Mnichov - zářící metropole umění 1870-1918
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Výstavní síň Masné krámy
termín: 2015/01/28 - 2015/04/06
poznámka:
-
Výstava je jedním z hlavních projektů Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Na výstavě jsou zastoupeni umělci představující slavnou malířskou mnichovskou školu, mnichovský Jugendstil a avantgardní hnutí skupiny Der Blaue Reiter. Jsou mezi nimi jména jako Carl Theodor von Piloty, Gabriel von Max, Franz von Lenbach, Wilhelm Leibl, Franz von Stuck, Vasilij Kandinskij, Alexej von Javlenskij nebo Paul Klee. Výstava zahrnuje i tvorbu českých umělců působících v Mnichově té doby – Václav Brožík, Alfons Mucha, Joža Uprka, Jakub Schikaneder, Emanuel Krescenc Liška, Ludvík Kuba, Jan Autengruber a další.
Mnichov se stal v druhé polovině 19. století jedním z hlavních evropských uměleckých center, zejména malířství Mnichovské školy se stalo mezinárodně uznávaným a oceňovaným fenoménem. Byl vyhledáván mladými umělci z celého světa, mezi nimiž měla silné zastoupení česká komunita. Umělci z českých zemí v Mnichově získávali vzdělání buď na tamní Akademii umění, nebo v soukromých výtvarných školách. Mnichov pro ně představoval alternativu k pařížskému školení, nebo jeho předstupeň, v rámci střední Evropy však předstihl další místa uměleckého vzdělání, jakými byly Praha, Vídeň, Berlín a jiné. Po nástupu secese v 90. letech 19. století se specifický koncept Mnichovské školy transformoval do pluralitního spektra uměleckých tendencí, pro české výtvarné umělce byl však Mnichov až do konce „dlouhého 19. století“ za I. světové války nadále mimořádně přitažlivý. Termín „zářící metropole umění“ v názvu výstavy je převzat ze známé novely Thomase Manna Gladius Dei z roku 1902.
Projekt zahrnuje dobu od roku 1870 do roku 1918, tedy dobu od slavné éry Mnichovské školy až po nástup avantgardy. Hlavní pozornost je soustředěna na malířství, které mělo v Mnichově výsadní postavení, dále na sochařství, kresbu a (užitou) grafiku. Mnichov nebyl přitažlivý pouze možnostmi uměleckého školení, ale i výsadním postavením umění, které bylo už doby krále Ludvíka I. důležitou součástí politické reprezentace Bavorska, a také mimořádným společenským statutem umělců, z nichž mnohým bavorská vláda udělila šlechtické tituly. Některé obrazy měly takovou odezvu, že byly nazývány senzačními na základě mimořádného ohlasu publika a díky této popularitě mohly být samostatně prezentovány na dalších místech. Recepce mnichovského umění v Čechách probíhala různými formami, od školení mladých umělců, přes jeho reflexi v dobových českých periodikách, až po vzájemnou spolupráci mezi mnichovským a pražským Kunstveirenem (Krasoumná jednota), která vedla k oboustrannému zastoupení umělců na pravidelných výročních výstavách.
Ve sledovaném období se v Mnichově vyprofilovalo několik hlavních uměleckých proudů, které na sebe strhávaly nejvíce pozornosti: mnichovská škola náboženské a historické malby Karla Theodora von Pilotyho, salónní umění spjaté s činností Kunstvereinu, krajinomalba okruhu umělecké kolonie v Dachau, Jugendstil a sdružení Mnichovské secese, a avantgardní tendence směřující k expresionismu a abstrakci skupiny Der blaue Reiter.
