Jindra Viková: Ohlédnutí / Looking Back
typ výstavy: autorská
místo konání: Brno Gallery CZ
termín: 2016/10/06 - 2016/12/04
poznámka:
Život nás unáší a my plaveme v jeho proudu. Vnímáme přitom nové a nové podněty, které se zachycují v naší paměti. Na mne vždy nejvíc působily tváře lidí, které potkávám, z nichž mnohé mizí v nenávratnu. Zůstává jen zvědavost. J. V.
Výstava Jindry Vikové „Ohlédnutí“ navazuje na přehlídku „Prchavé okamžiky”, která se uskutečnila letos na jaře v prostorách Topičova salonu v Praze k příležitosti 70. výročí narození autorky. Mnohotvárné dílo zahrnující kresbu, drátěné objekty, práce z keramiky i porcelánu, obrazy, asambláže, koláže a fotogramy je ponorem do aktuálních témat mezilidských vztahů v celé jejich šíři a složitosti. Viková je transformuje do známých komunikačních schémat a zaběhlých vzorců interakcí, kterým však dodává emocionální rozměr. V její výtvarné citlivosti se totiž pozitivně střetává hledisko racionálního průzkumníka s čistě smyslovým prožitkem a intuicí lyrika. Tvůrčí cesta Jindry Vikové je na jedné straně systematickým mapováním sociální struktury, jejich charakteristik, odlišností, proměn a konstant, na straně druhé hlubokým sdělením o člověku jako individuální bytosti, o lidské vášni, lásce a touze, o prchavosti okamžiku a pomíjivosti života.
Jindru Vikovou v první řadě zajímá člověk a stopa, kterou svojí existencí „vpisuje“ do zemského povrchu i mentální sféry našeho světa. Proto se zaujetím recykluje nalezené předměty a probouzí je do nových kontextů a sdělení. Tak vzniká početná skupina asambláží, která utváří neopomenutelný okruh díla výtvarnice. Plexisklové boxy, do kterých své asambláže uzavírá, jsou světy samy o sobě. Vymezené vlastním prostorem se stávají dějišti nových situací, situací v prostoru bezčasí. Autorka v nich interpretuje své vlastní i nalezené fotografie, odvržené a náhodně nalezené předměty nesoucí paměť zmizelých příběhů, dávných doteků a gest. Síla těchto asambláží spočívá ve skrytých významech, hře s paradoxy, které nás jednou vytrhnou z letargie, jindy pohladí, a každopádně zahrnou nečekanými asociacemi.
K dalším výrazným okruhům tvorby Jindry Vikové patří soubor drátěných hlav a figur z cyklu Siluety. Zhmotněná kresebná linie vepsaná do prostoru utváří obrysy vzájemně se prostupujících lidských hlav z profilu či ánfasu. Hlava jako centrum myšlení a duševního světa často vstupuje do dialogu s lapidární formou ruky – symbolem ochranářství a pomoci, ale i síly a moci, nebo s tvarem rtů - symbolem řeči, vzájemné komunikace a emocí - tajemným „otvorem“ do útrob těla, do nitra člověka. Subtilní drátěné plastiky nehmotného tvaru v divákovi vyvolávají pocit neuchopitelnosti a imaginárního pohybu. Procházíme-li kolem, linie se prolínají, přibližují a vzdalují, ruce a rty proplouvají vnitřním prostorem, aby si vymezily nové pozice, „promluvily“ tichou řečí, a poté se zase zastavily. Proměnlivost tvarů a prostorových situací tu odkazuje k změnám lidského myšlení, přístupů i stavů věcí jako připomínka neodvratitelných proměn každé existence, jejího formování v čase a prostoru, jako odkaz k obecné zákonitosti zrodu, trvání a skonu.
S tímto tématem úzce souvisí i třetí silná oblast tvorby Jindry Vikové, kterým jsou fotogramy. Vznikají od konce 90. let a vedle klasického přístupu, kdy autorka ve fotokomoře exponuje fotopapír přes malbou vytvořený negativ, používá i doplňující osvity zahrnující různé objekty a struktury. Oba přístupy během procesu doplňuje dalšími experimentátorskými vstupy, vedená potřebou nacházet a ověřovat další možné technologické postupy a metody. V médiu fotogramu se proto často objeví motivy, které známe z asambláží a plastik, jak můžeme sledovat v cyklu Embrya (1992), Siluety se světlem (2008) nebo v cyklu Pocity (2003) a Tváře (2002). Zachycují lidskou siluetu v různých variacích, posunech či dialogu pozitiv – negativ. Postava, její detail, či hlava však ztrácí tělesnou hmotu, osvobozuje se, rozpouští a přetváří v mihotavou světelnou formu.
Jindra Viková pracuje v obsáhlých cyklech a své dílo svérázně „třídí“ do jednotlivých kategorií: doteky a gesta, tváře a masky, ikony a symboly, příběhy a záznamy, hry a triky, intimnosti a tajnosti. Při volbě výtvarného média vychází z vizuálních a obsahových kvalit daného materiálu, které spolu se zvolenou formou spoluurčují finální sdělení. Nehledě na zvolenou techniku a na to, zda je konkrétní dílo rozvedeno do složitých vrstev nebo zda je „sděleno“ úsporným výtvarným jazykem, utváří tvorba Jindry Vikové sourodou výpověď o světě člověka a jeho přetrvávající duchovní energii.
Ilona Víchová, 2016
