Anna Hulačová a Jana Doležalová: “Buď pozdraven skrze jiné světy dvěma dechy”

typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie KABINET Střítež
termín: 2012/08/08 - 2012/09/07

poznámka:
Jana Doležalová a Anna Hulačová právě ukončily svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru Intermédia II, Jiřího Příhody, mají bohaté studijní, cestovatelské i výstavní zkušenosti. Z jejich tvorby vyzařuje zaujetí a intenzita s kterou se vnořují do tvůrčího procesu. Obě pracují v mnoha médiích, která zajímavě kombinují, je jim blízká práce s přírodními materiály a živou přírodou.

Anna Hulačová je bytostná sochařka, je cítit, že má s přehledem zvládnuté řemeslo, na jehož základech dokáže se svými sochami rozehrát materiálově i obsahově bohaté vizuální divadlo. Nebojí se čerpat z náboženských či mythologických zdrojů, které odkazují k lidským kořenům a prazákladům všeho lidského. Na druhou stranu její práce nepostrádají prvky konceptuálního umění a toto napětí či rozpřah v její práci vytváří velmi jiskřivé pnutí. Jejími slovy.: „Snažím se vrátit k původnosti křesťanské tradice, ale zároveň tradiční znakové prostředky a prvky určitým způsobem vědomě deformuji a transformuji je do jiných forem blízkých aktuální zkušenosti. Ve svém přístupu si udržuji vážnost v zacházení s lidovými tradicemi a vystupuji kriticky ke způsobům, jakými společnost manipuluje se svým dědictívm ve jménu “udržení si vlastí indentity a takzvaných kulturních hodnot” a deformuje tak minulost a zvyky k vlastním komerčním účelům. Zajímá mne transformace minulosti v současnost a experimentuji s lidovými obyčeji a tradičními řemeslnými praktikami. Tradice a experiment mohou vyznívat antagonisticky, proto mě láká je slučovat. Dnešní evropský člověk často nahrazuje křesťanskou tradici tradicí předkřesťanskou, pohanskou, orientálním náboženstvím či filosofií. Láká nás vše, co je méně poznané a tajemné. Nevidíme do minulosti a nevíme přesně, co naši předkové dělali a nad čím uvažovali. Vše si domýšlíme z archeologických předmětů a z historických uchovalostí. Smrt a život mohly mít v epoše pohanské, keltské či slovanské podobu Velkých matek jako pouhých domů, které spolu sousedily, a do kterých se chodilo na návštěvy po lávce přes potok. S křesťanstvím přišel v mužském rodě Bůh, Syn a Duch Svatý v podobě Svaté Trojice. Ale duše dnešního člověka jakoby chtěla znovu nostalgicky být v objetí matky.“

Jana Doležalová inklinuje spíše k akcím a osobním performance, které dokumentuje fotograficky nebo videem, vytváří instalace a sochy, navíc přichází s originálními aktivistickými přístupy k tvorbě typu agrosquattingu nebo sázení střelbou. Důležité jsou pro ní vztahy znázorněné v tomto kruhu: /příroda-hranice-rostlina-prostor-místo-člověl-změna-zvíře-umění-příroda/.

Anna Hulačová a Jana Doležalová: “Buď pozdraven skrze jiné světy dvěma dechy”

Anna Hulačová a Jana Doležalová: “Buď pozdraven skrze jiné světy dvěma dechy”