Tomáš Honz, Martin Žák: Chrám krásných míst

typ výstavy: kolektivní
místo konání: Jan Čejka Gallery
termín: 2019/09/05 - 2019/10/16

poznámka:
Úvodní slovo

Figura a krajina jsou náměty, které jsme viděli tisíckrát, známe je, nevyhneme se jim, a přesto nás oslovují znovu a znovu. Uchvátily již celé civilizace a jsou tolikrát zaznamenány, že jich máme plná muzea a můžeme je podrobovat náročným srovnáním. Pro figuralisty a krajináře je tak stále těžší a těžší se prosadit, nicméně to nikdy nebude nemožné. Každá doba si ve figuře a krajině žádá aktualizaci a zároveň nabízí jiné prostředky k jejich záznamu. Figuralisté a krajináři by měli být na tyto proměny nejcitlivější, ostatně týkají se přímo jejich námětů, a tak jsou to právě oni, kdo může přednostně nabídnout nové pohledy na svět kolem nás.

Figurou a krajinou sytíme své chrámy (nejen zmíněná muzea, ale i galerie, katedrály a další náboženské stavby), kde z nich vytváříme předměty úcty. Baziliky s bohatými stropními figurálními scénami a rozsáhlé krajinářské výstavy v honosných galerijních prostorách obvykle houfně navštěvujeme. Chrámy zaplňují stránky médií a turistické průvodce. Jsou námi považovány za památky nebo alespoň za společenská centra a stávají se pro nás identitou měst i kultur. Pro figuralisty a krajináře jsou tedy chrámy tématem, které nelze přehlížet a každý z autorů je musí nějakým způsobem zakomponovat do svého příběhu.

Věnují se jim tedy i vystavující Tomáš Honz a Martin Žák. Tomáš, krajinář, který zpracovává krajinu s důrazem na expresi a s citlivým využitím tvůrčí zkratky, jež pochází ze současného digitálního prostředí, se k chrámům občas obrací ve svých výjevech. V obrazech někdy zachycuje mýtickou atmosféru, trosky, rituály, a někdy dokonce i samotnou chrámovou architekturu. A s chrámovou architekturou pracuje i figurální sochař Martin Žák, který ji nezřídka komponuje do svých děl. Navíc jeho díla (busty, drapérie, lyrické figury) navozují atmosféru úctyhodného chrámového prostředí, přestože neusilují o nebeskou dokonalost, ale s přiznanými tvůrčími kroky (pozůstatky po odlití formy, textury z obkladových materiálů) zůstávají pevně nohama na zemi.

Tomáše Honze a Martina Žáka ovšem spojuje zejména respekt k dějinám umění, respekt k umělcům a dílům, která by bez chrámů ani nemohla vzniknout. Snaží se tedy posouvat výtvarnými mistry ověřené tvůrčí postupy, které se v chrámech zakonzervovaly do dnešních dob. Pokračují ve výtvarné tradici, díky které krajina a figura žije dál.

Tomáš Honz, Martin Žák: Chrám krásných míst

Tomáš Honz, Martin Žák: Chrám krásných míst