Kristýna Šormová: Seborea Bella
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie Pragovka
termín: 2018/10/17 - 2018/11/08
poznámka:
zahájení 16.10.2018
-
Malba Kristýny Šormové je svou povahou intuitivní. Na základě předchozího komplexního zážitku se autorka postupně orientuje ve své pocitové sféře, které posléze propůjčuje tvar. Právě celek, který vyvolal určitou emoci, usiluje podržet a fixovat ve svých obrazech. Odtud volený přístup odklánějící se od věcné popisnosti a iluzivně budované narace. Autorka se tu naopak noří přímo do matérie barvy, jež se, spolu s kresebnými momenty vedoucími směr divákova pohledu, sama stává substancí pro přímé tvarování emoce. Obraz tak do sebe integruje mimovolní paměť, náhodu, cosi, co nelze předpokládat, co však díky tomu ve výsledku přesahuje statické lidské vědomí v rovině „registrace dojmů“, konstruované vzpomínky či v rovině běžně sdíleného poznání „pod kontrolou“. Obraz je od počátku zároveň otevřeným i zastřeným polem, které přijímá další a další bezprostřední autorčiny impulsy a asociace, aby proměňovalo a prohlubovalo strukturu své vlastní konstituce. Odtud dynamická povaha obrazových kompozic, které jako by neustále generovaly další pohyb a vedly tak k pocitu opakované percepční transcendence ne nepodobné fraktální dimenzi (pocit pocitů v pocitu). Odtud také tendence malovat přímo rukama, prsty, čímkoliv vyjma štětce. Není potřeba odvádět pozornost do epizod detailů a odboček, podstatný je celek jako živý organismu, který se pod rukama autorky proměňuje, pulzuje a ožívá.
Jmenuje-li se výstava Seborea bella, je vyjádřením určité paradoxní rozpornosti, která dílu Šormové propůjčuje právě onu polarizační živost a dynamiku. Seborea jako kožní nemoc má patrně daleko ke kráse. A přeci může být z nějakého širšího horizontu vnímání (celku) nahlížena jinak, respektive, může vyvolat emoce, které se v tvorbě a tvorbou samou zhodnotí. Seborea promlouvá o dotyku a bolesti, o povrchu, který mění svůj přirozený vzhled. Vyvolává reakce. Stejně jako člověk reaguje na jiné silné podněty, ať již jsou z hlediska konvence krásné (např. hvězdná obloha) nebo nikoliv (např. smog). Autorka prostřednictvím emočního filtru dekonstruuje odžitou situaci na ploše obrazu. Někde podtrhne dvourozměrnou dimenzi malby a zvýrazní kresebné momenty její struktury, jinde prolomí malbu do trojrozměrné iluze a pracuje s průhledy do tušených rovin „za povrchem“. Sama je fascinovaným objevitelem, který na začátku pouze nejasně tuší, oč mu vlastně jde. Obrazy Kristýny Šormové připomínají na jedné straně geologické či meteorologické situace, na straně druhé hudební reflexe či básnické interpretace. Valící se hmota je tu zastavována ve jménu křehkosti dočasného, ale intenzitního prožitku. Hranice mezi figurací a abstrakcí jsou rozpuštěny ve prospěch síly okamžiku.
Kristýna Šormová (*1985, Příbram) absolvovala v l. 2006-2012 pražskou Akademii výtvarných umění (ateliér Malba II, doc. Vladimír Skrepl). V r. 2009 prošla stáží v Ateliéru hostujícího profesora (Jan Merta). V r. 2010 studijně pobývala na Belas artes da Universidade do Porto v Portu a v r. 2011 na Academy of Arts and Design v Jeruzalémě. V r. 2013 obdržela třetí místo v rámci 6. ročníku Ceny Kritiky pro mladou malbu s přesahy. Pravidelně vystavuje od r. 2010. Naposledy jsme se mohli s jejím dílem setkat na pražské výstavě Bezčasí (Galerie Prám, 2017) a společně s Kateřinou Štenclovou na výstavě Propustné světy (Galerie výtvarného umění v Hodoníně, 2018).
artalk.cz, 9.1.2019
