After New Media
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie Národní technické knihovny (Galerie NTK)
termín: 2019/02/27 - 2019/03/31
poznámka:
Výstava studentů a absolventů Ateliéru Nová Média 2 AVU.
Nová média se stala historickou kategorií, do jejíž událostní linie patří nejen dějiny videoartu a rozvoj časově závislých technologií či audiovizuální báze obrazu, ale obsahuje rovněž část historie politizovaného těla. K dnešnímu dni se zdá právě tento druhý detail nových médií o to podstatnější, protože média, respektive medialita je všudypřítomná a její novost zmizela. Politikum mediality spočívá právě v její neviditelnosti a v pocitu neustálého vynořování a nepolapitelnosti obrazů.
Materiálnost, přítomnost a událost jsou výrazy, které dnes dominují diskusi o uměleckých procesech ve světě viditelného, a které umožňují překročit lineární dějiny jednotlivých druhů obrazu směrem k jeho performativitě a akceschopnosti. Obecný rys zmíněných výrazů se vepisuje i do této výstavy. Říci “po nových médiích" neznamená ani tak snahu ukázat, co se stalo s akademickým a už ne zcela funkčím označením jednoho z fenoménů mediální archeologie. Ale jde ze všeho nejdřív o přímočaré pojmenování pokračujícího stavu a o základní reflexi toho, co už nepokračuje, ale nadále je.
Primární motivací výstavy je setkání autorek a autorů, kteří prošli nebo procházejí institucionální péčí jednoho z ateliérů Akademie výtvarných umění. S tím souvisí i nutná rezignace na autoritativní přítomnost kurátora a jasně vymezený tématický záměr. Základní vlastností výstavy After New Media je zřejmě její viskozita, která podobně jako v případě skla, se zdá být tuhá, ale ve skutečnosti teče. Tuto stránku lze pozorovat jak u některých konkrétních děl tak v celku výstavy, kde jednotící prvky nemají vnitřní souvislost, ale jejich inspirace mohou mít stejného jmenovatele. Někdy písmo předchází obraz, jindy je tomu naopak.
Výstavu studentů a absolventů ateliéru Nová média 2 lze nahlížet jako zmenšenou organickou situaci v době “po nových médií”, ale především jako symbolické vyústění dialogu s umělkyní Annou Daučíkovou během jejího pedagogického působení na Akademii výtvarných umění v Praze.
Text: Radim Langer
