Patrick Sedlaczek: Mundsonate
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie Kabinet
termín: 2013/07/03 - 2013/08/21
poznámka:
Sonáta pro tři projektory, jednu LCD obrazovku a audio aparát.
Je trochu zavádějí, ale současně případné, předeslat okolnost, že Patrik Sedlaczek studoval před nástupem na Fakultu výtvarných umění v Brně filmovou vědu na Filozofické fakultě v Olomouci. Ačkoli (i právě proto, že) není jeho oborovým rámcem kinematografie, ale vizuální umění, svádí jeho videa nahlížet právě prostřednictvím vazeb k mediální povaze, žánrovým stereotypům a historii filmu. Nejedná se ovšem o citační rébusy konkrétních filmových scén nebo o pastiše, jako o obecnější sémantické signály a významy, které jsou v jeho videích přítomné. Obraz putujícího měsíce, tančící krásky u tyče, plamenů ohně ve tmě s chytlavou melodikou (nediegetické) hudební složky nebo použití velkého detailu spouští evokace žánrového slovníku melodramatu, thrilleru, filmu noir a částečně i videoklipu. Stejně jako v žánru melodramatu zde můžeme zmíněné obrazy východu slunce nebo měsíce v oblacích pojímat jako znázornění mentální krajiny a procesů paměti. Vyzývavá tanečnice z hlediska ženského bytí-pro-pohled s mužem za kamerou zase naplňuje stereotypy klasického filmu (ve feministické interpretaci). Obrazové motivy, postavy a rekvizity jakoby divák už „dávno někde viděl“. K rozklížení nebo posunu jejich zažitého účinku přirozeně dochází už samotným umístěním projekce do prostoru galerie (nikoli kina nebo v TV režimu). Současně také v nejasné distanci či přímočarosti autora vůči sentimentem zatíženým motivům a postupům. Právě lavírování na hraně „prosté“ introspektivní poetiky a používání chronicky zažitých žánrových motivů můžeme chápat jako charakteristický rys Sedlaczkovy filmovosti.
Autorův přístup se nabízí vztahovat také ke konceptům „expanded cinema“ rozšiřujícího parametry klasického filmu v rámci vícekanálových projekcí a budování imerzivních prostředí. Autor ale nevytváří nějaký citační „archiv“, ale snaží se o zvyšování smyslové intenzity obrazů, které stírají meze reality a snovosti. Mudsonate je první částí Sedlaczkova zamýšleného videotriptichu Vanity Club.
