Bohatá řeka
typ výstavy: nevýtvarná
místo konání: Prácheňské muzeum v Písku
termín: 2012/03/01 - 2012/04/29
poznámka:
Vory proplouvající pod Kamenným mostem v Písku směrem k Vltavě a dále ku Praze, klapající a prosperující mlýny podél celého toku Otavy, vzácné perlorodky, množství ryb, zlatonosný písek… To je pouhý nástin bohatství, které po staletí lidem vydávala řeka Otava. Však také její název v sobě dodnes ukrývá keltské slovo Atawa – tedy “bohatá řeka“.
První letošní výstava v Galerii Prácheňského muzea v Písku zachycuje Otavu ve všech jejích aspektech. Druhému patru muzea dominuje nově postavený osmimetrový vor, který je přesnou replikou vorů původních, včetně vázání pramenů k sobě pomocí takzvaných houžví – smrkových proutků ohýbaných nad plamenem. Právě vorařství patří vedle rybářství, dobývání zlata a mlynářství k nejstarším řemeslům od řeky, která dávala obživu lidem v Pootaví skoro od samotného pramene až po soutok s Vltavou u Zvíkova. Proto také těmto dovednostem dávají kurátoři výstavy značný prostor a návštěvník se seznámí nejen s technikou rýžování, ale například i s modelem zlatorudného mlýna. Celou expozicí se jako červená nit táhne fotokopie obdivuhodného souboru map s povodím Otavy od pramene až k soutoku s Vltavou u Zvíkova. Mapy z roku 1797 jsou takto pohromadě vystaveny v Písku určitě vůbec poprvé, navíc ve velikosti 1:1 a barevně. Znalci spíše horního “šumavského“ toku mohou jít až k pramenům řeky Otavy, kdežto Písecké asi spíše zaujme tok dolní a dnes už řada zaniklých míst kolem této části řeky.
Otava však lidem nepřinášela pouze obživu, byla a je také věčným zdrojem rozličných inspirací. Byla múzou básníků, literátů, filmařů či malířů. Výstava tak nabízí i výčet umělců, kteří byli s řekou pevně spojeni a jejichž díla by bez Otavy jen těžko vznikla. Pro navození prchavého krásného pocitu z letní plavby po řece mohou návštěvníci například sedíce na voru sledovat pomalé záběry kamery od Kestřan po Putim a třeba se také nechat řekou inspirovat.
Kurátoři neopomněli ale ani na další aspekty – část výstavy je věnována fenoménu ledařů, dnes již zapomenuté profesi, turistice, ke které břehy Otavy přímo vybízely a vybízejí, nebo starým poetickým plovárnám či zimnímu bruslení za světel lampiónů. V galerii se tak setkalo mnoho oborů, kterých se řeka bezprostředně týká. Chybět proto nemůže ani typická říční fauna a flóra, geologická situace Pootaví nebo archeologické nálezy z okolí. Návštěvník se také může těšit na preparované vydry, kormorána nebo na lastury perlorodek. Zda právě v ní nalezl šťastlivec perličku nevíme, ale výstavní panel mu prozradí, že pravá krása se ukrývala pouze v jedné ze dvou tisíc.
Výstava je určená široké i odborné veřejnosti, potěší rodinu s menšími dětmi i středoškolskou třídu. Zaujme rodáky i pouhé občasné návštěvníky či turisty od Otavy, ať už ze Sušice, Horažďovic, ze Strakonic nebo z Písku. Neměl by ji minout vodák, rybář, nadšený fotograf, ani milovník starých pohlednic, kterých kurátoři shromáždili nemalé množství. Na duben, tedy na druhou polovinu výstavy, chystají autoři řadu doprovodných programů.
