. k. Německé státní průmyslové školy v Brně jako Adolf Loos - pocházel z Moravy, naproti tomu Leopold Bauer z rakouského Slezska. Také on byl formován a ovlivněn mimo jiné Wagnerem, postavil budovu banky na náměstí Otto Wagnera (!) a stal se v roce 1918 nástupcem svého učitele na akademii.
Za "novou Vídeň" - byli zodpovědní především oni a už mnohem méně ti jejich kolegové, kteří byli s Vídní srostlí od samého počátku, opět v výjimkou Otto Wagnera. To, co je ve Vídni přijalo, "secesně" přetvořilo a dále rozvíjelo, teď ovlívňovalo stavební činnost těch, kteří se jako žáci Otto Wagnera rozlétli do Maďarska až po Jadran a působili obdobně "stylotvorně" jako před nimi architekti Ringstrasse mezi Moravou a Terstem.
Zkrácená verze vycházející z SOTRIFFER, Kristian : "Wiener Architekturkunst um 1900", v ZEDNICEK, Walter, "Wiener Architektur um 1900", vlastním nákladem Walter Zednicek, Wien, 2001, galeriehb.cz/cs
